Vliv minulosti Mexika na jeho dnešní náboženství
Od dopisovatele Probuďte se! v Mexiku
NÁVŠTĚVA rozsáhlého mexického Národního antropologického muzea může odhalit, jaký vliv měla dávná kmenová náboženství na katolickou víru, kterou dnes vyznává mnoho obyvatel této země.
Studentům dějepisu je známo, jakým způsobem uvedl v šestnáctém století Hernán Cortéz a jeho druhové konkvistadoři do Mexika katolicismus. Z exponátů vystavených v Národním muzeu je patrné, že tou dobou tam již existovaly rozvinuté kultury s vlastním náboženstvím.
Hlavním bohem kmene Mexiků byl bůh Mexi. Snadno tedy vidíme, odkud pochází název země i jejího hlavního města. Tito dávní Indiáni založili město Mexiko kolem roku 1325 na pustém ostrově uprostřed jezera Texcoco. Původní obyvatelstvo tvořily různé indiánské kmeny. Byli zde Olmékové, Čičimekové, Aztékové, Mayové a další. Každý kmen měl své vlastní umění, a zachovaly se i zříceniny některých jejich starobylých budov, chrámů a měst.
Směs náboženství
Návštěvníci muzea, které se nachází v Chapultepeckém parku, bývají obvykle překvapeni tím, v jakém rozsahu splynula dávná náboženství s novodobou vírou obyvatel Mexika. Mnohé navíc zaráží podoba raných kmenových náboženství s vírou, kterou do Mexika zavedli katoličtí konkvistadoři.
V síni Aztéků vidíme na různých mapách počátky Mexika. Z expozic je zřejmé, že Aztékové byli velmi nábožní. V této síni je množství soch bohů a bohyň, které Aztékové uctívali. Velká socha, jejíž obrázek vidíte na této stránce, znázorňuje bohyni Coatlique, která byla považována za matku bohů i lidí. Povšimněte si, že má namísto lidské hlavy dvě hadí hlavy, obrácené tvářemi k sobě. Sukni měla z propletených hadů. Zdá se, že některé z těchto symbolů představovaly život a smrt.
Když tehdy přišli konkvistadoři, uprchlo mnoho Indiánů do hor a do lesů. Díky takovému odloučení si některé skupiny Indiánů uchovaly dodnes mnoho ze svých původních náboženských představ. „Například Huičolové,“ vysvětlovala jedna průvodkyně muzea, „věří, že slunce, jelen a kukuřice tvoří trojici, která je obdobou katolické trojice.“ Dodala: „Indiáni ve státě Chiapas ještě dnes uctívají dávné bohy z dob před příchodem Španělů, například boha deště, boha země a boha větru, a pro každého mají jiný obřad.“
Možná se ptáte, proč se dnes tolik lidí v Mexiku hlásí ke křesťanství, když se zároveň účastní jiných forem uctívání. Nápis v síni „Úvod do etnografie“ o tom uvádí: „Náboženství podbarvuje každou stránku života Indiánů. . . Nejpodstatnější rys náboženství Indiánů spočívá ve směsici katolických a pohanských zvyklostí, pozůstatků náboženství a způsobů uctívání z doby před příchodem Španělů. Huičolové, Lakandonové a Otomiové si zachovali ve svém náboženství nejvíce předšpanělských rysů; [Huičolové] uctívají božstva, která představují slunce, vodu a oheň a jejichž sochy mívají v jeskyních. Lakandonové uctívají prastaré modly, které se nalézají v chrámech Mayů.“ Opravdu, v Mexiku je splývání katolicismu se starými pohanskými náboženstvími všední jev.
To je dobře vidět z expozic v Severovýchodní síni. Vypovídají o víře Yaquiů, Seriů a Tarahumarů. V této síni je nápis, kde čteme: „Yaquiové jsou v současné době velmi nábožní lidé a jejich náboženské pojetí je křesťanské, i když přetvořené a přizpůsobené. Věří, že Kristus byl z kmene Yaqui a že přišel na zem, aby je zachránil před potopou, aby jim dal území, aby založil jejich osm měst a aby jim dal Comunila (místní radu). . . Nedovolují na svém území činnost protestantských misionářů ani přítomnost katolického kněze.“
Nápis však dále pokračuje: „Spolu se složitými náboženskými ideami, magickými obřady a zbytky náboženství z dob před příchodem Španělů přijímají i katolické náboženství. Věří v křesťanského boha a běžně jej ztotožňují se sluncem.“
To, co mohou návštěvníci vidět v oddělení Indiánů Tarahumarů, dále potvrzuje splývání prastarých náboženských představ s novodobými. Lze tu uvidět okénko s dřevěnými křížky; nápis pod ním říká: „Náboženství Tarahumarů je výsledkem smíšení křesťanských a pohanských náboženských idejí. Křesťanství sem přinesli františkánští misionáři v sedmnáctém století. Tarahumarové věří v Tata Rioši (Boha Otce), v Krista Ježíše, v Everuame (Velkou matku neboli Pannu Marii) a v jiné svaté, kteří jsou patrony určitých vesnic. Všem je přisuzováno božské postavení. Zvláštní význam má kříž, neboť jej uvádějí do souvislosti se sluncem, s měsícem a s uctíváním úrodnosti půdy.“
Jiný nápis v oddělení Indiánů Seriů vysvětluje: „Náboženství, které vyznávají Seriové, je směsicí starých náboženských představ a křesťanského vlivu.“
Je toho k vidění ještě mnoho, co objasňuje, jaké náboženství měli původní indiánští obyvatelé Mexika. V síni Střední Ameriky jsou například krásné nástěnné malby, které představují pět kulturních oblastí: tichomořskou oblast, pobřeží Mexického zálivu, území Mayů, Mexickou plošinu a území Mixtéků. Malby zobrazují výjevy z uctívání kukuřice, jaguára, chřestýše a orla — které místní obyvatelé považují za bohy.
Návštěvník krásného Národního antropologického muzea si odnáší hluboký dojem z rozsahu, v jakém starobylé rituály a představy dávných obyvatel Mexika splynuly s náboženstvím katolických dobyvatelů. Z expozic je patrné, že i v dnešní době jsou mnozí lidé v Mexiku pod vlivem kmenových náboženství uplynulých staletí.