Přistěhovalci — Celosvětový problém

„JDEME DO Johannesburgu za penězi, tady pro nás není práce,“ řekl jeden migrující dělník pocházející z jihoafrického venkova. Dodává: „Kdyby tu práce byla, tak bychom se nenamáhali jít až do Johannesburgu.“ Toto dojemné vysvětlení popisuje dilema, před nímž stojí přistěhovalci a migrující dělníci.

Některé lidi však v posledních desetiletích lekají nesmírné rozměry, kterých migrace nabyla. (Viz rámeček na 5. straně.) Španělský deník El País napsal: „V novém Německu se znenadání znovu vynořil rasismus a xenofobie.“ Přistěhovalce napadají násilnické gangy, které tisk označuje za skupiny neonacistických skinheadů.

Někteří pracovníci přistěhovaleckých úřadů přiznávají, že se snaží přistěhovalcům vstup do země znemožňovat. Jistý úředník přistěhovaleckého úřadu jedné asijské země prohlásil, že jeho úkolem je ‚nepouštět do země cizince‘. Když časopis Time komentoval příval východoevropských uprchlíků směřujících na Západ, citoval jednoho vysoce postaveného úředníka, který řekl: „Nechceme, aby se cítili příliš pohodlně, protože si přejeme, aby se vrátili zpátky.“

Jeden novinář ve Francii se vyjádřil ještě ostřeji — je přesvědčen, že ‚cizinci, kteří tam přesídlují, jsou hrozbou‘. Důvody? Jsou ‚jiného rasového původu, mluví jinými jazyky, uznávají jiné hodnoty‘. A co z toho tento novinář vyvozuje? „Měli bychom jich co možná nejvíce vypovědět ze země a zbytek izolovat.“

Vidíme, že přistěhovalci jsou obklopeni nepřátelskými postoji. Nelze se tedy divit, že tito lidé stojí před hradbou předsudků ze strany místního obyvatelstva, které se cítí být ohroženo jejich náhlým hromadným příchodem. Typický je výrok jednoho rozzlobeného obyvatele Izraele, který naříkal nad tím, že „majitelé pozemků upřednostňují sovětské imigranty“, protože vláda jim poskytuje peněžitou dotaci, rozhodnou-li se usadit v Izraeli. Důsledkem je, že je místním obyvatelům zvyšováno nájemné, a tak jsou nuceni se ze svých domů vystěhovat.

Není žádným tajemstvím, že přistěhovalci často vykonávají podřadné práce, kterými místní obyvatelé pohrdají. Mnozí novousedlíci proto musejí pracovat v drsných podmínkách a za nízké mzdy — obzvlášť když jejich pobyt v zemi není legální. Na pracovišti jsou kromě toho kvůli svému společenskému postavení často diskriminováni.

Většina přistěhovalců — bez ohledu na to, kým jsou nebo kde se snaží usadit — musí projít bolestivým procesem hojení svých zpřetrhaných kořenů a vytváření nových vztahů pro budoucnost. Časopis U.S.News & World Report říká, že přistěhovalci „často začínají s pocity, že jsou vyřazeni ze společnosti, a to je zdolává“. Pro některé je tato námaha příliš veliká. Článek s ohledem na ně pokračuje: „Ztráta původního domova je tragédií, která je znásobena tím, že se jim nedaří nalézt nový domov.“ Pro mnohé je pocit, že do nové země nepatří, úzce spjat s nesmírně náročným úkolem naučit se nový jazyk.

Jak se řekne. . .?

Museli jste se již někdy učit cizí jazyk a přizpůsobovat se jinému kulturnímu prostředí? Jak jste se cítili? Je velmi pravděpodobné, že „na konci vašeho snažení je sžíravý pocit, že vám něco schází,“ říká spisovatel Stanislaw Baranczak, který emigroval z Polska do Spojených států. Ano, k tomu, aby se člověk stal funkčním článkem společnosti, je jazyk nezbytný. Učení se novému jazyku může být zvláště obtížným aspektem začlenění do nového prostředí pro přistěhovalce pokročilejšího věku.

Pro takové imigranty je studium jazyka často začarovaným kruhem. Časopis Aging říká, že když se přistěhovalci nedokáží vyrovnat s jazykem a ztrátou svého původního kulturního prostředí, dostávají se do deprese. Ta jim ovšem nedovoluje plně se soustředit na obtížné učení nového jazyka. Cizinci tak stále více ztrácejí ochotu vzít na sebe riziko a smířit se s možností, že budou ponižováni, než si jazyk osvojí. Problém se ještě více vyhrocuje, když se novému jazyku a prostředí přizpůsobí děti mnohem rychleji než jejich rodiče. V případě, že celá rodina emigruje společně, dochází k třenicím a vzniká generační propast.

Rozpad rodin

Jedním z nejméně doložených, avšak nejtragičtějších následků masového stěhování obyvatelstva je jeho katastrofální dopad na rodinu. Když jeden nebo oba rodiče při svém hledání lepších ekonomických podmínek zanechají děti v péči jiných rodinných příslušníků, dochází obvykle k rozpadu rodiny. Studie nazvaná Second Carnegie Inquiry Into Poverty and Development in Southern Africa poznamenává, že tento druh migrace „ničí. . . strukturu rodin“. Zpráva dále uvádí konkrétní příklady rodin, které se rozpadly, když jejich členové emigrovali nezávisle na sobě.

To jsou jen některé z problémů, kterým čelí přistěhovalci na celém světě, nemluvě o nákladech na přesídlení, právních krocích, které je při tom třeba podniknout, a opatřeních vzhledem k zdravotní péči, bydlení, vzdělání a také vzhledem k dalším členům rodiny.

Když vezmeme v úvahu všechny tyto těžkosti, ptáme se, co vlastně vede lidi k tomu, aby emigrovali.

[Rámeček na straně 4]

Spolupracovníci

AČKOLI je nespoutaný příliv cizinců spojen s určitými problémy, existuje i mnoho dokladů o tom, že přistěhovalci se v řadě případů stali pro svou novou zemi přínosem.

„V Západním Německu je zřejmé, že zahraniční dělníci a stát mají jeden z druhého vzájemný užitek,“ píše časopis Time a dodává: „V ocelárnách Ruhrské pánve a při montážních linkách firmy Mercedes nedaleko Stuttgartu pracují převážně zahraniční dělníci.“ Časopis National Geographic uvádí, že „newyorský oděvní průmysl by se zhroutil“ — nebýt práce přistěhovalců.

Ekonomové si uvědomují, jak hodnotný vklad přinášejí tito přistěhovalci svým hostitelským zemím. Turci, Pákistánci a Alžířané se přizpůsobili evropskému životnímu stylu — navzdory tomu, že čelí mnoha předsudkům. „Dokáží se adaptovat,“ říká časopis U.S.News & World Report, a budou v tom pokračovat, „dokud si Evropa. . .neuvědomí, že je čistě z ekonomických důvodů potřebuje“.

Přistěhovalci obvykle zoufale touží po tom, aby ve své nové zemi byli úspěšní, a tak jsou ve srovnání s místním obyvatelstvem více soběstační a méně závislí na sociální pomoci od vlády než místní obyvatelstvo. Jeden americký pracovník přistěhovaleckého úřadu, který se zabýval více než třemi tisíci případy přistěhovalců, řekl: „Neexistuje tvrzení, které by bylo méně opodstatněné, než to, že imigranti žijí z podpory.“

Přistěhovalci často ve snaze vylepšit okolí svého bydliště renovují celé čtvrti. Když vypukla válka v Angole a Mosambiku, byla Jihoafrická republika zaplavena vlnou uprchlíků portugalského původu. Portugalská komunita povznesla celé předměstí Johannesburgu na vyšší úroveň.

[Rámeček na straně 5]

Některé základní údaje o přistěhovalectví:

▶ osm procent obyvatelstva Francie tvoří 4,5 miliónu přistěhovalců, včetně 1,5 miliónu Severoafričanů

▶ osm set příslušníků americké pohraniční stráže zatkne jen v jednom úseku hranic s Mexikem každou noc v průměru 1 500 osob, které chtějí ilegálně překročit hranice

▶ přibližně 20 procent obyvatelstva Austrálie se narodilo jinde než v Austrálii

▶ v Západní Evropě pracuje nelegálně asi jeden milión Poláků

▶ nedávno se v průběhu jediného roku do Jihoafrické republiky legálně přistěhovalo za prací 350 000 mužů. Odhaduje se, že nelegálně žije v zemi asi 1,2 miliónu cizinců

▶ v roce 1990 imigrovalo do Izraele přinejmenším 185 000 sovětských Židů

▶ od roku 1975 se do Spojených států přistěhovalo z jihovýchodní Asie více než 900 000 osob

▶ každý týden emigruje z Hongkongu nejméně tisíc lidí