Chraň se před zatvrzujícími účinky hříchu
MNOZÍ lidé se dnes vysmívají slovu „hřích“. Mají takový postoj jako buddhisté, kteří říkají, že jednání je nesprávné jen tehdy, když jím škodíme sami sobě nebo někomu jinému. Tak na příklad smilstvo není v jejich očích nesprávné, pokud zúčastnění nejsou poškozeni.
Podle Božího Slova se však tito lidé v dvojím ohledu mýlí. Jednak nám Boží Slovo jasně ukazuje, že Jehova Bůh jako stvořitel a svrchovaný vládce vesmíru má právo říci člověku, co je správné a co je nesprávné. Je králem, zákonodárcem a soudcem člověka. (Iz. 33:22) Jednat proti jeho zákonu znamená „minout cíl“, což je doslovný význam slova „hřích“, jak je používáno v Bibli. Stvořitel má nejen všechnu moc, nýbrž je též vševědoucí, nejvýš moudrý i laskavý Bůh a ví, co slouží k blahu člověka, a to je druhý důvod, proč porušení jeho zákona je nesprávné nebo zlé a má dříve nebo později nevyhnutelně škodlivé následky.
Zřetelný důkaz toho, že je nesprávné jednat proti Božím zákonům, je zatvrzující účinek hříchu. Pohleďme na příklad na Adama a Evu, naše prarodiče. Protože Jehova Bůh jim výslovně zakázal jíst plody stromu poznání dobrého a zlého, dopustili se hříchu, když z něho jedli. Zatvrdil jim tento hřích srdce? Zcela jistě.
Když se stvořitel ptal Adama, zda jedl ze zakázaného ovoce, připsal Adam vinu Bohu a své ženě, když řekl: „Žena, kterou jsi mi dal, aby byla se mnou, ta mi dala ovoce z toho stromu a jedl jsem je tedy.“ Podle smyslu vlastně řekl: „Dala mi ovoce; ona je vinna. I ty, Bože, jsi vinen, protože ty jsi mi ji dal za ženu.“ Ale jak byl osamělý, dříve než mu Bůh dal Evu! Když ji dostal, zvolal: „Ta je konečně kost z mých kostí a tělo z mého těla.“ Ale nyní byla Eva „žena, kterou jsi mi dal“. Ani Eva neprojevila lítost a neukázala pokání; pokusila se svést vinu na hada. — 1. Mojž. 3:12; 2:23, NS.
Hřích tedy nepochybně působil, že srdce i svědomí obou prvních hříšníků se zatvrdilo. A byli tím poškozeni? Jistě, neboť jim to přineslo zármutek a starosti, utrpení a smrt.
Též Kain, jejich prvorozený, je příkladem toho, jak hřích zatvrzuje. Závist a nenávist způsobily, že zavraždil svého bratra Abela. Projevil zármutek nebo litoval, když se jej Jehova Bůh tázal, kde je jeho bratr? Ne, ale odpověděl tvrdě: „Nevím; jsem strážcem svého bratra?“ Tím prozradil nejen tvrdost a lhostejnost, nýbrž dokonce řekl lež, což ukazuje, že nemiloval pravdu. I pro Kaina měl jeho hřích škodlivé následky, protože byl odloučen od svých příbuzných a měl vždy špatné svědomí. — 1. Mojž. 4:8–16, NS.
KRÁL SAUL A APOŠTOL JIDÁŠ
Další příklad je Saul, první izraelský král. Dal se tak dokonale ovládnout závistí a nenávistí, že se již nemohl zbavit vášnivého přání zabít Davida. Jak tím ztvrdl, vidíme z toho, že přikázal zabít osmdesát pět kněží i s rodinami z kněžského města Nob. A proč? Jen proto, že jejich velekněz, který nevěděl, že David prchá před Saulovým hněvem, podporoval Davida. Tak silně zatvrdila nenávist k Davidovi jeho srdce! Již neměl úctu před Jehovovými knězi a nepatrně si vážil jejich života i života jejich rodin. Proto Saul nakonec ztratil království i život. — 1. Sam. 21:1–9; 22:6–23; 31:1–6.
Jidáš Iškariotský, apoštol Ježíšův, je dalším příkladem. Zpočátku měl asi dobré srdce, protože jinak by si jej Ježíš nebyl vybral. Ale pak se dal přemoci sobectvím. Ztvrdl ustavičným hřešením, protože si zvykl krást z pokladny, kterou spravoval pro Ježíšovy učedníky. Proto, když Ježíš přes značné Jidášovy námitky připustil, aby byl použit drahocenný olej k jeho namazání, odešel Jidáš a zradil svého Mistra za třicet kousků stříbra. Tvrdost jeho srdce se projevila i v tom, že se zcela klidně zeptal: „Nejsem to snad já . . .?“, když Ježíš řekl, že jeden z dvanácti jej zradí. Jak velkou škodu mu způsobil tento hřích! Učinil jej sebevrahem, který nemá naději na vzkříšení! — Mat. 26:6–25; Jan 12:3–8; 17:12.
Boží Slovo potvrzuje na mnoha místech, že hřích zatvrzuje; na příklad slovy: „Takováž jest cesta ženy cizoložné: jí, a utře ústa svá, a dí: Nepáchala jsem nepravosti.“ „Styděli-liž se pak co proto, že ohavnost páchali? Aniž se lid co styděl, aniž jich proroci k zahanbení přivésti uměli.“ „Nešlechetník neumí se styděti.“ — Přísl. 30:20; Jer. 6:15; Sof. 3:5.
KDY HŘÍCH ZATVRZUJE
Když je někdo přemožen slabostí těla, ale ihned lituje a opět se navrátí na správnou cestu, zanechá asi hřích jizvu; ale nezatvrdí jej. Když však je hřích opakován, jak tomu bylo u Jidáše, který vždy znovu odcizoval peníze, nebo byl-li spáchán vědomě a úmyslně jako v případě Adama, pak hřích zatvrdí srdce; člověk se stává stále sobečtější a stále necitelnější pro lítost. Proto se dopouští stále horších hříchů.
Náš stvořitel nám dal svědomí, které může být školeno, aby umělo rozlišovat správné a nesprávné. Má-li člověk správné poznání, působí svědomí jako citlivé měřítko. Když je však vědomě, z nedbalosti nebo lhostejnosti vždy znovu zraňujeme, během času přestane reagovat. K těm lidem, jejichž svědomí již nereaguje, náleží pokrytci. Apoštol Pavel o nich napsal: „V pokrytectví lež mluvících, a cejchované majících svědomí své . . .“ Ano, jako při popálení se konečky nervů stanou necitlivými a tak již neposkytují tělu ochranu, protože již nevarují bolestí, stejně necitlivé je svědomí těchto lidí. — 1. Tim. 4:2.
Mohli bychom to znázornit: Když někdo poprvé učiní něco nedovoleného, protože podlehl pokušení nebo ustoupil určitému tlaku, má výčitky svědomí a cítí se vinen. Když to však činí opětovně, přestane během času jeho svědomí reagovat, protože to nepomáhá, a tak se člověk pozvolna svým hříchem zatvrdí. A nejen to, může spáchat ještě těžší hříchy. Zpočátku může odcizit svému zaměstnavateli pouze malé částky nebo může být nedbalý pouze v malých věcech. Ale když v tom pokračuje, bude krást stále větší obnosy, bude stále nedbalejší a v práci se bude stále víc loudat.
Takový vývoj může nastat i v manželství. Jeden z manželů může začít hrát o peníze, aniž druhému co řekne. Nakonec může hrát o stále větší obnosy a tak uvrhnout celou rodinu do neštěstí. Nebo se jeden z manželů pustí do flirtování. Když se neovládá, může z toho vzniknout vášeň, která může vést k cizoložství a k rozvratu celé rodiny. Je to, jak řekl Ježíš Kristus: ‚Kdo je nespravedlivý v nejmenším,‘ zatvrdí se tak, že se nakonec stane ‚nespravedlivý v mnohém‘. — Luk. 16:10.
Následující událost, která se stala v posledních měsících, to vhodně znázorňuje: Mladistvý, zdánlivě křesťanský Boží služebník, měl s tak zvanými přáteli homosexuální styky. Když považoval za rozumné odstěhovat se do jiné části země, chyběli mu jeho homosexuální přátelé. Proto napsal jednomu z nich a hrozil mu, že jej udá, nebude-li ochoten přijet za ním a udržovat s ním dále homosexuální styky. Ale po krátkém čase se tento mladý zdánlivý křesťan dopustil činů, kterými se stal nápadný, a nyní nesmí nejméně po tři roky náležet ke sboru křesťanských svědků Jehovových.
CHRÁNIT SE PŘED ZATVRZUJÍCÍM ÚČINKEM HŘÍCHU
Jak se můžeme chránit před zatvrzujícím účinkem hříchu? Musíme především chránit své srdce. „Více než všechno ostatní, co je nutno střežit, chraň své srdce.“ Jak to můžeme dělat? Když dáváme pozor na své myšlenky. Měli bychom dbát moudré rady, abychom uvažovali o tom, „cokoli je spravedlivé, cokoli čisté, . . . je-li jaká ctnost a cokoli hodné chvály“. Když upřeme své myšlenky na něco určitého, mohla by v našem srdci povstat žádost a žádost by nás mohla lehce svést. Jak napsal varovně učedník Jakub: „Když se pak žádost stane plodnou, porodí hřích; hřích pak, když je vykonán, přináší smrt.“ — Přísl. 4:27; 28, KB; Fil. 4:8; Jak. 1:15, NS.
Ne nadarmo řekl Jehova: „Srdce je zrádnější než cokoli jiného.“ Jeho sklon k hříchu jsme zdědili od svých prarodičů: „Myšlení srdce lidského zlé jest od mladosti jeho.“ Musíme si dávat pozor, poněvadž právě to, co je nám zakázáno, by nás mohlo svádět. — Jer. 17:9, NS; 1. Mojž. 8:21.
Musíme nenávidět zlo, i když se zdá být tak příjemné. „Vy, kteříž milujete Jehovu, mějte v nenávisti to, což zlého jest.“ (Žalm 97:10) Velkou pomocí je nám Boží Slovo. Proto bychom v něm měli pravidelně číst a dbát zvláště na napomenutí, která se týkají našich vlastních slabostí. Žalmista napsal: „Díky tvým příkazům se chovám rozumně. Proto jsem nenáviděl každou falešnou cestu.“ (Žalm 119:104, NS) Další velká pomoc je styk s lidmi, kteří milují dobré a nenávidí zlé. Dále je důležité, abychom byli ochotni přijmout pokárání, neboť „člověk, kterýž často kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, tak že neprospěje žádné lékařství“. — Přísl. 29:1.
Protože se svět stává stále horším, je pro křesťana stále obtížnější, aby se chránil před hříchem. Avšak můžeme se chránit, vezmeme-li si k srdci radu: „Blahoslavený (šťastný, NS) člověk, kterýž se strachuje vždycky; ale kdož zatvrzuje srdce své, upadne ve zlé.“ (Přísl. 28:14) Čteme-li Boží Slovo, dáváme-li pozor na své myšlenky a pěstujeme-li dobré styky, pomůže nám to, abychom zůstali v bázni Jehovově a tak se vyvarovali zatvrzelosti, kterou působí hřích.