Přistěhovalci — Jak mohou čelit problémům?

„PODÍVEJTE,“ odsekl sedmnáctiletý Jaroslav, kterého už unavovalo, že si ho druzí dobírají pro jeho ukrajinský původ, „moji rodiče sem přišli [jako] uprchlíci.“ Vysvětlil, že ztratili svou zemi, a že i kdyby se chtěli vrátit, teď už nemohou. Z této zkušenosti, kterou ve své knize The Un-melting Pot zachytil John Brown, je vidět, jaký boj musí obvykle svádět mnoho přistěhovalců, aby je místní obyvatelstvo přijalo mezi sebe. Tento mladík přišel obtížnou cestou na to, že omlouvat se za svůj původ věci nijak neprospěje. Nakonec se rozhodl zvolit přístup ‚berte mě takového, jaký jsem‘ — a pomohlo to.

Předsudky, podezírání a nesnášenlivost — to je realita, které jsou přistěhovalci vystaveni. Pokud jste cizincem, můžete ovšem učinit některé pozitivní kroky, jež vám pomohou se vyrovnat se změnou spojenou s vystěhováním.

Pohnutky a postoje

Když si budete vědom, že se v novém prostředí setkáte s předsudky, a případně i s odmítnutím, můžete své reakce patřičně přizpůsobit. Rosemary, anglická imigrantka v Japonsku, hovoří z vlastní zkušenosti. „Nerozčilujte se, když lidé pronášejí kousavé poznámky o vaší zemi.“ A dále varuje: „Nepodlehněte velkému pokušení bránit sebe, svou zemi a svůj původ. Dopřejte jim čas, a začnou vás posuzovat podle vašich každodenních postojů a jednání, a své názory podle toho uzpůsobí. Může to trvat celé roky.“

Mějte na paměti, že je místní obyvatelstvo velmi citlivé na důvody, proč jste zatoužil po životě v jejich zemi. Dopisovatel Probuďte se! v Německu, kde je v současné době velmi mnoho imigrantů z východní Evropy, říká: „Problém přizpůsobení se životu v nové zemi závisí na pohnutkách, které člověka k emigraci vedly. Lidé, kteří mají k emigraci dobrý důvod, kteří touží přijmout zemi, do níž se přistěhovali, za svůj nový domov, mají obvykle chuť naučit se jazyk a zařadit se co nejlépe do společnosti. Ti, kteří vystěhování do této země považují jen za něco dočasného nebo které motivují pouze představy o ekonomických výhodách, se brzy zklamou. Vynakládají proto jen málo úsilí, aby se přizpůsobili. Výsledkem je zklamání jak pro ně samotné, tak pro ty, kteří s nimi jednají.“ To samozřejmě neznamená, že by se přistěhovalci neměli nikdy vrátit do své domovské země, pokud po tom touží.

Zda bude proces asimilace úspěšný, nebo ne, to mohou zásadně ovlivnit postoje a pohnutky cizince. Jste-li přistěhovalcem, uvědomte si, že mezi místním obyvatelstvem panuje silný názor, že „cizinci rozpouštějí etnické pojivo, které navzájem spojuje lidi v národě“, jak píše U.S.News & World Report. Jakmile však jako cizinec začnete prokazovat své klady a přispívat svým dílem, bude pro vaše hostitele mnohem snazší přijmout vás a snad se s vámi i spřátelit. Rosemary, imigrantka, o které jsme již hovořili, vysvětluje: „Chtějí, abyste byl cizincem, ale také po vás chtějí, abyste měl rád to, co mají rádi oni.“

Některé problémy, kterým budete jako imigrant čelit, se dají předvídat, nedá-li se jim dokonce zabránit. Měli byste proto získat co nejvíce poznatků o zemi, do níž se chystáte. Když budete o této zemi, o jejích zvyklostech a kultuře číst, studovat a hovořit o ní s jinými, velmi vám to pomůže připravit se na ‚kulturní šok‘, kterým nevyhnutelně projdete.

Samozřejmě že k tomu, abyste si získal úctu místního obyvatelstva, je nutné váš pobyt legalizovat. Nelegální přistěhovalci představují v očích mnoha lidí zlořád a hrozbu. V nejlepším případě jsou pokládáni za levnou pracovní sílu, která čeká jen na to, aby byla bezohledně vykořisťována. Úspěšní imigranti říkají, že se vyplácí vynaložit veškeré úsilí, abyste svůj pobyt legalizoval. Chcete-li na přistěhovaleckém úřadě udělat při pohovorech dobrý dojem, základem je přijít čistý a upravený. Dejte najevo ochotu spolupracovat. Neodpovídejte vyhýbavě.

Je toho však mnohem více, co můžete jako přistěhovalec podniknout, abyste zmírnil bolesti spojené s přizpůsobováním se životu v nové zemi.

Mějte otevřenou mysl

Většina nově příchozích má přirozený sklon uskupovat se do národních komunit. Například ve městě New Yorku jsou celé čtvrti osídlené převážně jednou národností — malá Itálie, Chinatown (čínská čtvrť), židovská čtvrť, a to jsou jen některé. Takové komunity zabezpečují nezbytné výpomocné služby, které dávají přistěhovalcům pocit domova — jsou odrazovým můstkem k průzkumu nových obzorů.

Někteří se však naneštěstí oddělují a sami se odřezávají od příležitostí a výhod, které by jim mohly skutečně pomoci. „Pokud se člověk začne vyrovnávat s novým. . . způsobem života tím, že raději zaujme odmítavý postoj a uchová si odstup od hostitelské kultury,“ říká časopis Psychology of Women Quarterly, „je možné, že se jeho adaptace nikdy úspěšně nezavrší.“

Naproti tomu většina přistěhovalců, kteří měli mysl dostatečně otevřenou, aby se zcela začlenili do hostitelské společnosti, říká, že se jejich život v důsledku toho velmi obohatil. Skupina amerických studentů, kteří strávili několik týdnů na mikronéském ostrově Guamu v rámci vzájemného studia kultur, poznamenala, že změnili názor a že se k jiným kulturám stali tolerantnějšími. „Nyní se na odlišnost [druhých lidí] dívám se zájmem a zaujetím. Nepovažuji je už za hrozbu,“ přiznal jeden ze studentů. Jiný student řekl: „Začínám vidět svou vlastní kulturu z nadhledu. . . Kladu si otázky ohledně hodnot a věcí, které jsem dříve považoval za pravé. . . Mohl jsem se od nich [obyvatel Guamu] něčemu přiučit.“

Ovšem k tomu, aby člověk úspěšně otevřel dveře příležitostí, musí splnit některé základní předpoklady.

Klíč k začlenění

„Studium jazyka hostitelské země vede k rychlejšímu a snadnějšímu přizpůsobení. . ., protože to imigrantovi umožňuje těsnější vzájemný kontakt s hlavním proudem [obyvatelstva].“ Na to upozorňuje časopis Psychology of Women Quarterly. Ovšem mějte na paměti, že studium jazyka není nic snadného. „Zpočátku to bylo těžké,“ vzpomíná George, imigrant žijící v Japonsku. „Smáli se mi, když jsem udělal chybu, ale nepomohli mi.“ George to neodradilo. Kamkoli šel, vždy měl s sebou přenosné rádio a poslouchal japonské vysílání. Dodává: „Zjistil jsem, že mi k lepšímu poznání jazyka pomáhá hodně číst.“

Jazyk je branou k národní kultuře. Ovšem i když se vám časem podaří jazyk zvládnout, daleko obtížnější je přizpůsobit se novému kulturnímu prostředí. Zde je zapotřebí uplatnit určitou vyrovnanost. Přistěhovalec, který se chce setkat s úspěchem, musí být připraven poznávat cizí kulturu, ale tak, aby si zároveň nenarušil svou osobnost a sebeúctu. Jugoslávský spisovatel Milovan Djilas k tomu říká: „Člověk může opustit vše — domov, svou zemi, svůj kraj —, ale sebe opustit nesmí.“ Je překvapivé, jak náročné je nalézt vyrovnanost.

Rodinná jednota

Každý člověk reaguje na nové prostředí jinak. Starší lidé pochopitelně zjistí, že jejich rodná kultura a jazyk v nich zapustily hluboké kořeny. Děti se však novému jazyku a kulturnímu prostředí přizpůsobí mnohem rychleji. Netrvá to dlouho, a děti musí rodičům tlumočit, zatímco rodiče se ocitají v roli žáků. Tato nepřirozená výměna úloh vede často k rodinným konfliktům. Rodiče mají pocit, že ztrácejí u dětí respekt, a děti se začínají vzpouzet tomu, že jim jsou vnucovány ‚staromódní‘ zvyky. Jak se tedy mohou rodiny přistěhovalců s tímto zvýšeným tlakem vyrovnat?

Rodiče by měli mít na zřeteli to, jakým vlivem nové prostředí působí na jejich děti. To znamená, že vynaloží úsilí a budou se snažit zapojit se do společnosti spolu se svými dětmi — nebudou očekávat, že děti budou žít v jedné kultuře, a přitom zachovají věrnost druhé. Od rodičů to vyžaduje prozíravost, ale značně to zmírní napětí v domácnosti. Jedna biblická zásada k tomu říká: „Moudrostí bude domácnost vybudována a prokáže se jako pevně založená rozlišovací schopností.“ — Přísloví 24:3.

Děti by si také měly uvědomit, že ačkoli jejich rodiče pocházejí z jiného kulturního prostředí, prošli školou života, a mají proto daleko více zkušeností. Budou-li jim projevovat náležitou úctu, značně tím přispějí k zajištění pokojného rodinného života.

I když je tedy zapojení do společnosti složitý proces, přece můžete vy, jako přistěhovalec, udělat mnoho pro to, aby se tato zkušenost obrátila ve váš prospěch. Jeden úspěšný mladý portugalský imigrant jménem Tony to shrnul: „Prožil jsem sice mnoho těžkostí, ale v konečném důsledku mě to obohatilo. Znalost dvou jazyků a dvou kultur velmi rozšířila mé životní obzory.“

[Rámeček na straně 10]

Jak se může přistěhovalec vyrovnat s problémy?

Měl by. . .

▶ naučit se jazyk

▶ přijmout a pochopit novou kulturu

▶ přizpůsobit se místním zvykům

▶ prostudovat nové prostředí a ptát se na ně

▶ vynaložit úsilí, aby se začlenil do společnosti on i jeho rodina

▶ spolupracovat s úřady; udělat vše, co je v jeho moci, aby svůj pobyt legalizoval

Neměl by. . .

▶ oddělovat se od hostitelské komunity

▶ považovat rodnou kulturu za nadřazenou

▶ dávat peníze a majetek na první místo v životě

▶ očekávat, že se děti přidrží své původní kultury

▶ znevažovat své rodiče proto, že mají jiné společenské zázemí

▶ vystěhovat se odděleně od rodiny, dá-li se tomu zabránit

[Obrázek na straně 9]

Naučíte-li se jazyk vaší nové země, rozšíříte tím své vztahy