Pozorujeme svět

Osobní návštěvy — Zastaralé?

Proč se v Japonsku nikdy nerozvinul televizní evangelismus v americkém stylu? Pan Kendži Išii z Agentury pro kulturní záležitosti sdělil časopisu Probuďte se!, že rozhlasové stanice v Japonsku nepovolují vysílání programů, které se doprošují peněz nebo propagují nevědecké nauky. Náboženské organizace si však našly způsob, jak taková omezení přelstít. Mnohé jsou při propagaci své víry závislé na videu, telekomunikačních družicích, počítačových sítích a faxových přístrojích. Tento technický způsob kazatelské služby u mnohých z nich zatlačil do pozadí osobní návštěvy, které kazatelé konali v biblických dobách a které dnes v Japonsku s velkým úspěchem konají svědkové Jehovovi. „Uvědomili jsme si, že náš tradiční misionářský způsob služby, totiž osobní návštěvy, již zcela vyšel z módy,“ řekl úředník pro styk s veřejností z jedné laické buddhistické organizace, která má šest miliónů členů. „Je to komercializace náboženství,“ řekl pan Išii o používání faxových přístrojů k nabízení modliteb. „Náboženské skupiny prostě těží z dobového trendu.“

Cesty za potratem

Při zabraňování hroznému přívalu potratů často nejsou zákony o nic úspěšnější než náboženství. V roce 1989 byl v Irské republice přijat zákon, který omezuje publikování informací o tom, jak a kde je možné provést potrat; časopisy musely například upustit od reklam na kliniky provádějící potraty. Stále více a více irských žen přesto cestuje do Anglie a Walesu, aby si nechaly udělat potrat. Během prvních tří měsíců roku 1989 podniklo tuto cestu, podle dublinských novin Irish Times, 981 žen. Za stejně dlouhou dobu v roce 1990 tento počet vzrostl na 1 027. V Severním Irsku, které je pod nadvládou Británie, neplatí zákon z roku 1967, který povoluje potraty v Anglii, a proto Ulsterská společnost pro těhotenství odkazuje ročně více než tisíc žen na britské kliniky, které provádějí potraty.

Překovat meče v radlice — Jak?

„Problém spočívá v tom, jak zničit zařízení zvláště sestrojené k tomu, aby odolávalo ničení,“ říká The Wall Street Journal. V souladu se smlouvami omezujícími stav zbraní má Sovětský svaz před sebou úkol zbavit se asi 40 000 tanků. Mezi navrhovanými řešeními, jak tanky vyřadit z provozu, bylo umístit do nich nálože, vyřadit je svržením z výšky, nebo je shodit do oceánu — bez nafty, nátěru a hydraulické kapaliny. Uvažovalo se i o tom, jak je přizpůsobit pro civilní použití, například jako těžké traktory a požární stříkačky. Ale takové „pomalé obludy, které jen hltají naftu“, se pokládají za nepraktické. Mnoho příznivců si získal plán na vybudování pecí, v nichž by se tanky daly roztavit a tak by se kovový šrot dal zužitkovat. Ale protože se taková technologie musí teprve vyvinout, byly tanky přepraveny na dlouhých vlacích „na východ do vojenských skladišť za Ural, kam nesahá působnost smluvního harmonogramu a požadavků, že tanky mají být rozřezány a zničeny“.

Nadbytek vlny

Australští chovatelé ovcí, kteří poskytují 70 procent vlny pro světový oděvnický průmysl, se náhle ocitli v situaci, kdy mají příliš mnoho ovcí. Podle zprávy anglického listu Sunday Correspondent, který vychází v Londýně, jich je zhruba o 20 miliónů kusů více. Protože ceny ovcí prudce poklesly až na pět centů za kus, chovatelé utrácejí za náboje na porážku ovcí více, než jaká je vlastní cena těchto zvířat. Proč tak prudce poklesla poptávka po vlně? List Correspondent uvádí tři důvody: krize v Perském zálivu pozastavila obchod s arabskými státy; světové odzbrojování snížilo potřebu vojenských uniforem, které se běžně vyrábějí z vlny; a celkové oteplení snížilo potřebu teplého vlněného oblečení.

Homosexuální rodiče

Začátkem roku 1991 uvedl časopis Newsweek, že ve Spojených státech žije sedm miliónů dětí s homosexuálním rodičem a s jeho partnerem, který je stejného pohlaví. Podle některých studií jsou tito rodiče většinou lesbičky, z nichž se mnohé rozhodly mít dítě pomocí umělého oplodnění. Někteří odborníci se dokonce domnívají, že Spojené státy prožívají ‚rozmach v počtu dětí narozených lesbičkám‘. Jedno nakladatelství se navíc na tuto čtenářskou obec zaměřilo při vydávání knížek pro děti. Jedna nová knížka, která je určena pro děti ve věku od dvou do šesti let, je o chlapci, který žije někdy se svým otcem a jindy s otcovým milencem. Knížka pro děti od tří do osmi let je o holčičce, která má „dvě maminky“. Tyto knihy jsou určeny k tomu, aby děti přesvědčily, že takové rodiny jsou normální, a že homosexualita je „jenom další druh lásky“.

Rozmach kreditních karet v Indii

Velké úvěrové společnosti začínají ustupovat ze své neochoty půjčovat peníze, což se již dlouho dotýkalo indických středních vrstev. Časopis Asiaweek uvádí, že ačkoli je v Indii v oběhu pouze 400 000 kreditních karet, stále více a více lidí ze střední ekonomické vrstvy — a je jich asi 150 miliónů — se „poddává myšlence žít pro dnešek, a zítřek ať se o sebe postará sám“. A tak někteří indičtí bankéři chovají optimistické naděje do budoucnosti. Jak to řekl jeden z nich pro časopis Asiaweek: „Bude-li šíření a růst postupovat podle plánu, stane se Indie na sklonku tohoto století po Spojených státech druhým největším uživatelem kreditních karet.“

Francouzská mládež a sebevraždy

Sebevražda je mezi příčinami úmrtí francouzské mládeže nyní hned na druhém místě za autonehodami. Pařížské noviny Le Figaro uvádějí, že během uplynulých dvou desetiletí byla Francie svědkem 130procentního vzrůstu počtu sebevražd mezi mladými muži ve věku 15–25 let a 35procentního vzrůstu mezi ženami ve stejné věkové skupině. Pouze ve třech procentech těchto sebevražd lze považovat za příčinu některé z vážných duševních onemocnění. V naprosté většině pokusů o sebevraždu u mladistvých nejde o skutečné přání zemřít, ale spíše o zoufalé, někdy osudové volání o pomoc. Odborníci přičítají vzrůstající pocity beznaděje mezi dnešní mládeží na vrub selhání rodin, materialismu a každodennímu znehodnocování společenských a duchovních hodnot.

Časné mateřství

„Jedno ze sedmi dětí se v Jižní i Severní Americe narodí dospívající matce; celkem je to 2,5 miliónu dětí každý rok,“ jak uvádí jedna americká studie, kterou komentovaly brazilské noviny O Estado de S. Paulo. Brazílie je na prvním místě s 601 203 dětmi narozenými dospívajícím matkám, druhé je Mexiko s 498 277 a třetí jsou Spojené státy s 430 389. Tato vysoká čísla autory studie překvapila, neboť očekávali, že společenské i ekonomické změny minulých 25 let by měly snížit počet těhotenství mladistvých. A jaké je řešení? Studie doporučila dát mladistvým podněty, aby zůstali déle ve škole, zlepšovat postavení žen a prosazovat panenství až do sňatku.

Ženatí kněží

Papež Jan Pavel II. nedávno souhlasil s ordinací dvou ženatých brazilských kněží. „Tito noví kněží podepsali listiny, v nichž slíbili, že se svými manželkami nebudou udržovat sexuální vztahy,“ uvádějí brazilské noviny O Estado de S. Paulo. Podle těchto novin považuje fortalezský kardinál Aloísio Lorscheider „ordinaci ženatých mužů za řešení nedostatku kněží“. Tento kardinál také zaútočil na církevní požadavek celibátu. „Podle Doma Aloísia je celibát ‚anachronickou‘ institucí, která nemá biblický podklad,“ uvádí časopis Veja. „Celibát nemá původ ve Svatém písmu a není tudíž něčím, co by se nedalo zamítnout.“ Nicméně Vatikán dává stále přednost kněžím, kteří žijí v celibátu.

Odškodné?

Podle National Catholic Reporter přislíbila správa Newfoundlandu finanční odškodnění dětským obětem sexuálního zneužívání v sirotčinci Mount Cashel. V roce 1975 policie poprvé prošetřovala obvinění, že někteří z „Křesťanských bratří“, kteří v sirotčinci pracovali, zneužívali tělesně a sexuálně chlapce z tohoto ústavu. Od vyšetřování se upustilo a nikdo nebyl uvězněn poté, co dva z obviněných souhlasili, že z Newfoundlandu odejdou a tři další sirotčinec opustili. Avšak v roce 1989 se vyšetřování obnovilo; nyní je ze zneužívání dětí obviněno osm „Křesťanských bratrů“. (Viz Probuďte se! z 8. listopadu 1990, str. 31, angl.) Generální prokurátor Paul Dicks prohlásil, že tato správa selhala ve své povinnosti ochraňovat zneužívané sirotky a postará se o odškodnění tam, kde to bude vhodné. Nicméně zdůraznil, že prvořadá odpovědnost za náhradu škody spočívá na „Křesťanských bratřích“ a na jejich zaměstnavatelích.

Výdaje na děti

V Latinské Americe je 30 miliónů opuštěných dětí ve věku od šesti do patnácti let. A jak uvedl brazilský list O Estado de S. Paulo, asi 2 000 jich denně umírá na podvýživu a v důsledku násilí. Podle prezidenta UNICEF Jamese Granta se peněžní částka, kterou svět vydává na celosvětový boj s dětskými chorobami a hladem, „rovná sumě, kterou ve Spojených státech utrácejí společnosti vyrábějící cigarety každý rok na [reklamu]“. UNICEF navrhuje, že se v tomto desetiletí musí vydat 2 500 000 000 dolarů na poučení obyvatelstva o problémech dětí. Pan Grant poznamenává, že ještě větší sumu svět denně vydává na zbrojení a že spotřebitelé v Severní Americe ročně utratí víc za potravu pro domácí zvířata.