Radost ve Východní Evropě

UPLYNULÉ léto proudily do hlavních měst ve Východní Evropě desetitisíce lidí. Ulice malebné Budapešti, Prahy, Záhřebu a dalších dvaceti měst se hemžily lidmi, kteří si na oděvy připjali modrobílé cedulky. Ty je označovaly jako lid milující božskou svobodu, jenž se účastní sjezdu svědků Jehovových.

Vůbec poprvé se sjezdy svobodně konaly v evropských republikách Sovětského svazu, a také na daleké Sibiři či v Kazachstánu — republice v asijské části Sovětského svazu. Celkem se z vřelého společenství v Československu, Maďarsku, Jugoslávii, Polsku, Rumunsku a Sovětském svazu těšilo více než 370 000 účastníků sjezdů.

Ti, kteří u toho nebyli, si jen stěží představí jásot 74 252 delegátů, kteří se v Sovětském svazu otevřeně a beze strachu sešli k uctívání Jehovy Boha. Snad ještě větší radost prožívalo 74 587 účastníků sjezdu v Praze a 40 601 v Budapešti, kteří se shromáždili na největších stadiónech v Československu a Maďarsku. Podobně se radovalo i 14 684 účastníků sjezdu v Záhřebu v Jugoslávii.

Je to pozoruhodné právě proto, že ještě před několika lety byli svědkové Jehovovi zakázáni ve většině zemí Východní Evropy. Během studené války byli od Západu odříznuti. A zákon zakazoval i to, aby se k uctívání Boha scházeli v malých skupinách. Není divu, že projevovali takovou radost z toho, že se mohou svobodně shromáždit na velkých sjezdech!

Jedna devětapadesátiletá česká svědkyně, která před čtyřiceti lety strávila ve vězení kvůli své víře v Boha osm měsíců v samovazbě, se vyjádřila: „Mnozí z nás, kteří žijí v Praze, snili o velkém sjezdu, který by se mohl uspořádat na tomto stadiónu, ale nikdy jsme si nepomysleli, že by se náš sen mohl splnit takovým nádherným způsobem.“

Dva týdny před tím, než se v Praze ve dnech 9.–11. srpna konal sjezd, uvedl list Večerník Praha: „Obviňováni z velezrady a rozvracení socialismu byli svědkové Jehovovi uvrháni na dlouhá léta do komunistických žalářů.“ Článek vysvětlil, že město bude hostit desítky tisíc svědků Jehovových, a na závěr poznamenal: „Tolik milých a usměvavých lidí mimo druhý srpnový víkend v Praze jen tak rychle neuvidíte.“

Třeba se ale zeptáte: ‚Byli svědkové Jehovovi předtím pronásledováni oprávněně? Byli vůbec někdy hrozbou pro politické představitele zemí, v nichž žili? Kde se vzaly ty statisíce účastníků sjezdů ve Východní Evropě? Jak se mohli rozrůst do takového počtu, jestliže byli více než 40 let potlačováni a izolováni od volného styku se západním světem?‘