Jak dostal „toulcový strom“ jméno

JE ZŘEJMĚ málo cestovatelů, na které by při putování vyprahlou jihoafrickou divočinou nezapůsobil pohled na „toulcové stromy“ (Aloe dichotoma). „Na šedé kůře mají bílé pruhy. . . a tyčí se pevně a důstojně na vyvýšeninách horských svahů. . . Podobni centurionům pradávných legií, jsou uvyklí větru, slunci, žízni a mrazivým nocím.“ Tak popisuje Jon Manchip White „toulcové stromy“ ve své knize The Land God Made in Anger (Země, kterou Bůh stvořil v hněvu).

„Toulcový strom“ je jen jedním ze 150 druhů aloe, které rostou na jihu Afriky. Jeho špičaté listy jsou dužnaté, ačkoli roste v oblastech, kde buď vůbec neprší, nebo prší jen velmi málo. Přežívá díky tomu, že si v kmeni shromažďuje vodu. Každý rok v červnu nebo v červenci proto může „toulcový strom“ místním ptákům, včelám a paviánům vystrojit bohaté hody nektaru ze svých zářivě žlutých květů.

Proč se však tomuto stromu lidově říká „toulcový strom“? Je to proto, že Křováci — vynalézaví jihoafričtí lovci a sběratelé kořínků — používali větve tohoto stromu k výrobě toulců na šípy. Tito důvtipní vynálezci odstranili z větve měkkou vláknitou dřeň a nechali tvrdý vnější plášť uschnout, až nakonec vznikla jakási trubice. Odtud tedy pojmenování — „toulcový strom“.