Kázání na hoře — „Přestaňte soudit“

PO NALÉHAVÉ výzvě hledat především Boží království radil Ježíš svým posluchačům, aby se zřekli velmi škodlivého zvyku. Řekl: „Přestaňte soudit, abyste nebyli souzeni.“ (Mat. 7:1) Podle Lukášovy zprávy Ježíš připojil: „Přestaňte odsuzovat, a rozhodně nebudete odsouzeni. Stále propouštějte, a budete propuštěni. Zvykněte si dávat, a lidé vám budou dávat. Budou vám sypat do klína znamenitou míru, stlačenou, setřesenou a překypující.“ — Luk. 6:37, 38.

V prvním století n. l. farizeové měli sklon přísně soudit druhé podle falešných měřítek nebiblických podání. Ti z Ježíšových posluchačů, kteří měli tento zvyk, měli ‚přestat‘. Místo aby ustavičně nacházeli chyby na druhých, měli ‚propouštět‘, to je odpouštět a přehlížet nedokonalosti svých spoluobčanů. (Srovnej Luk. 6:37, „Petrů“, „Žilka“, „KB“.) Tím budou druzí pobízeni, aby jim stejně ochotně odpouštěli.

Ježíšovi učedníci měli nejen ochotně odpouštět a jednat milosrdně, ale měli si ‚zvyknout dávat‘. To povede k tomu, že budou dostávat „do klína znamenitou míru, stlačenou, setřesenou a překypující“. Podle díla „Úvahy o slovech Nového zákona“ znamená řecké slovo pro „klín“ doslova „náruč“, „prsa“ a označuje „zřasený záhyb širokého svrchního oděvu, který je podvázán pasem, takže vytváří jakýsi vak. Na trzích Orientu je možno ještě dnes vidět obchodníky, kteří obsah míry sypou do náruče kupce.“ (Srovnej Rut 3:15; Izaiáš 65:7; Jeremiáš 32:18) Čím je člověk velkorysejší, tím více povzbuzuje druhé, aby jednali stejně.

Ježíš poukázal na důležitou základní zásadu: „Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni; a jakou mírou [způsob jednání s lidmi] odměřujete, takovou budou odměřovat i vám.“ (Mat. 7:2) V jednání s jinými lidmi budou ‚sklízet to, co zaseli‘. To se ukáže jako pravdivé nejen v tom, co budou sklízet od druhých, ale — co je důležitější — co budou sklízet od Boha. — Viz Mat. 5:7; 6:14, 15.

Aby zdůraznil, jaké je nebezpečí v napodobování příliš kritických farizeů, uvedl Ježíš dvě podobenství: „Slepý přece nemůže vést slepého. Což oba nepadnou do jámy? Žák není nad svého učitele, ale každý, kdo je dokonale vyučen, bude jako jeho učitel.“ — Luk. 6:39, 40.

Bylo by směšné, kdyby slepec chtěl vést jiného slepce neznámým terénem. Kdyby byla na cestě jáma, jistě by tam padli oba. Když šlo o to, soudit druhé, židovští náboženští vůdcové byli obrazně řečeno „slepí“. (Srovnej Mat. 15:14; 23:16, 24.) Nebrali na vědomí dobré vlastnosti skromných, obyčejných lidí. Při jedné příležitosti farizeové křičeli: „Tento zástup, který nezná Zákon, jsou prokletí lidé.“ (Jan 7:49) Každý, kdo napodobuje takové odsuzující jednání, jde po nebezpečné cestě.

Stejně jako „žák“, který přijímá způsob myšlení svého učitele, „bude jako jeho učitel“, byli všichni, kteří napodobovali farizeje, jako oni: ztratili Boží přízeň a byli v nebezpečí, že ztratí životy. Proto Ježíš při jiné příležitosti řekl:

„Běda vám, znalci Písma a farizeové, pokrytci, protože zavíráte nebeské království před lidmi; neboť vy sami nevstupujete a těm, kteří jsou na cestě do něho, nedovolujete vejít. Běda vám, znalci Písma a farizeové, pokrytci, protože cestujete přes moře a po suché zemi, abyste učinili jednoho proselytu, a když se jím stane, vydáte ho gehenně [věčnému zničení] dvakrát více než sami sebe.“ — Mat. 23:13–15.

Ježíš ukázal pošetilost přílišné kritičnosti a ptal se: „Proč se tedy díváš na stéblo v oku svého bratra, ale nevšímáš si trámu ve vlastním oku? Nebo jak můžeš říci svému bratru: ‚Dovol mi, abych ti vytáhl stéblo z oka‘, když hle, v tvém vlastním oku je trám?“ — Mat. 7:3, 4; srovnej Luk. 6:41, 42a.

Ježíš nemluvil pouze o lidech, kteří dávají pozor na chyby druhých, zatímco sami mají ještě větší, což je všeobecná lidská slabost. Mluvil spíše o někom, kdo v „oku“ bratra objeví nějaký nepatrný nedostatek a potom kriticky prohlašuje, že bratr má špatné schopnosti mravního vnímání a úsudku. I když je chyba zcela malá, jako „stéblo“, tříska nebo zrnko prachu, kritik z toho udělá velkou věc a pokrytecky se nabízí, že „vytáhne stéblo“, to jest, pomůže bratrovi vidět věci jasněji a dělat lepší úsudky.

Židovští náboženští vůdcové měli zvláště sklon kritizovat úsudky druhých. Když například muž, kterého Ježíš uzdravil z vrozené slepoty, prohlásil, že Ježíš musel přijít od Boha, farizeové odpověděli: „Ty jsi se narodil úplně v hříších a ještě nás učíš?“ (Jan 9:34) Když však šlo o jasné duchovní vidění a schopnost usuzovat, měli farizeové ve svých očích jakoby „trám“. Byli zcela slepí.

Proto Ježíš řekl: „Pokrytče! Vytáhni nejprve trám z vlastního oka a pak jasně uvidíš, jak vytáhnout stéblo z oka svého bratra.“ — Mat. 7:5; Luk. 6:42b.

Znamená to, že Ježíšovi učedníci vůbec neměli užívat rozlišovací schopnost ve spojení s druhými lidmi? Ne, protože Ježíš hned nato řekl: „Nedávejte to, co je svaté, psům, ani neházejte své perly před svině, aby je snad někdy nepošlapaly nohama a neobrátily se a neroztrhaly vás.“ — Mat. 7:6.

Podle mojžíšovského Zákona byli psi a vepři nečistí. (3. Mojž. 11:7, 27) Bylo dovoleno házet psům maso zvířat roztrhaných šelmami. (2. Mojž. 22:31) Židovské podání však zakazovalo dávat psům „svaté“ maso, to jest, maso z obětních zvířat. V „Mišně“ čteme: „Zvířecí oběti [hebrejsky kadašim: „svaté věci“] nesmějí být vykoupeny jako potrava pro psy.“ Házet doslovné perly „před svině“ by bylo také zcela nevhodné. Svině by si je mohly splést s hrachem, žaludy nebo jinou součástí potravy. Kdyby poznaly, že jsou nepoživatelné, mohly by je rozšlapat a ve zlosti poranit toho, kdo jim perly hodil.

V obrazném smyslu se vztahuje to „co je svaté“, a „perly“ na cenné biblické pravdy o mesiášském Božím království. Ježíšovi učedníci měli o těchto pravdách mluvit s každým. (Mat. 24:14; 28:19, 20) Ale když jednotlivci neprojevili ocenění pro duchovní věci, stejně jako psi nebo svině, měli křesťané hledat vnímavější uši. — Viz Matouše 10:14; Lukáše 9:5; 10:11; Skutky 13:45, 46; 18:6.