V Itálii ‚vykupují čas‘

KDYŽ byl apoštol Pavel v Římě, radil dvakrát spolukřesťanům, aby si vykupovali ‚příhodný čas‘. (Ef. 5:15, 16; Kol. 4:5) Jeho čtenáři v prvním století reagovali příznivě. Využívali příhodný čas k rozšiřování „dobrého poselství“ a pomáhali druhým, aby se stali ctiteli pravého Boha. — Mat. 24:14.

V Itálii, kde psal Pavel tyto dopisy, reagují i dnešní Jehovovi služebníci na jeho radu příznivě. Jako první křesťané vyhledávají způsoby, jak by mohli zvýšit svůj podíl na kázání království. Jak nacházejí „příhodný čas“?

Jak je užitečné dát najevo svou totožnost

Giuseppe, starší svědek Jehovův z Říma, který pracuje jako zvěstovatel plným časem, si vzpomíná na dobu, kdy měl světskou práci. Postaral se o to, aby jeho spolupracovníci věděli, že je svědkem Jehovovým. Díky tomuto vyznání se mu naskytl „příhodný čas“, aby mluvil o biblických pravdách. Jednou dostal za úkol zaškolit muže, který se jmenoval Gianni. Ostatní pracovníci hned řekli Giannimu, že jeho učitel patří ke svědkům Jehovovým. Jakmile byl tento pracovník s Giuseppem o samotě, řekl mu: „Teď mluvíme o naší práci, ale při obědě se chci něco dovědět o Jehovovi.“

Při obědě spolu několikrát mluvili. Giuseppe poučil Gianniho, že Boží jméno je Jehova. Také mu vysvětlil Boží záměr se zemí. Co se však stalo, když skončila doba zaškolování? Giuseppe říká: „Dal jsem mu své telefonní číslo a biblickou literaturu. Literaturu přijal, ale řekl: ‚Jestliže najdu v těchto publikacích něco, co není v souladu s biblickou pravdou, vrátím se sem a před všemi tvými spolupracovníky ukážu, že nemáš pravdu.‘“

Plynuly měsíce, ale Gianni se neozýval. „Ale potom,“ pokračuje Giuseppe, „mi jednoho dne zavolal a řekl, že by mne chtěl navštívit. Sešli jsme se a on si přinesl seznam otázek. Mluvili jsme spolu deset hodin! Nabídl jsme mu pravidelné biblické studium a on mou nabídku přijal.“ K čemu to vedlo? Giuseppe říká: „Příznivé změny, které učinil, tak zapůsobily na jeho manželku a matku, že začaly obě projevovat zájem o studium Bible. Dnes věrně slouží Jehovovi nejen Gianni, ale i jeho manželka a jeho matka.“

Přinucen spálit svou Bibli

Znamenité křesťanské chování také přispívá k tomu, že vzniká „příznivý čas“ dělit se s druhými o biblické pravdy. Jak říká apoštol Pavel, dobré chování může ‚ve všem zdobit učení našeho zachránce, Boha‘. — Tit. 2:10.

Pietro, svědek, jemuž bude třicet let, začal věnovat pozornost tomuto „učení“ na základě křesťanského chování jednoho spolužáka. „Byl jsem ve třetí třídě,“ vzpomíná Pietro, „ale dosud si pamatuji na chování toho chlapce. Byl jediný, kdo odmítl zůstat ve třídě při vyučování náboženství.“

Pietro se jednoho dne zeptal toho chlapce, proč vždy odchází. Chlapec mu vysvětlil, že je zproštěn vyučování, protože je svědkem Jehovovým. To vyvolalo Pietrův zájem. Požádal chlapce, aby mu přinesl Bibli. Po přečtení některých částí Bible „jsem pochopil, že obsahuje pravdu“, říká Pietro. „Rozhodl jsem se, že se chci podle ní od té chvíle řídit. Bral jsem si Bibli s sebou do školy a každému jsem říkal, že patřím ke svědkům Jehovovým. Bylo mi tehdy teprve deset let.“

Pak začaly těžkosti. Pietro pokračuje: „Kněz, který vedl ve škole hodiny náboženství, řekl mým rodičům, že ve škole používám Bibli, a poradil jim, aby ji zničili. Když jsem přišel domů, matka mi chtěla vytrhnout Bibli z ruky, ale držel jsem ji, jak nejpevněji jsem mohl. Pak mě matka začala bít a vytrhla mi ji z ruky. Potom mě přinutila, abych svou vlastní Bibli spálil.“ Pietro přišel o svou Bibli, ale ne o svou víru. Řekl si: ‚Jakmile vyrostu, koupím si novou Bibli a budu chodit k lidem a sdělovat jim její poselství.‘

Uplynuly dva roky. Tehdy se Pietro dověděl, že se doma u jednoho z jeho přátel vede biblické studium. Tajně se tohoto studia účastnil. „Jednoho dne,“ říká Pietro, „jsem řekl rodičům: ‚Rozhodl jsem se, že se stanu jedním ze svědků Jehovových. Tentokrát mě od toho nic neodvrátí!‘“ Když rodiče viděli, že jejich dvanáctiletý syn učinil tak pevné rozhodnutí, svolili. Pietro se začal ihned účastnit shromáždění v sále království. Za čtyři roky byl pokřtěn jako jeden ze svědků Jehovových. Dnes, po 18 letech od chvíle, kdy se poprvé dověděl biblickou pravdu v důsledku věrného chování svého spolužáka, „vykupuje“ Pietro „příhodný čas“, neboť slouží v Itálii jako kazatel plným časem.

Horlivá ve svých 70 letech

Mafalda, křesťanka z Livorna, je další z více než 22 000 horlivých průkopníků neboli kazatelů plným časem v Itálii. Začala působit jako průkopnice ve svých 56 letech. „Průkopnická služba,“ říká, „znamená věnovat ročně kazatelskému dílu nejméně 1 000 hodin. Je to však důležité poselství, a proto pracuji ročně jako průkopnice 2 000 hodin.“ Mafaldě je nyní 70 let. Jaké má plány? „Mezi křesťany v prvním století byly pilné hospodyně, které se podílely na kazatelské službě,“ říká. „Chci dále oznamovat Boží království, jako to dělaly ony. To je můj životní cíl.“

Ano, od zasněžených horských vrcholků na severu v Alpách až po středomořský ostrov Sicílii na jihu projevují dnešní svědkové Jehovovi v Itálii stejnou horlivost jako kdysi ti, kteří byli jejich vzorem v prvním století. Každý den v roce stráví průměrně více než 100 000 hodin kázáním o království. K čemu to vede? Jen v uplynulém roce bylo pokřtěno téměř 12 000 osob, které se staly Jehovovými ordinovanými služebníky. Dnes „vykupují příhodný čas“ společně se 131 000 ostatních svědků Jehovových v Itálii.