Co vědět o sexuálních útocích? – 2. část: Jak se s tím vyrovnat

Jak bojovat s pocitem viny

Hodně obětí sexuálního zneužívání se stydí za to, co se jim stalo. Někdy dokonce mají pocit, že za to nesou odpovědnost. Karen, které je teď 19 a která byla od 6 do 13 let sexuálně zneužívaná, přiznává: „Nejvíc bojuju s pocitem viny. Říkám si: Jak jsem mohla dovolit, aby to trvalo tak dlouho?“

Jestli to cítíš podobně, zamysli se nad následujícími body:

• Děti nejsou na sex fyzicky ani emocionálně připravené. Plně nechápou, co sex znamená, a proto s ním nemůžou souhlasit a přitom jasně rozumět tomu, do čeho jdou. Když je tedy dítě zneužito, není to jeho vina.

• Děti přirozeně důvěřují dospělým a bývají naivní. Nedokážou prohlédnout taktiky, které používají lidé se špatnými úmysly, a to z nich dělá snadný terč. „Sexuální predátoři dokážou druhé mistrně oklamat a dítě proti jejich chytré manipulaci nemá šanci,“ říká kniha The Right to Innocence (Právo na nevinnost).

• Při zneužívání může dítě cítit sexuální vzrušení. Jestli jsi něco takového cítila i ty, buď si jistá, že je to normální fyzická reakce.a Neznamená to, že jsi se zneužitím souhlasila nebo že za něj můžeš.

Doporučení: Vzpomeň si na nějaké dítě, které je stejně staré, jako jsi byla ty, když jsi byla zneužitá. Zeptej se sama sebe: Bylo by fér přičítat mu vinu, kdyby ho někdo zneužil?

O tom samém přemýšlela Karen, když hlídala tři děti, z nichž jednomu bylo skoro šest let. Právě v tom věku začala být zneužívaná. Říká: „Uvědomila jsem si, jak bezbranné takové malé dítě je – a jak bezbranná jsem tehdy byla já.“

Fakt: Vinu za tvoje zneužití nese útočník. V Bibli se píše: „Ničemnost ničemného, ta bude na něm samotném.“ (Ezekiel 18:20)

Proč je dobré se svěřit

Když si o tom, co se ti stalo, promluvíš s nějakým dospělým, kterému důvěřuješ, může ti to hodně pomoct. Bible říká: „Pravý druh miluje celou dobu a je bratrem, který se narodil pro čas tísně.“ (Přísloví 17:17)

Je pochopitelné, že se ti o tom nemusí chtít mluvit, protože se tak cítíš bezpečněji. Mlčení se možná stalo jakousi zdí, kterou sis postavila proto, aby ti druzí nemohli způsobit další bolest. Uvědom si ale, že ta samá zeď může druhým bránit v tom, aby ti pomohli.

Mladá žena jménem Janet zjistila, že když o zneužití někomu řekla, hodně se jí ulevilo. Vypráví: „Byla jsem zneužitá už jako malá, a to někým, koho jsem znala a komu jsem důvěřovala. Dusila jsem to v sobě celé roky. Ale když jsem o tom nakonec dokázala říct mamince, spadl mi obrovský kámen ze srdce.“

Janet z vlastní zkušenosti ví, proč se někomu nemusí chtít mluvit o tom, co se stalo. „Bavit se s někým o zneužití je dost nepříjemné,“ říká. „Ale bylo pro mě těžké žít s bolestí, kterou mi to působilo. Radši jsem se tomu postavila hned, než abych to odkládala.“

Co ti pomůže se „uzdravit“

Jestli tě někdo sexuálně zneužil, možná si o sobě myslíš věci, které tě zraňují, ale ve skutečnosti nejsou pravdivé. Můžeš mít třeba pocit, že jsi navždycky poznamenaná a bezcenná nebo že jsi tady jenom pro sexuální uspokojení druhých. Takových nesprávných názorů se ale můžeš zbavit a obrazně řečeno se „uzdravit“. (Kazatel 3:3) Co ti v tom pomůže?

Studuj Bibli. Obsahuje myšlenky od Boha, které jsou velmi účinné při „vyvracení silně zakořeněných věcí“. (2. Korinťanům 10:4, 5) Patří k nim i mylné názory na to, jakou máš hodnotu. Přečti si například následující verše a popřemýšlej o nich: Izajáš 41:10; Jeremjáš 31:3; Malachiáš 3:16, 17; Lukáš 12:6, 7; 1. Jana 3:19, 20.

Modli se. Když na tebe dolehnou pocity viny nebo méněcennosti, pomodli se k Jehovovi a se vším se mu svěř. Bible říká: „Uvrhni své břemeno na Jehovu.“ (Žalm 55:22) Nikdy na to nejsi sama!

Popovídej si se sborovými staršími. Jsou školení, aby dokázali být pro druhé „jako úkryt před větrem a jako skrýš před dešťovou bouří“. (Izajáš 32:2) Můžou ti pomoct, aby ses na sebe začala dívat realisticky a dokázala jít dál.

Stýkej se se správnými lidmi. Všímej si mužů a žen, kteří se v životě řídí křesťanskými zásadami. Pozoruj, jak se jeden k druhému chovají. Pomůže ti to uvědomit si, že ne všichni lidé, kteří druhým tvrdí, že je mají rádi, jim pak ublíží.

Ke stejnému závěru došla i Tanya. Už od dětství s ní hodně mužů zacházelo jenom jako se sexuálním objektem. „Těch pár mužů, ke kterým jsem kdy měla blízko, mi ublížilo,“ říká. Časem ale přišla na to, že existují muži, kteří dokážou projevovat upřímnou lásku. Jak to zjistila?

Vídala se totiž s jedněmi manželi, kteří se v životě řídili křesťanskými zásadami. Vypráví: „Z jednání toho manžela jsem viděla, že ne všichni muži se chovají hrubě. On svoji manželku chránil, a přesně tak Bůh chtěl, aby to mezi mužem a ženou bylo.“b (Efezanům 5:28, 29)