4C „Gehenna“ — symbol úplného zničení
heb. גי הנם (gé hin·nomʹ, „údolí Hinnom“);
řec. γέεννα (geʹen·na); lat. ge·henʹna
„Gehenna“ znamená „údolí Hinnom“, je to totiž řecká forma hebrejského gé hin·nomʹ. U Joz 18:16, kde se vyskytuje slovní spojení „údolí Hinnom“, uvádí LXX slovo „Gehenna“. V Křesťanských řeckých písmech se tento výraz vyskytuje 12krát, poprvé u Mt 5:22. Překlad nového světa uvádí výraz „gehenna“ ve všech případech, tedy u Mt 5:22, 29, 30; 10:28; 18:9; 23:15, 33; Mr 9:43, 45, 47; Lk 12:5; Jk 3:6.
Údolí Hinnom leželo na západ a na jih od starověkého Jeruzaléma. (Joz 15:8; 18:16; Jer 19:2, 6) Za vlády pozdějších judských králů se používalo při modlářském uctívání pohanského boha Moleka, kterému byly přinášeny lidské zápalné oběti. (2Pa 28:3; 33:6; Jer 7:31, 32; 32:35) Věrný král Josijáš chtěl, aby se něco takového již nikdy neopakovalo, a proto nechal toto údolí znečistit, především jeho část nazvanou Tofet. (2Kr 23:10)
O výrazu „Gehinnom“ podává židovský komentátor David Kimḥi (1160?–1235?) v komentáři k Žalmu 27:13 tuto historickou informaci: „A je to místo v zemi, které přiléhá k Jeruzalému, a je to odporné místo a házejí tam nečisté věci a mrtvoly. Také tam byl neustálý oheň, aby spaloval nečisté věci a kosti mrtvol. Proto se soud nad ničemnými obrazně nazývá Gehinnom.“
Údolí Hinnom se stalo smetištěm a spalovnou odpadků z Jeruzaléma. Házela se do něj těla uhynulých zvířat, aby shořela v ohni živeném sírou, která podporuje hoření. Házela se tam i těla popravených zločinců, kteří byli pokládáni za nehodné náležitého pohřbu v pamětní hrobce. Pokud taková mrtvá těla dopadla do ohně, byla strávena, ale pokud dopadla na nějaký skalní převis hluboké rokle, jejich rozkládající se maso prolezli červi či larvy, a ti neumírali, dokud nestrávili masité části a nenechali jen kostru.
Do gehenny se nikdy neházela žádná živá zvířata ani živí lidé, aby uhořeli nebo byli trýzněni. To místo tedy nikdy nemohlo symbolizovat nějakou neviditelnou říši, kde jsou lidské duše věčně mučeny v doslovném ohni nebo jsou stále napadány neumírajícími červy. Mrtvým zločincům, kteří tam byli hozeni, byl odepřen náležitý pohřeb v pamětní hrobce, která je symbolem naděje na vzkříšení, a proto Ježíš a jeho učedníci používali gehennu jako symbol věčného zničení, vyhlazení z Božího vesmíru, neboli jako symbol „druhé smrti“, věčného trestu.
Jestliže tedy byla něčí mrtvola hozena do gehenny, pokládalo se to za nejhorší druh trestu. Od doslovné gehenny a jejího významu byl odvozen symbol v podobě „ohnivého jezera, které hoří sírou“. (Zj 19:20; 20:10, 14, 15; 21:8)