Návštěva na Velkém bariérovém útesu

Od dopisovatele Probuďte se! v Austrálii

Po devětadvaceti kilometrech cesty z Cairns náš výletní parník zpomaluje a vzrušené brebentění turistů sílí. Nakažlivý smích skupiny děvčat prozrazuje jejich nadšení — za chvilku vstoupí na Zelený ostrov, významnou atrakci australského Velkého bariérového útesu.

Ale co je to bariérový útes? zeptáte se snad. A co je právě na tomto bariérovém útesu tak velkolepého, že si zaslouží tento název?

Je bez přehánění velký

Velký bariérový útes je největší soustavou korálových útesů na světě. Táhne se asi 2 000 kilometrů podél pobřeží severoaustralského státu Queensland. Jednotlivé útesy se co do velikosti velice liší, ale některé z těch větších jsou až dva kilometry široké a 24 kilometrů dlouhé. Celková plocha mořského parku zvaného Great Barrier Reef Marine Park činí 349 000 čtverečních kilometrů a od australského pobřeží je vzdálen na nejbližším místě 16 kilometrů, na nejvzdálenějším 300 kilometrů.

Pojem „bariérový“ se používá k popisu útesu, který se táhne rovnoběžně s pobřežím, ale který leží dále od břehu nežli lemový útes. Jiným druhem útesu je atol, pro nějž je příznačná podoba vdolku, má totiž prstencovitý tvar a uprostřed lagunu.

Podnebí na Velkém bariérovém útesu je také velkolepé — zimy jsou teplé a po zbytek roku zmírňuje tropické horko osvěžující mořský vánek. Jakékoli tvrzení o velkoleposti Bariérového útesu musí zahrnout i jeho roli rozsáhlého útočiště pro ptáky a mořské živočichy. Je proslulý rozmanitostí ryb vhodných k jídlu, například tuňáků, kaniců, pstruhů, nemluvě o velkých lovných rybách — mečounech, barakudách a žralocích.

Na útesu lze nalézt i některé z nejpodivuhodnějších a největších škeblí na světě. Obří škeble, které váží více než 230 kilogramů, nejsou ničím neobvyklým. A na útesu byly vyloveny i některé z největších ústřic na světě. V severní oblasti se dokonce vyskytují perlorodky.

Útes je velkolepý i skvostnými barvami samotných korálů. Soupeří s nimi oslnivé barvy tropických ryb, kterými se hemží místní vody: ostře kontrastují modré a oranžové, černé a zlaté, dokonce šarlatové a zelené. Údiv budí i prapodivné tvary těchto ryb. Je pozoruhodné sledovat, jak prudce vyrážejí ven z krásných a složitých korálových staveb nebo jak do nich opět vplouvají.

Podivuhodný korál

Korál — to je vápencová kostra neboli „dům“, který si postavil drobný mořský živočich zvaný polyp. Za života si staví korálový „dům“. Když malý polyp uhyne, zanechává za sebou kostru jako odkaz budoucím pokolením. Larva malého polypa po narození plave volně ve vodě, ale brzy se uchytí na korálu, který tam zanechali jeho předkové. Když se pevně přichytí, vyroste do tvaru trubky, na jejímž vrcholku má ústa, z nichž vyrůstají chapadélka. Potom se polyp začíná živit. Jeho jídelníček tvoří živočišné složky planktonu, hlavně drobní korýši a rybí jikry.

Od této chvíle začíná pilně budovat. Z mořské vody přijímá vápenaté soli a vylučuje tvrdou vápencovitou látku, z níž si u svých „nohou“ neboli podstavy vytvoří kamenitý kalíšek. Tyto kalíšky mají různé tvary a barvy, podle toho, jaký druh korálového organismu je stavěl, a následující pokolení na nich dále budují.

Vzniká tak podivuhodná rozmanitost krásných korálů, která vedla i k vytváření malebných jmen, vystihujících jejich tvary, jako například krajkový, houbovitý, parohovitý, hvězdičkový a mozkovitý korál, máme-li jmenovat jen některé. Živý korál může mít úchvatné barvy: žlutou, zelenou, hnědou, oranžovou, růžovou, červenou, fialovou, modrou nebo černou.

Nádherné barevné korály jsou tedy stavebními kameny Velkého bariérového útesu. A přestože se zde především vyskytují zaoblení hvězdičkoví a mozkovití koráli a také jemní parohovití koráli, říká se, že na útesu je celkem 350 různých druhů korálů. Tloušťka korálu, z něhož je útes vytvořen, bývá různá. Na jednom korálovém ostrově byly provedeny vrty do hloubky 120 metrů, než se narazilo na písek.

Krása je pod vodou

Korál, který lze nalézt na souši, není moc přitažlivý. Skládá se totiž pouze z mrtvých a rozbitých korálů. Teprve živý korál v hlubších klidných vodách má úchvatné barvy. Skutečnou nádheru korálového útesu lze proto vidět jen z lodi s proskleným dnem, nebo při potápění s dýchací trubicí nebo akvalungem.

Voda, která omývá útes, je křišťálově čistá. Fascinovaní turisté, sedící okolo velké skleněné desky zabudované do podlahy speciálně upravených lodí, mohou snadno rozeznat rysy dna do hloubky třiceti metrů. Z vodní hladiny je možné snadno uvidět i ten nejhlouběji položený korál, protože útesoví koráli nejlépe rostou v prosluněných vodách. V hloubkách větších než jedenáct metrů je růst útesů pomalejší.

Nepřátelé útesu

Někdy je největším nepřítelem takových přírodních divů, jakým je Bariérový útes, sám člověk. Mnohé proto potěšilo, že australská vláda zatím na útesu zakázala těžbu ropy, i když se do jisté míry nadále provádějí průzkumné vrty.

Existuje ovšem „nepřítel“, kterého není snadné zvládnout: je jím hvězdice zvaná trnová koruna. Toto jméno se odvozuje z jejího vzhledu. Mívá až 23 paprskovitě se rozbíhajících ramen, jež se podobají paprskům u kola. Celý její povrch je pokrytý tisíci ostrými ostny, které jsou pro člověka jedovaté. Je to jedna z největších hvězdic na světě, měří v průměru až 70 centimetrů.

Hvězdice trnová koruna se živí živými korály, tedy žijícími polypy, kteří ještě stále vytvářejí korál. Na některých částech útesu tak způsobila rozsáhlé škody. Tyto hvězdice se od roku 1962, kdy byly zpozorovány, staly předmětem ostré polemiky.

Někteří lidé zaujali alarmující názor, že celý Bariérový útes je v nebezpečí, a zveřejňují varovná hesla jako například: ‚Do roku 2000 útes zmizí.‘ Na druhé straně jsou tu vědci, kteří tvrdí, že takové zamoření škůdci je přirozené a potřebné a přirovnávají je k dalekosáhlým příznivým účinkům požárů buše nebo lesních požárů. Poukazují na to, že zamoření hvězdicemi bylo zatím potvrzeno na jedné třetině útesu.

Ať jsou již názory na tuto ostnatou hvězdici a na škodu, kterou páchá na tomto korálovém útesu, jakékoli, většina se shoduje na tom, že tento problém je nutné ještě pečlivěji vědecky prozkoumat. V průběhu posledních několika let tedy probíhá akce, o níž se říká, že je to nejintenzívnější studie mořského živočicha, která byla kdy v australských vodách provedena. Jen čas ukáže, jaký bude konečný výsledek. Pokud byste si mezitím mohli dovolit výlet k protinožcům do Austrálie a návštěvu mohutného a úchvatného Velkého bariérového útesu, nepochybně to prohloubí vaše ocenění pro divy stvoření.

[Mapa a obrázky na straně 24 a 25]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Velký bariérový útes

AUSTRÁLIE

[Podpisek]

fotografie korálů: Z laskavosti Australian Overseas Information Service