Korály — Ohrožené a umírající

NIKDE není oceán průzračnější než v tropech. Je křišťálově čistý — jako modrý křišťál. Připadá vám, že bílé písčité dno, které je patnáct metrů pod hladinou, je tak blízko, že byste se ho mohli dotknout! Nazujte si ploutve, nasaďte si potápěčské brýle, upravte si šnorchl a vklouzněte do teplé vody. Bublinky vám na chvíli zabrání ve výhledu. Pak se podívejte dolů. Tam! Vidíte toho velkého červeno-modrého ploskozubce, jak okusuje korál a vyplivuje kousky, které se stanou součástí písčitého dna? Náhle se zableskne stříbřitá duha, kterou tvoří tropické rybky — červené, žluté, modré, oranžové a nachové. Všude kolem je život a pohyb. Vaše smysly ani nestačí všechno vnímat.

To je korálová džungle. Vyrůstá z písčitého dna a natahuje vzhůru tisíce živých paží. Přímo před vámi je majestátní exemplář takzvaných losích parohů. Je přes šest metrů vysoký a zhruba stejně široký. Asi o 25 metrů dále jsou menší korály, kterým se říká jelení parohy. Jejich větve jsou štíhlejší a korálový porost připomíná les. Jak trefně jsou tyto korály pojmenovány — skutečně vypadají jako zvířecí parohy! V jejich větvích nacházejí potravu a útočiště ryby a jiní mořští živočichové.

Kdysi se mělo za to, že korály jsou jakési rostliny, ale dnes se ví, že je to vápencový útvar tvořený společenstvy živočichů, jimž se říká polypi. Polypi jsou většinou malí, jejich průměr je menší než 2,5 centimetru. Měkké tělíčko korálového polypa je se svým sousedem spojeno tkání, která je pokryta slizem. Ve dne korál vypadá jako kámen, protože polypi se stáhnou do svých schránek. V noci se ale změní, protože protáhlá chapadla polypů jemně vlají a dodávají tak útesu měkký, jakoby roztřepený vzhled. Kamenný „strom“, který polypi sdílejí, je jejich společnou kostrou, spojenou uhličitanem vápenatým z mořské vody.

Každý typ korálového společenstva vytváří kostru jedinečného tvaru. Na světě je více než 350 různých typů korálů, které mají úžasné tvary, velikosti a barvy. Jejich obecná pojmenování vám připomenou pozemské předměty — strom, pilíř, desku či deštník — nebo rostliny — karafiát, salát, jahodu nebo houbu. Vidíte ten velký mozkovník? Ihned je vám jasné, proč dostal takové jméno.

Tato podmořská džungle kypí životem — najdeme v ní mnoho živých organismů počínaje mikroskopickými rostlinami a živočichy a konče rejnoky, žraloky, velkými murénami a želvami. Jsou zde také některé ryby, o nichž jste možná nikdy neslyšeli — jasně žlutý klaun, nachová Beau Gregorie, černo-bílí bičonoši, oranžové „trumpetové ryby“, tmavomodří bodloci, indigoví kanici a hnědo-žlutí perutýni. A co krabi, krevety nebo šarlatová „sokolí ryba“? Vidíte tu všechny barvy, všechny velikosti, všechny tvary. Některé krásné, některé podivné, ale všechny zajímavé. Podívejte, tamhle za tím pilířovým korálem se schovává chobotnice! Právě požírá škebli, kterou otevřela. Toto mořské prostředí je — stejně jako džungle na souši — protkáno ohromnou rozmanitostí života a je na této rozmanitosti závislé. Reprodukční cyklus korálu a jeho schopnost cestovat na oceánských proudech, aby vytvořil nová útesová společenstva, byly podrobně popsány v Probuďte se! z 8. června1991.

Korálové útesy vytvářejí největší biologické struktury na zemi. Jednou z nich je Velký bariérový útes, který se táhne 2 010 kilometrů podél severovýchodního pobřeží Austrálie a zaujímá plochu jako Anglie a Skotsko dohromady. Korál může vážit několik tun a ze dna oceánu může dorůst do výšky více než devíti metrů. Korálové útesy rostou ve všech mělkých tropických vodách v hloubce až šedesáti metrů. Jejich charakteristické znaky se liší oblast od oblasti, takže když odborníci kousek korálu prozkoumají, mohou říci, ve kterém oceáně, a dokonce na kterém místě rostl. Korálové útesy potřebují ke svému růstu prostředí, kde je omezené množství živin. To vysvětluje, proč je oceán v jejich blízkosti neobyčejně průzračný. Výživu korálů obstarávají řasy (vědeckým názvem zooxanthellae), které žijí v průsvitném těle polypů, a také mikroskopičtí živočichové, kteří se chytí do chapadel korálnatců. Konečným výsledkem je korálový útes, který je domovem tisíců mořských druhů v oceánu, kde žádné jiné útočiště není.

Korálový útes je ze všech mořských ekosystémů také biologicky nejproduktivnější. List U.S.News & World Report to popsal takto: „Útesy jsou mořským ekvivalentem tropických deštných pralesů. Hemží se záplavou životních forem; jsou zde zvlněné mořské vějíře a mořské biče, péřovité lilijice, neonky, houby, krabi, krevety a hvězdice, i děsiví žraloci a obrovské murény. Biotop jich všech je závislý na tom, že korál dále žije.“ Korálové útesy podporují i život na souši, a to tím, že tvoří bariéru mezi narážejícími vlnami a pobřežím, a tím, že tvoří základ tisíců tropických ostrovů.

Zdravý korál je hnědý, zelený, červený, modrý nebo žlutý podle toho, který typ řasy žije v hostiteli, v polypu korálnatci. Mikroskopické řasy využívají toho, že tělem jejich hostitele prosvítá sluneční světlo, a živí se odpadními látkami polypa, mimo jiné oxidem uhličitým. Pomocí fotosyntézy produkují řasy zase kyslík, potravu a energii pro tkáně korálu. Toto partnerství s řasami dovoluje korálu rychleji růst a tak přežít v tropických vodách chudých na živiny. Oba, korál i řasa, mají výhody rostlinného i živočišného života. Je to opravdu moudrý a mistrovský výtvor!

Vybělené kostry bez života

Není divu, že je tam tak rušno! Ale co je tohle? Vybělené kostry bez života. Větve ulámané a rozdrobené, některé se už rozpadly. Tato část korálového pralesa je mrtvá nebo umírá. Není tu ani rybička. Žádná kreveta, žádný rak, nic. Je to podmořská poušť. Nevěřícně na to zíráte. To je ale šok! Váš idylický zážitek je ten tam. Jste už zpátky na člunu, ale znepokojivé otázky zůstávají. Co mohlo způsobit takové zničení? Nehoda? Choroba? Přirozené příčiny? Chcete znát odpovědi.

Kamenný korál vypadá sice odolně, ale je nesmírně křehký. Škodu může způsobit i lidský dotek, a proto na něj rozumní potápěči nesahají a opatrní lidé, kteří se plaví na člunu, u něj nekotví. Korál je ohrožen také chemickým znečištěním, ropnými skvrnami, splašky, těžbou, hnojivy, lovením vlečnou sítí, usazeninami a přílivem sladké vody. Přímý úder lodního kýlu způsobí pohromu. Korály mohou být poškozeny či zabity také teplotními výkyvy. Když nastane nějaká obtíž, začne korál ve velkých chuchvalcích vyvrhovat svou řasu a ryby ji rychle sežerou. Pokud to trvá několik týdnů nebo měsíců, dochází k bělení, a korál hyne. A když hyne korál, hyne i celý útes. Předivo života se rozplétá a mizí.

Bělení korálů se šíří ve všech tropických oceánech a to vyvolává ve světové obci mořských biologů znepokojení. Když dojde k bělení ve velkém měřítku, jsou škody nevratné. Svět si bolestně připomíná rozsah bělení korálů a jejich následný úhyn vlivem toho, co se v posledních letech děje v tropických mořích celého světa. K periodickému bělení korálů sice na některých místech docházelo mnoho let, ale to nynější nemá obdoby jak co do závažnosti, tak i rozsahu. Na celé zemi něco napadá živé korály většiny druhů a působí, že se prostředí útesů hroutí.