Abdiáš přináší varování a útěchu od Boha

„VIDĚNÍ Abdiášovo.“ Tak začíná nejkratší kniha inspirovaných Hebrejských písem. Obsahuje jak varování před neštěstím pro zemi i národ Edomu (jihovýchodně od mrtvého moře), tak poselství útěchy pro Boží služebníky. Jeho úvodní slova znějí.

„Tak řekl svrchovaný Pán Jehova o Edomu: ‚Je zpráva, kterou jsme slyšeli do Jehovy, a je posel, který byl vyslán mezi národy: „Povstaňte, lidé, a povstaňme proti němu v bitvě.“‘“ — Abd. 1.

Jméno „Abdiáš“ znamená „služebník Jah [Jehovy]“; více o pisateli této prorocké knihy nevíme. Kniha Abdiášova je však velmi užitečná pro dnešní Boží ctitele. Jehovovo jednání s Edomem, jak je zobrazuje Abdiáš, poskytuje varovný příklad toho, jak stvořitel jednoho dne zbaví zemi všech, kteří nenávidí Boha a jeho lid. Na druhé straně Abdiáš povzbuzuje Boží ctitele nejen slibem svobody od útlaku, ale i slibem konečného blahobytu.

Abdiášovo poselství je vhodně nazváno „vidění“. (Abd. 1) Písmo často mluví o prorocích jako o ‚vidoucích‘. (1. Sam. 9:9; 2. Sam. 15:27; 1. Par.9:22) I když prorok sám neviděl to, co měl předat, prorocká sdělení bývala často nazývána viděním. — Dan. 24; Nah. 1:1.

PONÍŽENÍ DOMÝŠLIVÉHO EDOMU

Podle Abdiáše hodlal Bůh pozvednout národy, aby vedly s Edomity ničivou válku. Protože Abdiášova zpráva o tom pocházela od „Svrchovaného Pána Jehovy“, bylo jejich splnění jisté.

Edomité možná mohli mít sklon zesměšňovat takovou předpověď neštěstí pro svůj vlastní národ. Území Edomu bylo hornaté. Dřívější obyvatelé oné oblasti se nazývali „Horejští“, což znamená obyvatelé jeskyň. (1. Mojž. 14:6; 5. Mojž. 2:12, 22) Jejich poloha vysoko v horách, kam bylo obtížné se dostat, dávala Edomitům pocit jistoty před útokem nepřátel.

Vzhledem k tomu prohlásil Bůh skrze Abdiáše: „‚Hle, malým jsem tě učinil mezi národy. Jsi velice opovrhovaný. Opovážlivost tvého srdce, ta tě oklamala, tebe, který přebýváš v úkrytech skalního útesu, na výšině, kde bydlí a říká si v srdci: „Kdo mě snese dolů na zem?“ Kdyby sis snad vytvořil místo vysoko jako orel anebo kdybys své hnízdo umístil mezi hvězdy, snesl bych tě odtud dolů,‘ je výrok Jehovův.“ — Abd. 2–4.

Opovážliví Edomité měli být učiněni ‚malými‘ co do množství i důstojnosti. Bůh je hodlal zničit bez ohledu na to, jak vysoko si snad postaví svá sídla nebo jak odlehlá snad budou.

DŮKLADNĚ „PROZKOUMÁNI“

Dále Jehova ukazuje, jak důkladně zpustoší nepřátelé Edomu tento národ: „Kdyby to na tebe přišli zloději, kdyby za noci přišli olupovači, do jaké míry bys býval umlčen? Neukradli by, kolik by chtěli? Anebo kdyby to na tebe přišli sběrači hroznů, nezanechali by nějaké paběrky?“ — Abd. 5.

Zloději obvykle ukradnou jen ‚tolik kolik chtějí‘, a nevykradou dům úplně. Podobně i sběrači hroznů by vždycky po sobě nechali nějaké hrozny. Ale s Edomem to mělo být jinak.

Abdiáš vysvětluje: „Do jaké míry byli ti z Edomu prozkoumáni! Jak byly vyhledány jeho utajené poklady!“ (Abd. 6) Nepřátelé Edomu měli pročesat každou jeskyni a skryté útočiště. Neměli za sebou zanechat žádné utajené poklady.

EDOMU NENÍ POMOCI

Když nepřátelské národy zahájí válečné přípravy proti Edomu, bude Edom přirozeně hledat pomoc u těch, kteří předstírali, že jsou blízkými spojenci. Ale když k nim Edomité pošlou pro pomoc a ochranu před vojsky útočníků, poslové budou odesláni „až na hranice“ zemí, kde hledali pomoc. Budou vyprovozeni ven bez slibů pomoci. Stejné zacházení mohou očekávat Edomité prchající přes hranice okolních zemí, aby unikli smrti. Buď jim bude zakázán vstup, nebo budou vyhoštěni (Abd. 7) Ani mezi samotnými Edomity nebude nikdo dost moudrý či mocný, aby odvrátil pohromu.

DŮVOD

Důvod takového neštěstí Edomu poskytují tato slova: „Pro násilí vůči tvému bratru Jákobovi tě pokryje hanba a budeš muset být odříznut na neurčitý čas. V den, kdy jsi ustoupil stranou, v den, kdy cizinci vzali do zajetí jeho vojenskou sílu, a když do jeho brány vešli naprostí cizinci a o Jeruzalém metali los, i ty jsi jako jeden z nich.“ — Abd. 10, 11.

Izraelité pocházeli z Jákoba a Edomité z jeho bratra Ezaua. Protože Jákob získal od svého bratra právo prvorozeného, začal v sobě Ezau živit vůči Jákobovi vražednou nenávist. (1. Moj. 25:27–34; 27:30–45) Po celé své dějiny projevovali Edomité takovou nenávist vůči Izraeli. (4. Mojž. 20:14–21; 2. Král. 8:20–22; 2. Par. 21:8–10; 28:16–20; Žalm 83:4–8, 83:5–9, „KB“) Během devátého století před naším letopočtem odsoudil Jehova Edom „kvůli tomu, že pronásledoval svého bratra s mečem a protože zkazil své vlastní milosrdné vlastnosti, a jeho hněv stále a navždy trvá; a jeho zuřivost — tu si zachovává neustále.“ — Amos 1:11.

Více než o dvě století později, když Babylóňané s králem Nabuchodonozorem zničili Jeruzalém a jeho chrám, se tato nenávist projevila zvlášť škodolibě. Při pohledu zpátky na tuto událost napsal inspirovaný žalmista: „Vzpomeň si Jehovo, pokud jde o syny Edomu, na den Jeruzaléma, jak říkali: ‚Obnaž jej! Obnaž jej až do základu uvnitř něho!‘“ — Žalm 137:7.

Prostřednictvím Abdiáše odsoudil Bůh Edom pro takového nepřátelského ducha a řekl: „A ty jsi neměl přihlížet v den svého bratra, v den jeho neštěstí; a neměl se veselit nad Judovými syny v den, kdy vyhynuli. . . A neměl jsi stát na rozcestí, abys odřízl jeho unikající; a neměl jsi vydávat jeho přežijící v den tísně.“ (Abd. 12–14) Edomova zrada Izraele šla tak daleko, že Edomité honili jednotlivé prchající Izraelity a předávali je nepříteli. Takovým jednáním však projevili neznalost životně důležité skutečnosti. Jaké?

‚JEHOVŮV DEN JE BLÍZKO‘

Jehova dále řekl: „Vždyť Jehovův den proti všem národům je blízko. Tak, jak jsi činil, bude učiněno tobě. Tvůj způsob zacházení se ti vrátí na vlastní hlavu. Jako jste pili na mé svaté hoře, tak totiž budou pít stále všechny národy. A jistě budou pít a polykat a stane se, že budou, jako by vůbec nikdy nebývaly,“ — Abd. 15, 16.

Edom se připojil k nepřátelům Božího lidu v opíjení a hýření na oslavu porážky a vyplenění Izraele. Nyní byli na řadě oni, aby ‚pili pohár‘ Božího hněvu. Nejen Edomité, ale všechny národy nepřátelské Božímu vyvolenému národu jednoho dne budou, „jako by vůbec nikdy nebývaly“.

EDOM SE STÁVÁ „STRNIŠTĚM“

Jehova slíbil, že potomstvo Abraháma, Izáka a Jákoba obdrží do vlastnictví zemi, která se později nazývala Palestina. (1. Mojž. 15:7, 17–21) Obdrželi ji, ale byli z ní odvedeni do vyhnanství Babylóňany a země zůstala opuštěným úhorem.

Prostřednictvím Abdiáše zaručil Jehova, že ji Izraelité znovu získají, protože Bůh skrze proroka řekl: „A na hoře Siónu, tam budou ti, kteří uniknou, a ta se stane něčím svatým; a Jákobův dům si přivlastní to, co má vlastnit. A Jákobův dům se stane ohněm a Josefův dům plamenem a Ezaův jakoby strništěm; a oni je podpálí a pohltí. A domu Ezauovu nezůstane žádný přežijící; vždyť tak mluvil sám Jehova.“ — Abd. 17, 18.

Izrael už nebude rozdělen na dvoukmenné království tvořené Judou a Benjamínem (někdy nazývané v Bibli „Jákob“) a severní desetikmenné království (občas nazývané „Josefův dům“). Tato slova předpovídají obnovení jednoty všech dvanácti kmenů Izraele. Na rozdíl od toho měl Edom zmizet. Izraelité měli pohltit Ezauovy potomky, jako oheň spaluje strniště.

Došlo skutečně k takovému zpustošení Edomu? Ano, a ve splnění Božího výroku skrze Abdiáše na tom měli podíl jak pohané (verš 1), tak Izraelité (verš 18). Přemýšlej, prosím, o některých dokladech, jež potvrzují splnění toho, co bylo předpověděno.

Starověké nápisy vypovídají o dobytí Edomu babylónskými vojsky pod vedením krále Nabonida, během 6. století př. n. l. Podle C. J. Cadda, badatele v oboru babylónských dějin a literatury, byli v Nabonidových jednotkách, které porazily Edom a Teman, také židovští vojáci. V článku nazvaném „Babylónští králové a Edom“ o tom John Linsay poznamenává: „Tak se alespoň zčásti splnila slova proroka, když psal, že Jahve říká: ‚Vložím pomstu na Edom z ruky mého lidu Izraele‘. (Ezech. 25:14) Je to také částečné splnění slov Abdiáše, který řekl, že ‚spojenci‘, ‚spříseženci‘, ‚přátelé, v něž skládají důvěru‘, Edom ‚oklamou‘, ‚získají nad ním převahu‘, a ‚podloží mu past‘. Můžeme zde vidět odkaz na Babylóňany, kteří jim sice za dnů Nabuchodonozora byli ochotni dát podíl ze ztráty Judovy, ale za Nabonida jednou provždy umlčeli obchodní a podnikavou ctižádost Edomu (srovnej Abd. 1 a 7).“ — Palestine Exploration Quarterly, leden-červen 1976, str. 39.

To je ve shodě s biblickým svědectvím o době, kdy Edom padl. Jak již bylo poznamenáno, byl Edom nezávislým národem, když Jeruzalém podlehl Nabuchodonorovým vojskům. Malachiášova kniha asi v polovině 5. století př. n. l. (asi sto let po Nabonidově tažení proti Edomu (vypráví, že Bůh již učinil „z jeho hor opuštěný úhor a jeho dědictví pro šakaly z pustiny“. — Mal. 1:3.

„A KRALOVÁNÍ BUDE JEHOVOVO“

Izraelité měli opět převzít zem, z níž byli vypuzeni během svého vyhnanství v Babylóně. Abdiášova kniha navíc popisuje rozšíření území Izraele do všech směrů. Rozšíření se na jih do Egebu, na východ do bývalé domoviny Edomu a na západ do Šefely a země Filištínů. Na severozápad se budou šířit po fénickém pobřeží až po Sereptu mezi Tyrem a Sidónem. Severovýchodně se rozšíří do celé oblasti dříve zaujímané desetikmenným izraelským královstvím, včetně Efroimu, Samařska a oblasti Galádu východně od řeky Jordánu. Místo aby byli vyhnanci uzavřeni v dalekých cizích zemích, vrátí se dokonce až ze Šefaradu (pravděpodobně v Malé Asii) a zmocní se dědičného území rozšířeného až na jih do Negebu, kde si předtím přivlastňovali zemi Edomité. — Abd. 19, 20.

Abdiášova kniha končí povzbudivě a prohlašuje: „A na horu Sión jistě vystoupí zachránci, aby soudili hornatý kraj Ezauův; a kralování bude Jehovovo.“ (Abd. 21) Ve dnech po smrti Jozuově vzbudil vždy Bůh soudce, aby „zachraňovali“ Izrael od útlaku a znovu dobývali území zabraná nepřítelem. Abdiáš popisuje Izraelity, kteří se vrátili do vlasti, jako by jednali podobně. — Soud. 2:16.

V rozšířeném smyslu dává toto proroctví šťastnou záruku, že jednoho dne budou vyhlazeni všichni Boží nepřátelé a božské panství se rozšíří po celé zemi. (Žalm 22:27, 28; 22:28, 29 „KB“) Toto poselství varování a útěchy od pravého Boha zasluhuje co největší rozšíření. Podílíš se pravidelně na oznamování tohoto poselství druhým?