„Rybáři lidí“ působí v Arktidě

Každé léto káže mnoho svědků Jehovových v „nepřidělených územích“ — v odlehlých oblastech, kde nejsou založeny sbory. Mnozí z nich jsou pracující a studenti, kteří tímto způsobem tráví svou dovolenou nebo prázdniny. Jiní, kteří působí jako průkopníci plným časem, rozšiřují svou kazatelskou službu. Prožívají radost, když mohou přinášet dobré poselství lidem ve vzdálených místech. Mají také možnost pevněji se přimknout ke své rodině a k duchovním bratrům. Uvádíme zde zprávu o takové výpravě na daleký sever.

RYBÁŘSKÝ kutr „Skagstein“ se jednoho večera začátkem léta pomalu vzdaloval od pobřežní hráze. Moře čeřil jemný východní vánek a odnášel zápach ryb a rybího tuku. Stáli jsme na palubě a mávali jsme na rozloučenou Båtsfjordu, největší rybářské vesnici ve východním Finnmarku v Norsku.

Na palubě byla osmičlenná posádka. Øivind a Åshild přišli do Båtsfjordu před jedenácti lety, aby pomáhali v kazatelském díle v tomto nepřiděleném území. Nyní se stěhovali do jiné oblasti, a zde zanechávali vzkvétající sbor se 40 zvěstovateli království. K posádce dále patřil kapitán Jarle (rybář z povolání a „dočasný“ průkopník), dvě průkopnice, jeden bagrista, jeden průmyslový dělník a jeden spolupracovník norského domova bétel. Jak vznikla tato skupina? A kam směřují na své cestě?

Od ostrova k ostrovu

Tentokrát se Jarle nevydal na lov tresek. Měli jsme v úmyslu plavit se na „Skagsteinu“ z Båtsfjordu daleko na severu do Brønnøysundu v nordlandském okrese a navštěvovat přitom postupně jednotlivé ostrovy a jiná odlehlá místa, kde jsme chtěli kázat. Propracujeme tak polovinu norského pobřeží. Proč? Na mnohá tato místa je možné dostat se pouze soukromým člunem, a svědkové Jehovovi přicházejí na tato místa s poselstvím o království jen jednou za několik let. Rozhodli jsme se tedy, že budeme na těchto místech pracovat jako „rybáři lidí“. — Mat. 4:18, 19.

Člun vyjel z Båtsfjordu a plul podél pobřeží na západ celou noc. Bylo 1. července. Půlnoční slunce, skryté za jemným příkrovem mraků, svítilo našedlým, jemným světlem. Na útesech bylo vidět tisíce racků. Převalování vln na otevřeném moři připadalo kapitánovi příjemné. Ale některým z nás vnitrozemců připadalo moře dosti bouřlivé.

Příštího jitra jsme přirazili k pobřežní hrázi v Honningsvågu. Zde mělo začít naše „rybaření“ — naše kazatelská práce. Lidé v severním Norsku jsou známi svou pohostinností. Když jsme krátce vysvětlili důvod svého příchodu, obvykle nám bylo nabídnuto místo v kuchyni a byla nám předložena káva. Pak jsme museli podrobně sdělit, kdo jsme, odkud přicházíme, jaké je naše zaměstnání, jak se nazývá náš člun a jak je velký, zda jsme již chytili nějaké ryby a kam směřujeme dále. Teprve potom jsme se mohli dostat ke skutečnému účelu naší návštěvy — k dobrému poselství o Božím království.

Vřelá reakce v ledové Arktidě

Bude se poselství líbit těmto lidem na ostrově, který leží 480 km severně od polárního kruhu? Oč se zde vlastně zajímají? Přesně o totéž jako lidé kdekoli jinde: o sociální nespravedlnost, nezaměstnanost, peníze, rodinu a osobní problémy. Také měli starost, pokud jde o napjatou světovou situaci.

Snadno jsme mohli poukázat na biblické řešení — na Boží království. A bylo opravdu povzbuzující vidět, jak se vytrácí pesimismus a skepticismus a na místo toho nastupuje radost a naděje. Mnozí lidé se na těchto vzdálených místech od dětství modlí o království, ale ve skutečnosti nikdy nerozuměli významu takové modlitby. (Mat. 6:9–13) Mnoha ostrovanům jsme zanechali biblickou literaturu a domluvili jsme se, že si s nimi budeme psát, abychom udržovali jejich zájem.

Ačkoli bylo léto, v Rolvsøy byla teplota jen 2°C a vanul silný vítr. Jeden z bratrů, v plášti, a přesto třesoucí se zimou, přistoupil k jakémusi muži, který postával na pobřeží.

„Je vám zima?“ zeptal se muž.

Bratr sotva odpověděl.

„Pojďte se mnou a něco teplého sníte a vypijete.“

Muž uvedl bratra do svého domu a zavedl ho do kuchyně, kde právě něco dělala jeho manželka.

„Máš pro tohoto chlapce kávu?“ zeptal se muž.

Byla mu předložena káva, chléb, domácí zavařenina a losos. Příjemně si pohovořili, bratr tam zanechal biblickou literaturu a občerstven a povzbuzen šel dál. Takové zkušenosti jsme měli při vydávání svědectví přátelským a pohostinným lidem v těchto vzdálených a odlehlých místech.

Cenná zkušenost

„Skagstein“ brázdil zčeřené vody od ostrova k ostrovu a posádka se sbližovala v mnoha směrech. Když osm lidí žije blízko sebe celé dny a týdny na člunu dlouhém 12 metrů, poznají navzájem své charakteristické rysy. Naučili jsme se spolu vycházet a být k sobě ohleduplní. Ostré hrany se ohladily a naše křesťanská osobnost se vybrušovala. (Kol. 3:9, 10) Naše cesta nám přinesla velmi cenné zkušenosti.

Hovořili jsme společně o denním biblickém textu a vyprávěli jsme si zkušenosti, které jsme ten den prožili. Uvažovali jsme o tom, co bylo a co mohlo být řečeno a vykonáno. To nás podněcovalo k většímu úsilí a lepší účinnosti při rozhovorech s lidmi. Mladší a novější dostávali zdravé rady a povzbuzení, aby rozšířili svou kazatelskou službu.

Sedmadvacetiletý Bjorn řekl: „O službě plným časem jsem uvažoval již od svého křtu. Při naší cestě ve mně postupně vzrůstala touha a odvaha ‚vyzkoušet Jehovu‘. Ze zkušeností jsem poznal, jak velice se můžeme spoléhat na Jehovu. Naše cesta mi pomohla snadněji se vpravit do průkopnické práce.“ — Mal. 3:10.

Cesta nám také pomohla, abychom jasněji chápali, v jak naléhavé době žijeme. Mnohé z obcí, které jsme navštívili, pomalu vymíraly. Továrny na zpracování ryb se zavíraly, Zavíraly se i pošty a obchody. Lidé si dělali starosti při pohledu na mladé lidi, kteří se stěhovali za prací do vzdálených měst a opouštěli pěkné nové domy a tradiční způsob života. Po celém světě jsou milióny lidí bez domova a o hladu. Zde najdeš prázdné domovy, a přitom množství potravy, jež poskytuje moře. A přece se s tím spokojí jen poměrně málo lidí. To vše je tichým důkazem toho, že svět ztratil rovnováhu.

Další průběh cesty

Výprava pokračovala podél severního pobřeží ze Sørøya do Kvaenangenu. Na některých zastávkách jsme se museli přibližovat k břehu ve veslovém člunu. Ale na mnohých místech mohl „Skagstein“ přirazit k přístavní hrázi. Shromažďovalo se tam mnoho místních lidí, aby se podívali, jací to přijeli cizinci, protože jsme jim rozhodně nepřipadali jako rybáři. Když zjistili, že jsme svědkové Jehovovi, kteří přicházejí s dobrým poselstvím z Bible, obvykle následovaly živé rozpravy.

Když jsme propracovali tuto oblast, zamířili jsme k Tromsø, kde se měli někteří z nás účastnit oblastního sjezdu „Božský mír“. To byl opravdu mimořádný zážitek na naší cestě. Byla noc, ale nad obzorem jasně svítilo půlnoční slunce. Napravo se rýsovala ostrá silueta temných ostrovů a ostrůvků. Nalevo se ve slunečním světle třpytily zasněžené hory. Počasí bylo mírné a moře bylo jen mírně zčeřené. Klid přerušoval jen rytmický zvuk motoru a trochu tiché hudby z našeho rádia. Byla to opravdu příjemná atmosféra.

Po sjezdu v Tromsø se naše posádka poněkud změnila. Pak jsme pokračovali k pobřeží ostrova Senja a projeli jsme ostrovy Vesterálské do Bodø a pak ke svému cíli do Brønnøysundu. Na mnoha místech, například na Rødøy, jsme potkávali lidi, kteří ještě nikdy nemluvili se svědky Jehovovými. Naposledy se zde kázalo před mnoha lety a nyní již vyrostla nová generace obyvatel.

Nezapomenutelná cesta

Do Brønnøysundu jsme dorazili koncem srpna. Když jsme si vzpomněli na týdny strávené na palubě „Skagsteinu“, uvědomili jsme si, že to byla opravdu nezapomenutelná cesta. Na této cestě jsme strávili celkem 880 hodin při kázání dobrého poselství, rozšířili jsme 126 knih a 1 026 časopisů a získali jsme 12 předplatných na „Strážnou věž“ a „Probuďte se!“. V těchto řídce osídlených oblastech bylo zaseto mnoho semen království.

Jeden z mladých zvěstovatelů, kteří se účastnili této cesty, zvolal: „To byly moje nejkrásnější prázdniny!“ My, kteří jsme měli tu přednost, že jsme se mohli účastnit této cesty, jsme s tím radostně souhlasili. Poznali jsme, že to byly nejen krásné prázdniny, ale že tato cesta patřila v duchovním ohledu k tomu nejužitečnějšímu a nejhodnotnějšímu, co jsme kdy podnikli.