Afrika

Služební mototaxi

Ve městech na jihu Beninu je oblíbeným dopravním prostředkem mototaxi, kterému místní říkají zem. Pomocný průkopník Désiré si na svůj zem nainstaloval přehrávač a na sedadlo spolujezdce umístil dva reproduktory. Stále přehrává naše publikace a biblické dramatizace. Když zákazník nasedne, netrvá většinou dlouho a do nahrávky se zaposlouchá. Mnozí se do poslechu zabrali natolik, že po příjezdu do cíle nechtěli sesednout, dokud nahrávka neskončí. Désiré vypráví: „Samozřejmě bych byl rád, kdyby zaplatili a odešli a já mohl svézt dalšího zákazníka. Vím ale, že důležitější než výdělek je, aby si poslechli dobrou zprávu. A rozdám takhle hodně publikací.“

Vytrvalá holčička

Nolla je šestiletá holčička, která žije se svými rodiči v kopcovité krajině v Burundi. Když jednou doma připravovali jídlo na malých kamnech na dřevěné uhlí, dva muži, kteří pracovali u sousedů, poprosili o nějaké žhavé uhlíky, aby si mohli taky založit oheň. Když přišli, tak se o oheň starala právě Nolla, která ještě nechodí do školy. Dovolila jim, aby si několik uhlíků vzali. Zanedlouho si ale všimla, že ti muži mají zapálenou cigaretu. To ji pobouřilo a řekla jim: „Kdybych věděla, že si s těmi uhlíky zapálíte cigaretu, tak vám je nedám!“ Vzpomněla si, že v sále Království viděla časopis, který měl na obálce obrázek cigarety. Utíkala do sálu a vzala si dvě čísla Strážné věže z 1. června 2014, která pojednávala o kouření. Přišla k mužům, časopisy jim dala a trvala na tom, aby si je hned přečetli. Později muže znovu vyhledala a dala jim pozvánky na blížící se regionální sjezd. Vytrvalost této holčičky na ně tak zapůsobila, že se zúčastnili dvou dnů sjezdu. Během polední přestávky je Nolla zahlédla a pozvala je, aby si s nimi dali něco z jejich skromného jídla. To, co ti muži na sjezdu viděli a slyšeli, na ně udělalo hluboký dojem a oba začali studovat Bibli.

Jak se káže ve věznicích

Starší v Libérii mluví o Božím království v různých nápravných zařízeních. Yves, zvláštní průkopník, který slouží v hlavním městě Monrovia, vypráví: „V březnu se tři vězni stali nepokřtěnými zvěstovateli. Počet zvěstovatelů v Ústřední věznici v Monrovii stoupl na šest.“ Jak tito vězni kážou? „Každou středu a sobotu mají schůzku před službou,“ vysvětluje Yves. „Potom můžou chodit od cely k cele a mluvit o biblické naději s dalšími vězni.“ Mnozí vězni už sami pomáhají někomu poznat Bibli a chodí na shromáždění pořádaná ve vězení. Zástupce pobočky tam měl přednášku, kterou si vyslechlo 79 vězňů. V dalších šesti věznicích se organizují biblické kurzy a na vězně mají dobrý vliv.

„Zoufale potřebujeme nějakou pomoc“

Zvěstovatelé vynaložili obrovské úsilí, aby zájemcům v odlehlých oblastech pomohli zúčastnit se Památné slavnosti. Takovou příležitost měli i původní obyvatelé jižní Afriky, Sanové, kteří jsou známí jako Křováci. Mnoho století byli zvyklí vést jednoduchý, kočovný způsob života a živit se jako lovci a sběrači. Glenn, zvláštní průkopník, který slouží na severu Namibie, zorganizoval v roce 2015 Památnou slavnost v odlehlé vesnici, kde žijí Sanové a která je vzdálená asi 270 kilometrů východně od města Rundu. Bylo to podruhé, co se tam Památná slavnost konala. V obou případech představitelé vesnice poskytli svědkům zdarma soudní síň. Na Památnou slavnost přišlo celkem 232 lidí, i když před jejím začátkem i v průběhu pořádně pršelo. Sanové v této oblasti mluví jazykem khwe, který je typický mnoha mlaskavými zvuky. Přednáška byla tlumočená z angličtiny. V jazyce khwe neexistuje žádná Bible, a tak řečník vysvětloval biblické verše, jako třeba Izajáše 35:5, 6, pomocí barevných diapozitivů, které promítal na stěnu. Glenn do té oblasti jezdí za několika zájemci, kteří dělají hezké pokroky. Vypráví: „Jezdím sem jednou za měsíc už dva roky a vždycky tady několik dní tábořím. Pokroky u zájemců nejsou tak rychlé, protože nás dělí velká vzdálenost a taky jazyková bariéra. Zoufale potřebujeme nějakou pomoc. Když jsem šel za představiteli vesnice zařídit Památnou slavnost, jeden z nich se mě zeptal, jestli bychom nechtěli mít vlastní místo k uctívání Boha. Řekl, že nám poskytnou pozemek a stavbu uhradí. Na nás bylo jenom sehnat nějakého našeho ‚pastora‘, nebo aspoň někoho z nich na ‚pastora‘ vyškolit.“