Přistěhovalci — Jak jim můžete pomoci?

NOVINÁŘ Günter Wallraff se přestrojil za tureckého dělníka a pracoval v jedné německé ocelárně. Když pak zveřejnil svá zjištění o tom, jak se zachází se zahraničními neboli ‚hostujícími‘ dělníky, veřejnost byla šokována a pobouřena. Doložil případy nestydaté diskriminace a ponižujících předsudků vůči zahraničním dělníkům. Jednou byl svědkem toho, jak dostali turečtí dělníci příkaz pracovat na nebezpečném místě, navzdory nebezpečí ohlašovanému sirénami a svítícími výstražnými červenými světly. Když jeden z mužů dostal strach a chtěl z toho místa odejít, vyhrožovali mu výpovědí.

Wallraffovy zkušenosti vynášejí na světlo útrapy imigrantů. Soucitní občané si stále více uvědomují, s jakými problémy se cizinci střetávají, a tak mnozí z nich přemýšlejí, jak by mohli přistěhovalcům a jejich rodinám pomoci.

Berte nás, jací jsme

Varujte se předsudků. Nic tak rychle nepostaví mezi místní obyvatelstvo a přistěhovalce zeď v podobě podezírání a nesnášenlivosti, jako slepé předsudky. „[Kultura] zamlžuje náš pohled na to, jak jiní dělají různé věci, zvláště jsou-li jejich způsoby odlišné. . . od norem, které jsme přijali my,“ říká spisovatel Ben Levitas ve své knize Tribal Life Today (Kmenový život dnes). Dodává, že tyto rozdíly „nás často vedou k tomu, že se díváme na jednání jiných lidí kriticky“. Helen, korejská imigrantka žijící v Kanadě, si jasně pamatuje na den, kdy se na ni učitelka rozhněvaně rozkřičela proto, že neudělala úkol, který dostala celá třída. „Neuvědomila si, že jí nerozumím,“ říká Helen, kterou to tehdy velice ranilo.

Nedorozumění a předpojaté názory o lidech jiných národností se často zakládají spíše na výmyslech než na skutečnosti. Mildred Sikkemová a Agnes Niyekawa– Howardová, autorky knihy Cross-Cultural Learning & Self-Growth (Vzájemné poznání kultur a osobní růst), vyprávějí o jednom americkém profesorovi, který své nové zahraniční studenty zkoušel tak, že jim řekl vtip. Pozoroval jejich reakci. Studenty, kteří se nerozesmáli, okamžitě poslal na hodiny angličtiny. „[Tento profesor] si neuvědomil,“ píší autorky, „že k pochopení amerického vtipu je třeba kromě znalosti jazyka i důvěrné obeznámení s americkou kulturou. . . To, co lidé z jednoho kulturního prostředí mohou považovat za směšné, mohou [jiní] považovat za nevkusné.“ Takové jednání ze strany místního obyvatelstva, byť dobře míněné, prozrazuje nedostatek vědomostí o tom, jak se chovat k přistěhovalcům.

Cizinec si bude vážit člověka, který jej bude přijímat takového, jaký je, bez předsudků. Toto jednání je v souladu se zásadou, kterou řekl Ježíš a která může sloužit jako vodítko: „Budeš milovat. . . svého bližního jako sám sebe.“ (Lukáš 10:27) Jasuši Higašisawa, tokijský právník, který často jedná s přistěhovalci, doporučuje jako „nejlepší lék proti předsudkům mít blízké styky s lidmi jiných kultur“. Podobnými styky se imigrantovi rovněž naskytne možnost, aby obdržel pomoc i v mnoha jiných ohledech.

Praktická pomoc

Cizinec se potřebuje dozvědět o své nové zemi mnoho věcí — jak najít ubytování, jak se naučit jazyk, jak zapsat děti do školy, jak využívat zdravotnické a sociální služby. Můžete jej uchránit mnoha zbytečných problémů a zbytečně vynaloženého úsilí, když se s ním podělíte o své znalosti.

Mohl byste například cizinci pomoci najít úřady a organizace, které mu usnadní přizpůsobování novému jazyku a kulturnímu prostředí? Mohl byste doprovodit imigrantku při jejích prvních nákupech a pomoci jí vyznat se v potravinách a domácích potřebách? Co třeba nabídnout radu rodině imigrantů, kteří musejí vyřizovat často složité formality vzhledem k legalizaci pobytu, získání zaměstnání, vyplňování daňových formulářů a podobně?

Mít někoho, o koho se mohou opřít

Vždy je dobré položit si otázku: ‚Kdybych já byl v jiné zemi, jak bych si přál, aby se mnou tamní lidé jednali?‘ „Všechno. . ., co chcete, aby vám lidé činili, budete také podobně činit jim,“ říká Ježíš ve známém Zlatém pravidle. (Matouš 7:12) Mnozí přistěhovalci by ocenili pomoc přítele, který by jim pomohl během náročného období, kdy se přizpůsobují novému prostředí. Taková pohostinnost ze strany místních obyvatel je užitečná oběma stranám. Jiná biblická zásada zní: „Více štěstí je v dávání než v přijímání.“ — Skutky 20:35.

Jsi-li svědkem Jehovovým, pak nejlepší dar, který můžeš dát přistěhovalci, je vyhlídka na život ve sjednoceném bratrství. Nepochybně se ti podaří najít v jeho mateřštině nějakou budující publikaci, kterou bys mu mohl nabídnout.

Odpovědnost za úspěšné přesídlení nese samozřejmě především přistěhovalec. Když však budete trochu prozíravý, zjistíte, že můžete udělat mnoho pro to, aby se cítil jako doma. Přesídlení pak pro něj nebude tak traumatické, a možná mu přinese i spokojenost.

[Praporek na straně 11]

„Domníváme se, že lidé jiné kultury. . . vidí, cítí a myslí jako my. . . Mnoho nedorozumění působí domněnka, že naše vlastní reakce jsou univerzální.“ — Cross-Cultural Learning & Self-Growth

[Praporek na straně 12]

Jeden student strávil určitý čas na ostrově Guam a potom řekl: ‚Jsem nyní tolerantnější vzhledem k novým nebo odlišným způsobům, jak dělat některé věci.‘ — Cross-Cultural Learning & Self-Growth

[Rámeček na straně 12]

Můžete cizinci pomoci v tom, jak. . .

▶ se v zemi usadit — tím, že budete pohostinným sousedem

▶ jednat s úřady, když se bude snažit legalizovat svůj pobyta

▶ vyplňovat daňové formulářeb

▶ vyhledat organizace, které se zabývají výukou jazyka a kultury

▶ získat ubytování

▶ využít zdravotnických a sociálních služeb

▶ nechat zapsat děti do školy

▶ nakupovat potřebné věci za přiměřené ceny

▶ najít zaměstnání

[Poznámky pod čarou]