Úspěch závisí na věrnosti Bohu
DRUHÁ Paralipomenon začíná kralováním Šalomounovým, potom sleduje vládu králů judských, a pouze příležitostně se zmiňuje o desetikmenném království izraelském, a končí zničením Jeruzaléma a tím, že byl zpustošen, až do doby, kdy král Cyrus vydal výnos, kterým bylo dáno oprávnění, aby tam byl znovupostaven Jehovův chrám. Zpráva vždy znovu ukazuje, že když vládci a lid vkládají důvěru v Jehovu Boha, jejich podnikání je korunováno úspěchem, jejich nevěrnost však vedla ke ztrátě božského požehnání a ochrany.
Když Šalomoun upevnil své kralování, šel spolu s veliteli národa, s náčelníky, soudci a hlavami rodů ke svatostánku v Gabao, aby tam přinesli oběť. Tak mladý král žádal Jehovu, aby požehnal jeho vládě. V noci se Nejvyšší zjevil Šalomounovi a dal mu příležitost, aby požádal o cokoli, co by chtěl. Král pokorně žádal o moudrost a poznání, jež potřebuje, aby mohl soudit své poddané. Byla to ušlechtilá prosba, a proto dostal Šalomoun ujištění, že kromě moudrosti dostane také ‚bohatství a zboží, i slávu‘ větší, než jakou měli David a Saul, a ve skutečnosti větší, než jakou kdy získali vládci v budoucnosti. (2. Par. 1:1–12, „KB“) To se skutečně splnilo, protože zpráva nám říká: „Král pak učinil stříbro a zlato v Jeruzalémě jako kamení.“ — 1:15.
Jedním z největších výsledků dosažených za Šalomounovy vlády byla stavba Jehovova chrámu na hoře Moria. Kapitoly druhá až sedmá pojednávají většinou o stavebních přípravách, o stavbě budovy a o jejím zařízení a o zasvěcení chrámu.
Opět v nočním vidění dostal Šalomoun Jehovovu odpověď na modlitbu, kterou pronesl při zasvěcení. V této odpovědi bylo ukázáno, že další úspěch království bude záležet na tom, zda se bude Izrael věrně držet božského zákona. Kdyby byl naopak Izrael nevěrný, přivodilo by to národu zkázu. I nádherný chrám by se stal pouhou hromadou sutin. — 7:11–22.
Kapitoly osmá a devátá doplňují zprávu o Šalomounově vládě. Dovídáme se o tom, jak stavěl a přestavoval města, jak Kanaánity, kteří zůstali naživu, používal k nuceným pracem, o tom, jak uspořádal chrámové služby, o jeho námořních operacích, o vznešené návštěvě královny ze Sáby, o Šalomounově bohatství, jeho smrti a o tom, že se jeho nástupcem v postavení krále stal jeho syn Roboám.
ROZDĚLENÉ KRÁLOVSTVÍ
Roboám dal přednost hlasu nezkušených mladých lichotníků a řekl zástupcům národa, že vloží na lid těžší jařmo než jeho otec. Od doby, kdy se Šalomoun v posledním období své vlády odchýlil od Jehovova zákona, zakoušel již lid dosti velký útlak, a proto se 10 kmenů vzbouřilo, a tím se splnilo Jehovovo slovo prostřednictvím Achiáše. — 10:1–19.
Roboám vyzbrojil armádu a snažil se přivést vzbouřené kmeny zpět pod svou nadvládu. Ale na příkaz Jehovova slova prostřednictvím Šemaiáše opustil tento plán. Kmeny, které se vzbouřily, vytvořily nezávislé království pod vládou Jeroboámovou, který zavedl uctívání telete. Věrní Levité, kteří bydleli v městech pod Jeroboámovou vládou, odešli proto do Judeje a do Jeruzaléma — 11:1–17.
Roboám spolu se svými poddanými se také odvrátil od božského zákona, a proto jim Jehova odňal svou ochranu. Sesák (Sesonchis I.) přepadl judskou říši a dobýval jedno opevněné město za druhým. Když Roboám a knížata slyšeli božský výrok, že budou za svou nevěrnost vydání Sesákovi, pokořili se a Jehova nedovolil, aby egyptský vládce zničil Jeruzalém. Město však bylo oloupeno o své poklady. — 12:1–12.
JEHOVA POMÁHÁ ABIÁŠOVI A AZOVI
Po Roboámově smrti začal panovat jeho syn Abiáš. Tehdy vypukla válka mezi Jeroboámem a Abiášem. Jednou, když Jeroboám použil útoku ze zálohy, ocitli se bojovníci judského království ve velmi nebezpečné situaci. Volali však k Jehovovi o pomoc a Nejvyšší jim poskytl vítězství. — 12:16 až 13:20.
Podobně Abiášův nástupce Aza vzhlížel k Jehovovi o pomoc, když musel čelit vojsku v počtu asi miliónu etiopských a libyjských bojovníků pod vedením Zérachovým. Aza se modlil: „Ó Jehovo, když ty chceš pomoci, nezáleží ti na tom, zda jich je mnoho nebo není-li síly. Pomoz nám, ó Jehovo, Bože náš, neboť na tebe spoléháme a v tvém jménu jdeme proti tomuto množství. Ó Jehovo, ty jsi náš Bůh. Nechť nemá proti tobě síly smrtelný člověk.“ Jehova opět dopomohl svému lidu k vítězství. — 14:9–15; 16:8.
Zaslouží si chválu, že Aza jednal podle slov Jehovova proroka Odeda a učinil rozhodné kroky, aby byla zničena místa modlářského uctívání. Ale přestože měl Aza zkušenost s božskou pomocí, spojil se později se syrským králem Benadadem, aby zastavil výboje izraelského krále Bázy proti sobě. Když jej vizionář Chanani pokáral za toto nevěrné jednání, Aza se urazil. Dal i Chananiho uvěznit a také začal utiskovat jiné poddané. A tak Jehova přestal králi žehnat. Když Aza onemocněl chorobou, která se podobala dně a zasáhla mu nohy, nehledal pomoc u Jehovy, ale u léčitelů. — 15:1 až 16:13.
ZNAMENITÁ SPRÁVA POKAŽENA ŠPATNÝM SPOJENECTVÍM
Azův syn Jozafat se vyznačoval tím, že byl dobrým králem, a proto mu Jehova poskytoval pomoc a ochranu. Snažil se vyhladit modlářství a učinil opatření, aby se lid mohl učit o Jehovově zákonu, a zlepšil soudní systém. Spoléhal se na Jehovu, a proto mu byla poskytnuta velkolepá záchrana, když spojená nepřátelská vojska Ammonitů, Moabitů a obyvatel hory Seir se zničila navzájem. Jozafat však nemoudře uzavřel manželské spojenectví s izraelským modlářským králem Achabem. Atálie, dcera Achaba a jeho královny Jezábel, která uctívala Baala, se stala manželkou Jozafatova syna Jehoráma. Tak se Jozafat dostal do nebezpečného vojenského dobrodružství s králem Achabem. Když se Jozafat vrátil do Jeruzaléma, byl přivítán pokáráním: „Má být pomoc poskytována zlému a měl bys mít lásku k těm, kteří nenávidí Jehovu?“ Později však Jozafat opět v tomto ohledu selhal, protože se stal společníkem Achabova nástupce, krále Ochoziáše, a společně stavěli lodě. Ve splnění proroctví lodě ztroskotaly. — 17:1 až 20:37.
Další judský král, Jehorám, jednal pod vlivem své manželky Atálie a řídil se špatným příkladem Achabova domu. Aby posílil své královské postavení, povraždil všechny své bratry a některá z knížat. Bez Jehovova požehnání byla jeho vláda neúspěšná. Byl sužován vzpourami Edomitů a obyvatel města Lebna. V posledních dvou letech svého života trpěl chorobou vnitřností. — 21:1–20.
Když se stal králem Jehorámův nejmladší syn Ochoziáš, špatná vláda pokračovala, protože také on byl pod vlivem Atálie. Když byl Ochoziáš na návštěvě u raněného izraelského krále Joráma, dostal se do cesty trestné výpravě, kterou podnikl proti Achabovu domu Jéhu, a byl zabit. Tehdy Atálie pobila všechno královské potomstvo a zmocnila se trůnu. Ale manželka kněze Joiady ukryla Ochoziášova syna Joasa. Později dal Joiada prohlásit Joasa za krále a přikázal, že Atálie má být popravena.
Pod vedením Joiadovým vládl Joas dobře a postaral se o to, aby byl obnoven chrám. Po Joiadově smrti se však Joas odvrátil od pravého uctívání, a dokonce přikázal, aby byl ukamenován Joiadův syn Zachariáš, který jej káral za jeho nevěru. Jehova potom připustil, že Syřané ponižujícím způsobem porazili judské království. Joas onemocněl a nakonec jej zavraždili jeho vlastní služebníci. — 22:1 až 24:27.
OD VLÁDY AMAZIÁŠOVY AŽ DO ZPUSTOŠENÍ JUDEJE
Joasův syn Amaziáš začal vládnout dobře, ale potom se stal nevěrným. Po mnoha letech pokojného spolužití se obě izraelská království dostala do války a vojska Amaziášova utrpěla porážku. Od té doby, kdy se Amaziáš přestal řídit Božím zákonem, vzniklo proti němu spiknutí. Byl přinucen uprchnout do Lachis a tam byl usmrcen spiklenci. — 25:1–28.
Uziáš, další judský král, vládl dobře a dosáhl mnoha vítězství nad nepřáteli judského království. Později však svévolně vstoupil do chrámu a obětoval tam kadidlo jako kněz. Za toto troufalé jednání byl raněn malomocenstvím. Začal vládnout jeho syn Jotam. Jotam se řídil Jehovovým zákonem, a proto úspěšně získal vítězství nad Ammonity. — 26:1 až 27:9.
Jotamův nástupce Achas se však stal zatvrzelým modlářem a šel dokonce tak daleko, že obětoval svého vlastního syna (syny). Jehova proto neposkytl své požehnání ani Achasovi, ani jeho modlářským poddaným. Judské království trpělo nájezdy Edomitů, Filištínů, Izraelitů a Syřanů. Achas se bál, že ztratí své královské postavení, a proto se obrátil o vojenskou pomoc k Asyřanům. Ale toto nemoudré jednání mu nepřineslo žádnou úlevu, jedině útlak ze strany cizinců. — 28:1–27.
Ezechiáš, Achasův syn, projevil rozhodné úsilí odstranit ze své říše modlářství a vzbouřil se proti Asyřanům. Ačkoli asyrský král Senacherib napadl judskou zemi, nepodařilo se mu dobýt Jeruzalém. Ezechiáš byl odměněn za to, že vložil svou důvěru v Jehovu, protože v jedné noci zničil anděl nejlepší z asyrského vojska. — 29:1 až 32:22.
Ezechiášův syn Manasses obnovil modlářství a provinil se hanebným útlakem. Když však byl odveden jako zajatec do Babylóna, přišel k rozumu a činil pokání. Jehova Bůh mu projevil milosrdenství a umožnil Manassesovi vrátit se do Jeruzaléma. Král potom zavedl náboženské reformy, ale lid příliš zabředl do modlářství, takže se Manassesovi nepodařilo dosáhnout skutečné změny. Dokonce i jeho vlastní syn Amon se vrátil k modlářství, jakmile dosedl na trůn. Zahynul rukou spiklenců. — 33:1–25.
Poslední judský král, Joziáš, začal svou vládu tažením, jímž chtěl vyhladit modlářství. Bylo však příliš pozdě, takže nebylo možno přivést lid k pravému pokání. Na Judeji také spočívala těžká vina krve. (2. Král. 24:3, 4) Je smutné, že sám Joziáš byl zabit, když se snažil u Megidda odvrátit egyptská vojska, která byla na cestě k bitvě s Chaldejci u Charkemis. Poslední čtyři králové — Joachaz, Joakim, Joachin a Sedechiáš — byli špatní vládci. Jehova úplně opustil judské království a dovolil, aby Babylóňané pod vedením krále Nabuchodonozora zničili Jeruzalém i jeho nádherný chrám. Mnozí lidé, kteří to přežili, byli odvedeni do zajetí. Nakonec ve splnění Jehovova slova prostřednictvím jeho proroka Jeremiáše vydal Cýrus výnos, který umožnil vyhnancům vrátit se do jejich zpustošené vlasti. — 2. Par. 34:1 až 36:23.
Jak silně tato historická zpráva ukazuje, že bez věrnosti Jehovovi Bohu není možno mít skutečný úspěch! Jak to řekl prorok Chananiáš vzpurnému králi Azovi, pošetilé skutky, které jsou důkazem nedostatečné víry v Boha, mohou vést jedině k neštěstí, zatímco „pokud jde o Jehovu, jeho oči bloudí po celé zemi, aby projevil svou sílu ve prospěch těch, jejichž srdce je vůči němu nerozdělené“. — 2. Par. 16:9.