Budou vždy války?

1.ČERVENCE 1916 začala v příjemném zemědělském kraji Pikardie první bitva na Sommě. Po strašlivé dělostřelbě a útocích ze vzduchu zahájila britská a francouzská vojska boj a doufala, že to bude rozhodný průlom do německé armády, která je očekávala v zákopech. Ale k průlomu nedošlo. Místo toho padlo za první den 20 000 britských vojáků. Týdny se vlekly, bitva pokračovala a průlom se nedostavoval. V říjnu změnily lijáky bitevní pole v moře bláta. Do poloviny listopadu postoupili spojenci o pouhých pět mil. Mezitím přišlo o život 450 000 Němců, 200 000 Francouzů a 420 000 Britů. V této bitvě zahynul víc než milión vojáků, většinou mladých mužů.

Byla to jen epizoda v první světové válce. A první světová válka byla jen jednou — ačkoli do té doby nejhorší — z nespočetných válek, které byly svedeny během historie. Jak nesmyslné plýtvání lidskými životy!

Proč se lidé takto ustavičně navzájem zabíjejí? Podílí se na tom mnoho činitelů. Můžeme uvést třeba sobectví, ctižádost, chamtivost a také touhu po moci a prestiži. Jinou příčinou válek je nacionalismus. Válčení opravdu ukazuje, jak přesný je názor na lidskou historii, který nalézáme v Bibli: „Člověk panoval nad člověkem k jeho škodě.“ — Kazatel 8:9.

Také náboženství často rozdmychávalo válku. Křižácká tažení ve středověku podnikaly nábožné národy s údajně náboženským záměrem: dobýt zpět Palestinu pro křesťanstvo. Do obou světových válek v tomto století se duchovenstvo různých denominací pokusilo zapojit náboženské cítění vojáků, aby byli ochotnější zabíjet své bližní na druhé straně. I některé z právě zuřících konfliktů mají silně náboženský nádech.

Záblesky naděje

Je nějaká naděje, že války jednoho dne přestanou? Ano. Ježíš Kristus se nazývá „Kníže pokoje“. Když přišel na zem, žil podle tohoto jména a učil lidi, aby milovali své bližní jako sebe sama. Řekl jim dokonce, že mají milovat své nepřátele. (Izajáš 9:6; Matouš 5:44; 22:39) Díky tomu se ti, kteří v prvním století přijali jeho učení, stali mírumilovným mezinárodním bratrstvím. Bylo pro ně nemyslitelné, aby jedni s druhými válčili. Čistá víra těchto raných křesťanů se však později naneštěstí pokazila. Časem se začaly církve plést do politiky a válkami mezi národy si zbrotily ruce krví.

Mnohem později zavál nad Evropou nový vítr. Zdálo se, jako by bylo lidstvo unaveno neustálým válčením. V letech 1899 a 1907 se konaly v nizozemském Haagu mezinárodní sjezdy. Na sjezdu v roce 1899 byla přijata dohoda o „Mírovém urovnávání mezinárodních sporů“. Na úsvitu 20. století tedy mnozí doufali, že svět postupně vyroste ze své záliby ve válčení. Tyto naděje však rozmetala děla první světové války. Znamenalo to, že se naděje lidstva na mír nikdy nesplní?