Co říká Bible

Naslouchá Bůh modlitbám při sportu?

VZDUCH se chvěje vzrušením, když na stadión proudí tisíce fanoušků a řvou na povzbuzení svého mužstva. Hráči právě ukončili zahřívací rozcvičku a píšťalka se chystá zahájit hru. Na jedné straně hřiště se shlukli hráči a uprostřed klečí kapitán, který se modlí: „Bože, prosíme, požehnej našemu mužstvu, dopřej nám vítězství nad soupeřem a ochraňuj nás před zraněním. Amen.“ Skupinka se s křikem rozprchne, hráči zaujmou postavení v poli, píšťalka hvízdne a začíná organizovaná rvačka amerického fotbalu.

Individuální a skupinová modlitba před sportovním kláním, během něho a po něm se stala něčím běžným. Naslouchá však Bůh? Nebo je to, jak prohlašují někteří, výsměch modlitbě?

„Rozdrť svého bližního“

Po celém světě je snad každý sport pokažen násilím — na hřišti i na tribunách. Jeden bývalý profesionální hráč amerického fotbalu ve Spojených státech napsal: „Dá se tvrdit, že ničení těla je právě to, oč jde ve fotbalu, jako jde ve válce o zabíjení a mrzačení.“ Dále poznamenává: „Soutěživé, organizované ubližování patří k našemu způsobu života a [americký] fotbal je jedním ze srozumitelnějších zrcadel. . . [které] nám ukazuje, jak vzrušující a oblažující je drtit svého bližního.“

Drtit svého bližního? Ježíš řekl, že máš svého bližního milovat. (Matouš 22:39) Je nemožné představit si Boha lásky, jak je přítomen a žehná nějakému dnešnímu sportu s jeho důrazem na vítězství za každou cenu. — 1. Jana 4:16.

Účastní se Bůh sportovních utkání?

Jedno, co povzbuzuje k modlitbám při sportu, je náboženská nauka, že Bůh je všudypřítomný, že Bůh je vždy doslovně přítomen na všech existujících místech a ve všech věcech. Například v knize God Goes to Football Games říká duchovní, bývalý kaplan sportovního družstva, L. H. Hollingsworth: „Každé formální vyznání víry obsahuje myšlenku, že Bůh je všudypřítomný, myšlenku, přejete-li si, že je jistě přítomen v tom, čemu říkáme naše světská zkušenost. . . To znamená, že Bůh chodí do kostela a že Bůh chodí na fotbalová utkání.“

Ale Bible neučí, že je Bůh všudypřítomný. Křesťanský apoštol Pavel napsal: „Kristus vstoupil. . . do samého nebe, aby se nyní za nás objevil před osobou Boha.“ (Hebrejcům 9:24) Text nám pomáhá pochopit dvě velice důležité myšlenky: že Bůh je duchovní osoba a že má stálé místo pobytu, nebe. (1. Královská 8:49; Jan 4:24) Nemůže být tedy současně někde jinde.

Bůh slyší své přátele

Jestliže tedy Bůh nechodí na sportovní utkání, vyslýchá alespoň modlitby? Má-li modlitba dojít k slyšícím uším tohoto nebeského Boha, před nímž se objevil Ježíš, modlící se musí mít poznání, poznání o Božích předsevzetích, jeho osobnosti, jeho vlastnostech, jeho cestách a jeho jménu. (Jakub 4:3) Ježíš zdůraznil potřebu poznání Boha, když se modlil: „To znamená věčný život, že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu.“ — Jan 17:3.

Abys někoho poznal, musíš si s ním vyměňovat myšlenky. Bůh sděluje člověku své myšlenky prostřednictvím Bible, a právě přes Bibli poznáváme nebeského Boha. Ta nám sděluje jeho jméno Jehova. (Žalm 83:18; 83:19, KB) Bible také říká, že Bůh tak miloval svět, že poslal svého jednozplozeného syna Ježíše sem na zem jako člověka, aby člověk získal příležitost k věčnému životu. (Jan 3:16) Jak čteme a studujeme Bibli, Jehova se pro nás stává skutečným a jsme k němu přitahováni prostřednictvím Ježíše. (Jan 6:44, 65; Jakub 4:8) Protože Jehova je skutečný, můžeme si k němu vypěstovat blízký osobní vztah.

Přátelství s Bohem však vyžaduje oboustrannou výměnu myšlenek. To znamená hovořit s Jehovou prostřednictvím modlitby. Bible říká, že Bůh ‚slyší modlitbu‘ a že „není daleko od nikoho z nás“. (Žalm 65:2; 65:3, KB; Skutky 17:27) To však neznamená, že Bůh slyší všechny modlitby. (Izajáš 1:15–17) Čí modlitby je Bůh ochoten slyšet?

Žalmista David řekl: „Důvěrný vztah k Jehovovi patří těm, kteří se ho bojí.“ (Žalm 25:14) V hebrejském originálu znamená kořen „důvěrného vztahu“ (sohd) „utěsnit“. Verš tedy sděluje myšlenku, že je někomu povolen vstup do Jehovova vnitřního kruhu nebo do přátelské smlouvy s ním. Vpuštěni jsou jen ti, kdo jej uctívají s náležitou úctou. Důvěrné přátelství s Bohem v nás tedy vyvolává strach, abychom tento vztah nenarušili jednáním, které by se mu nelíbilo, například tím, že bychom modlitbu použili jako zaklínadlo pro štěstí, k zajištění sportovního vítězství.

Jehova vyslýchá modlitby lidí s poctivým srdcem, kteří usilují o přátelství s ním, a není stranický. Nemá oblíbence ani nectí jednu národnostní skupinu, rasu nebo sportovní družstvo víc než jiné. (Žalm 65:2; 65:3, KB; Skutky 10:34, 35) Kdyby Bůh opravdu slyšel modlitby sportovních soupeřů a obě družstva by se k němu modlila o vítězství, kterému by měl požehnat? Nebo kdyby se hráč při hře vážně zranil, byla by to Boží vina?

Proto se musíme modlit o správné věci. Apoštol Jan to vysvětluje: „Slyší, ať prosíme o cokoli podle jeho vůle.“ (1. Jana 5:14) Jehova naslouchá modlitbám, které jsou v souladu s jeho vůlí. Potřebujeme znát jeho vůli a předsevzetí, aby s nimi byly naše modlitby v souladu.

Boží vůle a předsevzetí a jeho slavné jméno nejsou spojeny s dnešními soutěživými a násilnými sporty. Bůh není stranický. Naslouchá tedy Bůh, když se předkládají modlitby při takových příležitostech? Rozhodně ne!