Americký kontinent

Studium na poli při svíčce

Manželé, kteří slouží jako zvláštní průkopníci v jedné odlehlé oblasti v Brazílii, se dozvěděli o ženě jménem Valdira, která před 13 lety studovala Bibli. Cestovali za ní po prašné cestě a museli překonávat nebezpečné brody, a když ji nakonec našli, zjistili, že by moc ráda pokračovala ve studiu. Protože ale bydlela na odlehlém místě, bylo zapotřebí udělat zvláštní opatření. I když Valdira měla mobil, dobrý signál byl jenom na poli daleko od jejího domova. Navíc mohla studovat jenom po deváté hodině večer. Představte si tu scénu: Telefonující mladá žena sedí sama na poli a při svíčce studuje Bibli.

Valdira poslouchá přes telefon i nedělní shromáždění. Na pole si s sebou bere Bibli, Strážnou věž a zpěvník. Když prší, zkrátka si vezme deštník.

V březnu Valdira cestovala asi 100 kilometrů do sálu Království, aby se zúčastnila zvláštního shromáždění, při kterém byl uveřejněn revidovaný Překlad nového světa v portugalštině. Za výtisk nové Bible byla moc vděčná. Když ji někdo pochválí za úsilí, které musí vynakládat, aby Bibli mohla studovat, řekne mu: „Vždyť to není zas tak náročné!“

„Věděl jsem, že jednoho dne přijdete“

Lidé z kmene Yukpa jsou indiáni žijící v Kolumbii. Předtím než zvláštní průkopník Frank navštívil jednu z jejich vesnic, někdo ho varoval před místním náčelníkem Johnem Jairem. Ten už totiž vyhnal několik skupin protestantských věřících, které tam chtěly kázat. Když jednou John zjistil, že někdo z duchovních vybírá desátky, vyhnal ho tak, že střílel pistolí do vzduchu.

Frank vzpomíná: „Když jsme dorazili do vesnice, první, kdo nám naslouchal, nebyl nikdo jiný než jedna z dcer Johna Jaira. Když jsme jí ukázali knihu Co Bible doopravdy říká?, hned prohlásila: ‚K tomuhle náboženství chci patřit!‘ Potom utíkala za otcem a řekla mu o nás. Okamžitě si nás zavolal. Byli jsme z toho nervózní. Než jsme stačili cokoli říct, prohlásil: ‚Vím, že vaše církev učí pravdu. Před osmi lety jsem na skládce v BecerriIu našel stejnou knihu, jakou jste dali mé dceři. Přečetl jsem si ji a od té doby na vás čekám. Věděl jsem, že jednoho dne přijdete. Chci, abyste Bibli učili mě, moji rodinu a celou naši vesnici. Máte u nás dveře otevřené.‘

To, co řekl, nám vehnalo slzy do očí. Všichni vesničané se sešli a naslouchali nám. John Jairo naše slova tlumočil do jejich jazyka. Když jsme odcházeli, půjčil nám oslíka, aby nesl naše zavazadla. Se 120 lidmi z kmene Yukpa teď máme v různých vesnicích 47 biblických studií. K zájemcům patří i John Jairo a jeho dcera.“

Odpůrce mění názor

José, který žije v Ekvádoru, byl zapřisáhlý katolík. Vypráví: „Svědky Jehovovy jsem nenáviděl. Dělal jsem jim potíže deset let. Organizoval jsem skupiny lidí a hromadně jsme svědky napadali. Taky jsem je obviňoval z toho, že jsou zloději. Na policejní stanici jsem pak trval na tom, že osobně dám zámek na jejich celu. Jednou jsme svědkům zničili auto a jindy jsme jim shodili motorku do rokle.

Pak jsem se v roce 2010 nakazil prasečí chřipkou. Doktor mi nařídil, abych se ze svého domova vysoko v Andách přestěhoval na pobřeží, kde je tepleji, a tam se zotavil. A tak jsem odjel na malou farmu, která patřila mé příbuzné. Časem jsem tam ale zůstal sám a o farmu se musel starat. Zoufale jsem si chtěl s někým popovídat. Kdo myslíte, že za mnou přišel? Svědkové Jehovovi. Mluvil jsem s nimi jen kvůli tomu, že jsem se cítil osamělý, ale překvapilo mě, jak používali Bibli. Ze zvědavosti jsem souhlasil s biblickým studiem. Po šesti měsících studia jsem šel poprvé na shromáždění. Ohromilo mě, že všichni byli laskaví a zajímali se o mě, a tak jsem se sám sebe ptal: Mohli by tohle být praví Boží služebníci? Ve studiu jsem dělal pokroky a nakonec jsem se v dubnu 2014 dal pokřtít.

Kvůli tomu, že jsem dřív na svědky útočil, jsem měl výčitky svědomí. Jehova mi ale dal příležitost to do určité míry napravit. Na krajském sjezdu, který se konal 4. října 2014, jsem při interview vyprávěl o své minulosti a bratr se mě zeptal: ‚Kdybys měl možnost omluvit se někomu, komu jsi ublížil, kdo by to byl?‘ Bez váhání jsem odpověděl, že by to byl bratr, který se jmenuje Edmundo, ale že vůbec netuším, kde ho najít. Aniž bych o tom věděl, krajský dozorce se s ním domluvil a Edmundo čekal v zákulisí. Když jsme se pak na pódiu objali, neubránili jsme se slzám. Všichni byli dojatí.“

„Jehovo, prosím, ať mě tvoji svědkové najdou!“

Jednoho horkého dne kolem poledne dokončila skupina sester ve městě Asunción v Paraguayi přidělený obvod. Pak se ale rozhodly, že budou ještě chvíli pokračovat a zajdou do několika domů poblíž. Jedna sestra řekla: „Možná se zrovna někdo modlí.“ V domě na rohu přivítala sestry usměvavá mladá žena a zeptala se jich, jestli nejsou svědkové Jehovovi. Potom jim vysvětlila, že se před měsícem kvůli práci přistěhovala z Bolívie, kde studovala Bibli. Nikdo z nových sousedů nevěděl, kde má svědky najít, a tak se modlila: „Jehovo, prosím, ať mě tvoji svědkové najdou!“ A právě ten den ji navštívily sestry a domluvily se, že budou znovu studovat.