Mladí lidé se ptají . . .

Proč mě nevezmou mezi sebe?

„To byla největší překážka, před kterou jsem stál.“ — Craig

„Byla jsem tak osamělá.“ — Jessica

„Cítil jsem se tak zoufale.“ — Chris

„Zlobila jsem se kvůli tomu a byla jsem celá zmatená. Stále jsem jen plakala.“ — Sommar

„Byla jsem v rozpacích a velmi jsem tím trpěla.“ — Erina

MAJÍ tato slova popisovat nějakou katastrofickou událost? Ne, tito jednotlivci hovořili o svých bolestivých pocitech, které prožívali jako mladí lidé, když je vrstevníci nechtěli přijmout mezi sebe. A pokud se ti stalo, že jsi byl vyloučen z nějaké skupinky nebo se ti vyhýbali právě ti, s nimiž ses chtěl přátelit, pak víš, jak bolestný zážitek to může být.

Je samozřejmě pouze přirozené, že si přeješ zapadnout mezi své vrstevníky. Sociologové hovoří o lidech jako o tvorech společenských; máme přirozený sklon řadit se k nějaké skupině. Tato touha je obzvláště silná v době dospívání. Micalah, které je 14 let, o tom říká: „Když jsme mezi lidmi, kteří mají stejné zájmy jako my, cítíme se v bezpečí, neboť vidíme, že nás přijímají.“ Mezi takové společné zájmy může patřit sport, jídlo, činnosti ve škole, oblečení nebo hudba. Skupinu přátel může spojovat také nějaký koníček nebo výběr určité zábavy.

Problémy vzniknou tehdy, když se pouta, která váží určitou skupinu, používají jako úzkoprsá výmluva pro to, aby ze skupiny byli vyloučeni jiní mladí lidé. Brendan si na to vzpomíná: „Když jste nenosili právě určité tenisky, prostě vás mezi sebe nevzali. Nepatřili jste mezi ně.“ Může to sice vypadat jako maličkost, ale když je v oblibě každý, jen ty ne, skutečně to může bolet.

Kdy je lepší o to nestát

Avšak zeptej se sám sebe: ‚Skutečně chci zapadnout do této party?‘ I v biblických dobách se svévolní mladí lidé často snažili přivést do svého společenství jiné. „Pojď přece s námi,“ lákali. „Svůj los bys měl vrhnout mezi nás.“ Ale Bible varovala: „Můj synu, nevydávej se s nimi na cestu. Zdrž svou nohu od jejich vozové cesty. Vždyť jejich nohy běží k naprosté špatnosti.“ — Přísloví 1:11–16.

Podobně i dnes bys možná chtěl, aby tě přijala nějaká známá parta. Ale jací mladí lidé k ní patří? Snad mají rádi legraci, ale projevují bázeň před Bohem? Budeš-li se s nimi přátelit, posílí to tvůj vztah k Bohu, nebo to bude naopak? „Špatná společenství kazí užitečné návyky,“ varuje 1. Korinťanům 15:33.

Polož si také otázku, co tě to bude stát, když se mezi ně budeš chtít zařadit. ‚Je to velký tlak, abyste se přizpůsobili,‘ říká dívka, která se jmenuje Grace. ‚Když jsem byla mladší, mluvila jsem hrubě, protože mě kamarádky v tom povzbuzovaly. Prostě ve mně převládl pocit, že nechci zůstat mimo.‘ Spisovatelka Mary Susan Millerová píše o jiném mladém člověku, který dělal kompromisy, aby jej druzí přijímali. Záměrně si pohoršil známky ve škole, „aby nevypadal, že je lepší než spolužáci, s nimiž se chtěl přátelit“. — Z knihy Childstress! (Stres u dětí!)

Není samozřejmě nic špatného na tom, když vyvíjíme rozumné úsilí pro to, abychom vycházeli s druhými lidmi. (Srovnej 1. Korinťanům 9:19–23.) Ale pokud tě druzí přijímají pouze tehdy, když kouříš, užíváš drogy nebo alkohol, mluvíš hrubě, směješ se neslušným vtipům, zaplétáš se do nemravnosti nebo děláš podobné věci, pak to prostě není správné! Pak jsi zašel příliš daleko! Stejně tak není nic dobrého na tom, když ti ostatní mladí lidé podrobně určují, co si máš oblékat, jak máš mluvit nebo jak se máš česat.

Kromě toho dostali křesťané pokyn, aby se nespolčovali s těmi, kteří jsou odcizeni Bohu. Ježíš o svých učednících řekl: „Svět je nenávidí, protože nejsou částí světa, stejně jako já nejsem částí světa.“ (Jan 17:14) Není lepší získat schválení Boha než mít schválení vrstevníků, kteří Bohu neslouží? — Srovnej Jakuba 4:4.

Vztahy se spolukřesťany

Ale co když máš potíže také ve vztazích se spolukřesťany — mladými lidmi, kteří sdílejí tvou víru a přesvědčení? Možná, že pro to jsou oprávněné důvody.

Můžeš být například na určitém místě nový a mladí lidé zde se mohou držet zpět nebo být opatrní vzhledem k neznámým lidem. Jakmile tě poznají, vše se pravděpodobně změní. Takovou zkušenost zažila Jessica, když se s rodiči přestěhovala a přešla do nového sboru svědků Jehovových. Vzpomíná si na to: „Každý se ke mně choval přátelsky a hezky, ale přesto to trvalo asi rok, než jsem cítila, že mezi ně opravdu patřím. Když se na to dívám zpět, uvědomuji si, že na vybudování vztahů je zapotřebí čas.“ Jessica dodává, že společná práce s druhými na veřejném kazatelském díle jí velmi pomohla, aby mohla cítit, že patří do svého nového sboru.

Stephen ukazuje na další stránku toho, jak se vytváří přátelství. Říká: „Celá léta se se mnou nepočítalo, protože jsem se držel zpátky. Pak jsem si uvědomil, že pokud chci mít přátele, budu se muset chopit iniciativy.“ Jaký byl výsledek? Stephen má nyní několik dobrých přátel. I s tebou to tak může být, jestliže vynaložíš určité úsilí. Místo abys čekal, než se druzí seznámí s tebou, snaž se seznámit ty s nimi. Pozvi některé mladé lidi k vám domů. Nebo se zeptej rodičů, zda by se tví noví přátelé mohli účastnit něčeho, co vaše rodina podnikne. To může být začátek trvalých přátelských vztahů.

Avšak když druzí na tvé úsilí nereagují, je to často kvůli nějakému nedorozumění. Křesťané v Jeruzalémě se vyhýbali apoštolovi Pavlovi, protože se mylně domnívali, že stále pronásleduje křesťany. Tamější sbor Pavla přijal teprve poté, co se tato záležitost vysvětlila. (Skutky 9:26–28) Pokud ses podobně stal obětí nějakého nedorozumění — možná kvůli škodlivému tlachání —, pak udělej vše, co můžeš, aby se záležitost vysvětlila.a

Ne každý problém se však dá vyřešit snadno. Někdy jsou i křesťanští mladí na vině, protože si v nezdravém duchu vytvářejí skupinky a nespravedlivě z nich vylučují jiné. Pro toho, koho mezi sebe nepřijímají, to může být velmi bolestivé. Pomůže ti však, když si uvědomíš, že podobně jako ty sám, jsou i tvoji vrstevníci mladí a musí ještě zmoudřet, než dosáhnou dospělosti. Během doby asi vyrostou z toho, aby si zakládali na svém členství v nějaké skupince. Dokud však takoví mladí lidé nebudou více projevovat křesťanský postoj, bude pro tebe pravděpodobně lepší, když s nimi nebudeš vyhledávat úzké společenství. — Viz 2. Timoteovi 2:20, 21.

‚Rozšiř se‘

Zatím ale nedovol, aby v tobě v takové situaci vznikl pocit hořkosti. Můžeš se pokusit hovořit o tom s rodiči nebo s některým křesťanským starším. Pamatuj také, že křesťanům je dán pokyn, aby ‚snášeli jeden druhého‘, i když existuje oprávněný důvod ke stížnosti. (Kolosanům 3:13) Mladá Tiffany, která trpěla tím, že ji jedna skupinka odmítla, si vzpomíná: „Modlila jsem se k Jehovovi o sílu, abych to mohla vydržet, a snažila jsem se být objektivní. Také jsem se snažila, aby to příliš nezranilo mé city.“

Bible křesťany také vybízí, aby se ve svých vztazích ‚rozšířili‘. (2. Korinťanům 6:13) Výzkumní pracovníci Jane Normanová a Myron Harris o členech skupin uvádějí: „Omezují si rozsah přátel a ochuzují se o příležitost dozvědět se, jak smýšlejí a jednají jiní lidé.“ Je mnoho jiných lidí — včetně lidí starších než jsi ty — z jejichž přátelství se můžeš těšit.

Přiznej si své nedostatky

Možná, že si také budeš muset sebekriticky přiznat, že některým lidem dáváš opodstatněné důvody, aby se ti vyhýbali. Například mladá Dana zjistila, že ji mezi sebe nepřijímali mladí duchovně zaměření křesťané. Byli snad domýšliví? Ne, Dana se přiznává: „Mluvila jsem a oblékala se světsky“, tedy nevhodně pro křesťana. A tak i když se k ní ostatní chovali laskavě a srdečně, společensky se jí stranili.

Dana učinila některé změny. Vzpomíná si na to: „Uvědomila jsem si, že potřebuji být zaměřená více duchovně, aby mě mezi sebe přijímali.“ Potřebuješ učinit podobné úpravy i ty? Když to uděláš, nezískáš tím jenom přátelství zbožných mladých lidí, ale také přátelství samotného Boha. — Srovnej Přísloví 27:11.

Také můžeš mít některé povahové rysy, které lidi odrazují. Wally si vzpomíná: „Měl jsem sklon příliš mluvit, a mluvil jsem o věcech, které lidi nijak zvlášť nezajímaly. Když jsem si uvědomil, jak to je protivné, začal jsem na své osobnosti pracovat. Myslím, že mi to pomohlo, aby mě druzí přijímali lépe.“ Když si o svých záležitostech pohovoříš s rodiči nebo nějakým dospělým člověkem, kterému důvěřuješ, můžeš zjistit, že máš podobné nedostatky. Možná, že se dá vše zlepšit jednoduše tím, že budeš přátelštější, nebo že budeš méně mluvit a více naslouchat.

Nepodaří-li se ti, aby tě někteří lidé přijímali, může to být sice bolestné, ale nebude to zdaleka tragické. Může tě uspokojovat vědomí toho, že pokud máš zbožnou osobnost a opravdu ti záleží na lidech, nikdy nebudeš mít nedostatek přátel.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 25]

Když tě lidé opomíjejí, bolí to