Energie z nitra hory

„BUDE to výlet, na který nikdy nezapomenete.“ Tak popisovaly trasu mé cesty na jihozápad novozélandského Jižního ostrova turistické příručky. A byla to pravda. Cesta z města Manapouri k mořské úžině Doubtful Sound po vodě a přes hory mi poskytla jedinečnou podívanou a seznámila mě s impozantní stavbou. Viděl jsem vodní elektrárnu, která byla ukryta v hloubi hory, — a bylo to, jako bych tam spatřil osmý div světa.

Tato cesta mi také připomněla nejstarší obyvatele Nového Zélandu, Maory, s jejich prastarými legendami a jazyky. Podle některých Maorů znamená „Manapouri“ ‚jezero smutku a slz‘, podle jiných ‚jezero smutného srdce‘. Pro mě to však bylo jméno města, které se mělo stát výchozím bodem mé pamětihodné cesty.

Nečekaný pohled

Naše loď velkou rychlostí brázdila poklidnou hladinu jezera a před námi se otevíral velkolepý pohled na údolí ve tvaru podkovy a na hory, které se nad ním tyčily. Byl krásný slunečný den, a to bylo štěstí, protože tato oblast má až 7 500 milimetrů srážek ročně. Pro fotografy to byl úplný ráj. Od břehu jezera se vzhůru po horských úbočích táhl bujný lesnatý porost. Na celé naší 75minutové plavbě po jezeře byl zvuk naší lodi jedinou známkou toho, že do této oblasti pronikli lidé. Kam jsme se plavili?

Na samém konci jezera ve West Arm se nám najednou naskytl nečekaný pohled. Z ničeho nic se před námi vynořila vnější rozvodna vodní elektrárny. Co mohlo někoho přimět k tomu, aby právě zde, tak daleko od lidských obydlí, postavil elektrárnu? Jen zcela výjimečná souhra zeměpisných a geologických podmínek mohla nějakého inženýra nebo zeměměřiče pohnout k něčemu podobnému.

V roce 1904 si zeměměřič P. J. Hay všiml možností, které v sobě skrývala tato přirozená vodní nádrž. Hladina je 180 metrů nad úrovní moře, hloubka 450 metrů a dno je tudíž 270 metrů pod úrovní moře. Od moře je ale dělí jen 10 kilometrů široké horské pásmo. Tento nápad však musel čekat ještě 60 let, než byl realizován. Co zavdalo podnět k zahájení stavby? Jedna australská hutní společnost potřebovala elektřinu pro svou huť v Tiwai Point, nedaleko Invercargillu, což je odtud asi 160 kilometrů vzdušnou čarou. Ale kde se bude tato elektřina vyrábět?

Vidina se stává skutečností

Inženýrská společnost Bechtel, která sídlí ve Spojených státech, přišla s plánem. Spočíval v tom, že do nitra hory Leaning Peakby by se vyhloubil tunel a přímo pod jezerem Lake Manapouri by se postavila elektrárna. Tak by voda mohla padat dolů šachtami a pohánět sedm turbín, které by vyráběly elektřinu. Elektrická energie by se potom měla prostřednictvím rozvodny rozvádět do sítě. (Viz schéma na straně 17.) Ale jakou cestou bude takové množství vody odtékat? Horníci museli pod horami prokopat asi desetikilometrovou odpadní štolu o průměru 9 metrů. Voda by tak mohla odtékat do Deep Cove, jednoho z nejkrásnějších fjordů na Novém Zélandu, který se nachází v úžině Doubtful Sound. Jen vybudování samotného tohoto tunelu si vyžádalo odstranění 760 000 krychlových metrů skály.

Zkusme si jen představit to nesmírné množství horniny, kterou bylo třeba vydolovat z hory pro samotné vodní štoly a pro komoru pro turbíny. Tato komora neboli strojovna je 111 metrů dlouhá, 39 metrů vysoká a 18 metrů široká. Na délku by se do ní vešlo fotbalové hřiště. Nejprve bylo potřeba prorazit tunel, aby se mohla vyhloubit strojovna, do níž měly být umístěny turbíny a generátory. To byl sám o sobě unikátní úkol!

Tento tunel je dlouhý více než 2 kilometry, má stoupání 1 metr na 10 metrů, je v něm silnice a spirálovitě se točí dolů do strojovny. Když jsme s naším výletním autobusem vjeli do nitra hory, zamrazilo nás při pomyšlení, že sestupujeme do samotného lůna této hory.

Když jsme konečně vystoupili z autobusu a vešli do strojovny s turbínami, bylo to jako scéna z vědeckofantastického filmu — ohromná katedrála vědy v útrobách hory! Jedna otázka mi však ležela na srdci: ‚Jak se jim podařilo dostat všechno toto těžké zařízení až sem, na místo této složité stavby?‘ Jediné přístupové cesty vedly po moři nebo po jezeře. Nebyly tu žádné silnice. Bylo rozhodnuto, že snadnější bude dopravit sem veškeré vybavení elektrárny po moři. Přístupu k místu budoucí elektrárny však ještě bránilo horské pásmo. Řešení? Postavit silnici.

Nejstrmější silnice na Novém Zélandu

Práce na silnici, která měla propojit Deep Cove s West Arm, byla zahájena v roce 1963. Podle jednoho zdroje to byla „jedna z nejobtížnějších staveb silnic na světě“. Proč? „Deště, sníh, řeky bahna a spleti rostlinstva protáhly dobu stavby z plánovaných dvanácti na čtyřiadvacet měsíců.“ Vybudování každého centimetru této 23 kilometrů dlouhé silnice nakonec stálo dva novozélandské dolary. Velmi drahá silnice! Pro své dvacetiprocentní stoupání se stala nejstrmější silnicí na Novém Zélandu. Byla to ovšem nezbytná spojovací cesta pro přepravu 87 000 tun materiálu od úrovně moře přes Wilmotský průsmyk (ve výšce 670 metrů) až na úroveň jezera. Jeden jediný náklad vážil 290 tun a bylo zapotřebí transportéru o sto čtyřiceti kolech, taženého buldozerem a traktorovým srovnavačem a tlačeného ještě jedním buldozerem. Ale dílo bylo vykonáno.

Dopad na životní prostředí

Jak ovlivňuje tento mohutný projekt zdejší krajinu po ekologické stránce? Větší část elektrárny je pod zemí a není tudíž téměř vidět, kromě rozvodny a stožárů elektrického vedení, které se táhne napříč horami. V porovnání s majestátními rysy krajiny této oblasti se zdají i stožáry vysokého napětí malé. Je tu však ještě jedna otázka, na kterou je potřeba odpovědět.

Je-li jezero Manapouri vypouštěno, jakým způsobem se udržuje jeho hladina na stejné úrovni? Nejvíce tomu přispívá vysoké množství srážek v této oblasti. V městečku Manapouri spadne ročně v průměru 1 250 milimetrů srážek, ovšem na místě elektrárny ve West Arm spadne 3 750 milimetrů. Přísná pravidla se dodržují proto, aby se hladina vody jezera udržela na úrovni co možná nejbližší k přirozené hladině. Jezero Manapouri se nachází na horním konci vodní soustavy, do níž patří jezero Te Anau a řeky Upper Waiau a Lower Waiau. Aby se udržela hladina vody jezera tak vysoko, jak je to potřebné pro elektrárnu, používá se přepadu. Když je nápor vody příliš veký na to, aby jej generátory zvládly, přepad se otevře a přebytečnou vodu propustí.

Komu slouží?

Montáž největší vodní elektrárny na Novém Zélandu je vzorem mezinárodní spolupráce. Turbíny byly vyrobeny ve Skotsku, generátory v Německu a transformátory v Itálii. První z generátorů byl uveden do provozu v roce 1969. V září roku 1971 již pracovalo všech sedm. Kdo má z této elektrické energie užitek? Většina jí jde do hutí v Tiwai Point a zbytek do národní rozvodné sítě. Hutě jsou zcela závislé na provozu elektrárny v Manapouri a na nepřetržité dodávce elektřiny odtud. Kdyby se dodávka elektrického proudu přerušila na více, než dvě hodiny, způsobilo by to zastavení provozu hutí na několik měsíců. Elektrárna v Manapouri a lidé z hutí spolu tedy spolupracují, aby byla zabezpečena stabilita provozu.

Svezli jsme se autobusem přes Wilmot Pass a pak dolů k Doubtful Sound. Zde jsme uviděli vody odtokového kanálu z vodního díla v Manapouri, které vtékaly do tichého fjordu. Tento fjord má jeden podivuhodný rys. „Hladinu fjordu tvoří vrstva sladké vody, která spočívá na hustší mořské vodě. Sladká voda tvoří oddělenou vrstvu — jakousi řeku, která poklidně teče po hladině moře.“ — Manapouri to Doubtful Sound (Od Manapouri k Doubtful Sound) od Barryho Brailsforda a Dereka Mitchella.

Na jiné motorové lodi jsme se svezli podél pokojného pobřeží fjordu. V jednu chvíli kapitán lodi zastavil motory a my jsme naslouchali vznešenému tichu, které v tomto panenském ráji vládlo. Jen občas se nad vodou rozlehlo ptačí volání. Jaký to byl kontrast s bouřlivou silou manapourského vodního díla, vzdáleného odtud jen několik mil cesty a ukrytého v nitru hory. — Zasláno.

[Nákres a obrázky na straně 17]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Situační plán elektrárny

Jezero Manapouri

Výtahová šachta

Vtoková stavidlová šachta

Vtoky a česle

Odtoková štola do Deep Cove

Nouzový východ

Vnější část elektrárny

Štola pro silový kabel

Vstupní tunel

Transformátorová kobka

Strojovna

Obslužný tunel

[Obrázky]

Vnější rozvodna

Strojovna

Elektrárna Manapouri

[Obrázek na straně 16]

Vstupní tunel do nitra hory, vedoucí dolů ke strojovně

[Podpisek obrázku na straně 15]

Doubtful Sound, Nový Zéland