Co se stalo s dinosaury?

„PALEONTOLOGIE je vědecké studium zkamenělin, a zkameněliny jsou pozůstatky života z minulých časových období Země.“ Přesto řekl jeden paleontolog, že je to „vysoce spekulativní a dogmatická věda“. V souvislosti s dinosaury to je zcela zřejmé. G. L. Jepson, vědec z univerzity v Princentonu, uvedl některé dohady o dinosaurech:

„Různě způsobilí autoři předpokládají, že dinosauři zmizeli proto, že se zhoršilo podnebí. . . nebo měli nedostatek potravy. . . Jiní pisatelé připisují jejich vyhynutí chorobám, parazitům. . . změně tlaku nebo složení atmosféry, jedovatým plynům, sopečnému prachu, nadměrnému množství kyslíku z rostlin, meteoritům, kometám, ubývání potěru díky malým savcům pojídajícím vejce. . . kosmickému záření, posunu zemské osy, záplavám, posuvu kontinentů. . . vysýchání bažin a jezer, slunečním skvrnám.“ — The Riddle of the Dinosaur.

Z těchto dohadů je zřejmé, že vědci nejsou schopni s jistotou zodpovědět otázku: Co se vlastně stalo s dinosaury?

Teorie náhlého vyhynutí

S novější teorií přišli otec a syn. Luis a Walter Alvarezovi. Walter Alvarez objevil za malým městečkem Gubbio ve střední Itálii vzácnou tenkou vrstvu červené hlíny uloženou ve struktuře horniny mezi dvěma vrstvami vápence. Nižší vrstva vápence obsahovala mnoho zkamenělin. V horní vrstvě vápence nebyly téměř žádné zkameněliny, a to vedlo geology k závěru, že se život náhle ztratil a že vrstva červené hlíny má nějakou spojitost s jeho vyhynutím.

Rozbory odhalily, že hlína je bohatá na iridium a jeho koncentrace že je třicetkrát vyšší, než je jeho běžná koncentrace v horninách. Vědci vědí, že tak vysoká koncentrace tohoto vzácného prvku je možná buď jen v blízkosti zemského jádra, nebo pochází z mimozemských zdrojů. Usoudili tedy, že iridium ve vrstvě pochází z ohromného asteroidu, který narazil na Zemi a způsobil náhlé vyhynutí dinosaurů.

Po objevu hlíny bohaté na iridium u Gubbia, se našly podobné usazeniny i v jiných částech světa. Potvrdila se tak domněnka o asteroidu? Někteří vědci jsou nadále skeptičtí. Kniha The Riddle of the Dinosaur však uznává, že Alvarezova domněnka vnesla „do studia vyhynutí a evoluce svěží prvky“. A paleontolog Stephen Jay Gould připouští, že by to mohlo zmenšit „význam boje o přežití mezi druhy“.

K této nové teorii a zřejmě náhlému vyhynutí dinosaurů se vyjadřuje jeden píšící vědec: „Mohla by otřást základy evoluční biologie a vyvolat pochybnost o současném pojetí přírodního výběru.“

David Jablonski, vědec z univerzity v Arizoně, vyjadřuje názor, že u mnoha rostlin a zvířat došlo k náhlému a v určitém smyslu zvláštnímu vyhynutí. Hromadné vyhynutí není pouhé nahromadění účinků postupného vymírání. Stalo se něco neobvyklého. Tak to bylo i v případě dinosaurů. Jejich poměrně náhlé vynoření se a opětné zmizení je v rozporu s běžně přijímaným názorem o pomalé evoluci.

Určování dinosaurů

Kosti dinosaurů se běžně nacházejí v hlubších vrstvách země než lidské kosti, a to vede mnohé k závěru, že patřily do dřívějších období. Geologové označují toto období jako druhohory, a to ještě dělí na „křídu“, „juru“ a „trias“. Časový rámec tohoto období jsou desítky miliónů let. Je ho však možné stanovit naprosto jednoznačně?

Jedna metoda k určování stáří zkamenělin je metoda radioaktivního uhlíku. Touto metodou určování stáří se měří poměr rozpadu radioaktivního uhlíku od okamžiku smrti organismu. „Když organismus umírá, nepřijímá již žádný další kysličník uhličitý ze svého okolí, a podíl izotopu klesá s časem, protože dochází k jeho radioaktivnímu rozpadu,“ uvádí Science and Technology Illustrated.

Tato metoda však má závažné slabiny. Za prvé: Když se předpokládá, že zkamenělina je stará asi 50 000 let, poklesla její radioaktivita do té míry, že je jen velmi obtížně možné ji změřit. Za druhé: I u novějších nálezů je radioaktivita tak nepatrná, že je nesmírně obtížné přesně stanovit stáří. Za třetí: Vědci mohou zjistit, v jaké míře se v současné době tvoří radioaktivní uhlík, ale žádným způsobem nezměří koncentrace uhlíku ve vzdálené minulosti.

Ať tedy vědci používají pro určení stáří zkamenělin metodu radioaktivního uhlíku nebo jiné metody, například pro určování stáří hornin metodu radioaktivního draslíku, uranu nebo thoria, nejsou schopni stanovit, jaká byla původní radioaktivita těchto prvků v průběhu časových období. Profesor hutnictví Melvin A. Cook tedy vysvětluje: „O těchto koncentracích [radioaktivních látek] se můžeme jen dohadovat, a údaje o stáří, které tím získáme, opět nejsou nic lepšího než pouhé dohady.“ To platí zejména v případě, když bereme v úvahu, že potopa v Noemově době před více než 4 300 lety způsobila nesmírné změny v atmosféře a na Zemi.

Geologové Charles Officer a Charles Drake z fakulty v Dortmouthu vyjadřují další pochybnosti o přesnosti určování stáří radioaktivními metodami. Říkají: „Dospěli jsme k závěru, že iridium a jiné mu příbuzné prvky nebyly uloženy najednou. . . ale silné a měnící se přibývání těchto prvků spíše nastalo v poměrně krátkém geologickém časovém období, řádově v desetitisících až statisících let.“ Dokazují, že odtržením a pohybem kontinentů se narušila celá země. Došlo tím k výbuchu sopek, k zábraně přístupu slunečního světla a k znečištění ovzduší. Těmito rozkladnými událostmi mohla jistě nastat změna radioaktivity, která může zkreslovat výsledky údajů novodobých radioaktivních hodin.

Zpráva o stvoření a dinosauři

Určování stáří radioaktivními metodami je sice moderní, ale stále je založeno na dohadech a domněnkách. Biblická zpráva z 1. kapitoly Genesis naopak prostě vysvětluje celkové pořadí stvoření. Připouští období miliard let pro vytváření Země a mnoha tisíciletí v šesti stvořitelských časových obdobích neboli „dnech“ pro přípravu Země na její obydlení lidmi.

Někteří dinosauři (a pterosauři) byli možná již vytvořeni v pátém „dni“ uvedeném v 1. Mojžíšově, kdy Bůh udělal „létající tvory“ a „velké mořské obludy“. V šestém období byly možná stvořeny další druhy dinosaurů. Velké množství dinosaurů, kteří měli ohromnou chuť k jídlu, bylo zřejmě vhodné, když bereme v úvahu, že v té době zcela jistě byla na Zemi bujná vegetace. — 1. Mojžíšova 1:20–24.

Když dinosauři splnili svůj účel, Bůh ukončil jejich život. Bible však mlčí o tom, kdy a jak to udělal. Můžeme si být jisti, že Jehova stvořil dinosaury k nějakému účelu, i když dnes tento účel plně nechápeme. Nebyla to žádná chyba, žádný produkt evoluce. Objevují se náhle v nálezech zkamenělin a bez propojení k nějakým jejich zkamenělým předkům, a opět mizí a nezanechávají žádné zkamenělé spojovací články. To je v rozporu s názorem, že se tato zvířata vyvíjela postupně milióny let. Nálezy zkamenělin tedy nepodporují evoluční teorii. Naopak jsou v souladu s biblickým názorem na Boží stvořitelské činy.

[Praporek na straně 10]

Nálezy zkamenělých dinosaurů nepodporují evoluci, ale stvoření