Skutečný nový svět na objevení teprve čeká

„JMÉNO je něčím nejistým, nelze se na ně spolehnout.“ Tento střízlivý postřeh se prokázal jako pravdivý i v případě Kolumba.

Kolumbus se v souladu s významem svého křestního jména Kryštof snažil být v jistém smyslu „nositel Krista“. Konec konců španělští panovníci jej vyslali v zájmu „služby Bohu a šíření katolické víry“. Ale poté, co některé nechápající domorodce naučil dělat znamení kříže a zpívat Ave Maria, se zaměřil na něco hmatatelnějšího: chtěl nalézt zlato a cestu do Indie, která před ním zůstávala skryta.

Někteří katolíci přesto zastávali názor, že Kolumbus by měl být prohlášen za „svatého“ kvůli klíčové úloze, kterou měl při rozšiřování hranic křesťanstva. Ale masové „obracení na víru“, které po jeho objevech následovalo, udělalo málo pro to, aby původním obyvatelům Nového světa přiblížilo skutečného Ježíše. Pravé křesťanství bylo totiž vždy šířeno pokojnými prostředky, nikoli mečem. Používání násilí při šíření evangelia je hrubým popřením toho, co učil Ježíš. — Srovnej Matouše 10:14; 26:52.

Kolumbus (španělsky Colón) byl však poněkud úspěšnější při naplňování významu svého příjmení, které znamená „kolonizátor“. Právě on založil v Novém světě první dvě evropské kolonie. Ačkoli tyto kolonie zanikly, brzy byly zřízeny kolonie jiné. Kolonizace Severní i Jižní Ameriky neúprosně pokračovala, ale nebylo to v žádném případě nic povznášejícího, zvláště ne pro domorodé obyvatele.

Dominikánský mnich Bartolomé de las Casas, který byl svědkem počáteční kolonizace Západní Indie, vznesl protest k španělskému králi Filipovi II. kvůli ‚parodii na spravedlnost, jíž se tito nevinní lidé mají podřizovat, což je ničí a otřásá jimi, a není k tomu žádná oprávněná příčina ani důvod — kromě hrabivosti a ctižádosti, jež pohánějí ty, kteří takové ničemnosti páchají‘.

Přestože nejhorší zlořády byly později napraveny, politickou linii stále diktovaly sobecké pohnutky a bezohledné metody. Nepřekvapuje tedy, že taková vláda začala vzbuzovat nenávist. A většina zemí Severní i Jižní Ameriky do dvacátého století koloniální jho setřásla.

Obracet celé světadíly na víru a spravedlivě vládnout nad obrovským množstvím kmenů a jazyků je jistě nelehký úkol. A bylo by nesprávné Kolumba vinit za všechny nezdary této obrovské mašinérie, kterou spustil, když přeplul oceán a započal s tím, co někteří nazývají „střetnutí dvou světů“.

Jak ukazuje Kirkpatrick Sale v knize The Conquest of Paradise (Dobytí ráje), „kdysi skutečně vyvstala příležitost, šance, aby lidé z Evropy zakotvili v nové zemi, kterou poněkud neurčitě považovali za ráj“. Objevit nový svět je jedna věc; druhá věc je nový svět vytvořit. Nebylo to poprvé, kdy pokusy vybudovat nový svět selhaly.

Jiná nevšední výprava

Dva tisíce let předtím, než Kolumbus napjal plachty svých karavel, se asi dvě stě tisíc lidí vydalo na jinou nevšední výpravu. Nesnažili se zdolat oceán, ale jejich cesta zřejmě vedla pouští. Také směřovali na západ — ke své domovině, do Izraele, země, kterou většina z nich nikdy předtím nespatřila. Chtěli zřídit nový svět pro sebe i pro své děti.

Jejich dlouhá cesta z babylónského zajetí byla naplněním proroctví. O jejich návratu do vlasti mluvil dvě stě let předtím prorok Izajáš: „Hle, [já, Svrchovaný Pán Jehova] tvořím nová nebesa a novou zemi; a dřívější věci nebudou připomínány ani nevstoupí do srdce.“ — Izajáš 65:13, 17

‚Nová nebesa a nová země‘ bylo názorné symbolické označení pro novou správu a novou lidskou společnost. Bylo zapotřebí obojího, protože skutečný nový svět si žádá více než jen nové území, které by bylo možné kolonizovat; je k němu nezbytný nový, nesobecký postoj těch, kteří budou vládnout, i těch, kteří budou patřit mezi poddané.

Jen málo Židů, kteří se vrátili z Babylóna, projevovalo takového ducha. Počáteční úspěchy zde jistě byly, ale přesto hebrejský prorok Malachiáš asi sto let po jejich návratu smutně popisoval, jak v zemi začalo převládat sobectví a chamtivost. (Malachiáš 2:14, 17; 3:5) Židé tak promarnili jedinečnou příležitost vytvořit nový svět.

Nový svět na nás teprve čeká

Neúspěšnost minulých pokusů vytvořit nový svět však neznamená, že toto hledání je beznadějné. Apoštol Jan čerpá v knize Zjevení ze slov Izajáše a popisuje jimi následující vzrušující scénu: „Viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť dřívější nebe a dřívější země pominuly. . . A setře jim každou slzu z očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest. Dřívější věci pominuly.“ — Zjevení 21:1, 4

Tato slova nás ujišťují, že sám Bůh chce nad celou zemí zřídit novou vládu a vytvořit novou lidskou společnost, která bude jeho vládu poslouchat. Dobrodiní, která z toho vyplynou, nelze ani vypovědět. Bude to skutečně nový svět.

Nový svět, který by vytvořil Bůh, může někomu připadat jako pouhá pohádka. Ale mnoha Kolumbovým současníkům se zdálo stejně nepodložené jeho přesvědčení, že na Západě leží nové země. Popis Božího zaslíbeného nového světa může vypadat podobně nerealisticky. Ale přesto — kolik učenců v 15. století si asi dokázalo představit, že věda do té doby ještě nepoznala celou třetinu zemské pevniny?

V Kolumbových dnech se zdálo značně nepravděpodobné, že by mohl být objeven Nový svět, neboť vědci neměli dost informací. Stejně tak nevědomost o Božím předsevzetí a o jeho moci může úplně zničit naši důvěru v jeho zaslíbená nová nebesa a novou zemi. Ale Všemohoucí Bůh dále pokračuje v popisu tohoto uspořádání: „Pohleď, činím všechny věci nové. . . Piš, protože tato slova jsou spolehlivá a pravá.“ — Zjevení 21:5

Celé lidstvo si bezpochyby toužebně přeje, aby přišel nějaký nový svět. Mexický spisovatel Carlos Fuentes jednou poznamenal: „Utopie je něco z minulosti i něco z budoucnosti. Na jedné straně je to vzpomínka na lepší svět, který tu kdysi byl, ale již není. Na druhé straně je to naděje, že tento lepší, spravedlivější a pokojnější svět jednoho dne přijde.“ Lidé, kteří studují Bibli, jsou přesvědčení, že lepší svět — ne jen nějaká smyšlená Utopie — skutečně přijde, protože jej Bůh slíbil a protože Bůh to může splnit. — Matouš 19:26.

Nový svět je na obzoru

Když se Kolumbus snažil posádku přesvědčit, že se opravdu blíží k pevnině, nestačila k tomu jenom víra. Potřeboval nějaký hmatatelný důkaz. Čerstvé rostlinstvo na mořské hladině, přibývající množství suchozemských ptáků a konečně větev s květy, která plavala ve vodě, to vše námořníkům vrátilo důvěru v jejich admirála.

Dnes jsou zde také viditelné znaky toho, že jdeme vstříc novému světu. Skutečnost, že poprvé v historii je ohroženo samotné přežití lidstva, nám může připomenout, že Boží trpělivost s lidským způsobem panování musí být téměř u konce. Bůh již před dávnou dobou zaslíbil ‚zničení těch, kteří ničí zemi‘. (Zjevení 11:18) Chamtivost a sobectví plodí na celé zemi množství nevyřešitelných problémů, problémů, které Bible popsala dopředu jako události, jež mají ukazovat na blížící se Boží zásah.a

Když Kolumbus před pěti sty lety poprvé stanul na Kubě, zvolal prý: „Tady bych chtěl žít věčně!“ Ti, kteří vkročí do Božího nového světa, budou mít zcela stejné pocity. Ale tentokrát se splnění svého přání dočkají.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 13]

Objevit nový svět je jedna věc; druhá věc je nový svět vytvořit