Vy ale můžete mluvit před publikem!

MARIE s úsměvem vzpomíná na svůj první pokus promluvit před větší skupinou lidí. Říká: „Omdlela jsem, sotva jsem začala.“

Mariin zážitek představuje extrém, ale názorně dokládá odpor mnohých lidí k pronášení veřejných proslovů. Někteří je považují za osud horší než smrt! Vyšlo to najevo v anketě, která kladla otázku „Čeho se bojíte nejvíce?“ Nejpřednější místa ve výčtu podle očekávání zaujaly „výšky“, „finanční problémy“, „létání“, „vážná choroba“ a „smrt“. Všechny je však překonal postrach číslo jedna — „řeč před skupinou lidí“!

I slavní muži Bible vyjadřovali zpočátku strach z veřejných proslovů. „Opravdu nevím, jak mluvit,“ řekl Jeremjáš, „jsem jen chlapec.“ (Jeremjáš 1:6) Mojžíš reagoval na své pověření slovy: ‚Nejsem výmluvný řečník. Pošli, prosím, někoho jiného.‘ (2. Mojžíšova 4:10, 13) Jak Jeremjáš, tak Mojžíš se však stali vynikajícími řečníky a mluvili před význačnými vůdci a před davy lidí.

Totéž může platit o vás. Mluvit na veřejnosti je schopnost, kterou si může vypěstovat každý. Strach z veřejných proslovů můžete překonat pomocí následujících návrhů:

1. Nepodceňujte se předem

„Jsem příliš plachý.“ „Jsem moc mladý.“ „Jsem na to starý.“ „Příliš myslím na to, jak před lidmi vypadám.“ To jsou příklady sebepodceňování. Brání vám to dosahovat cílů, které jsou poměrně dostupné.

Takové podceňování se často mění v mimovolně splňované předpovědi. Kupříkladu člověk, který se považuje za „plachého“, se bude vyhýbat příležitostem, které ho nutí plachost překonávat. A toto chování ho jen utvrdí v názoru, že skutečně je plachý. Tím si vytváří bludný kruh, v němž předvádí a posiluje vlastnost, kterou si sám přisoudil. Jeden psycholog k tomu poznamenává: „Pokud uvěříte, že něčeho nejste schopni, . . . budete podle toho jednat, a dokonce se takovými stanete.“

Dr. Lynne Kellyová z Hartfordské univerzity (USA) tvrdí, že plachost může být naučenou reakcí. Co se naučíme, to se můžeme odnaučit. Totéž může platit o přílišném soustředění na sebe, o trémě a jiných překážkách, které nám brání v pronášení proslovů na veřejnosti.

2. Využijte nervozitu pro sebe

Jedna ostřílená herečka kdysi dostala otázku, zda ještě i po létech zkušeností bývá před představením nervózní. „Samozřejmě,“ řekla, „před každým představením se vždycky třesu jako osika. Ale za ta léta jsem se naučila třást ve správném rytmu.“

Cílem je tedy mít nervozitu pod kontrolou, nikoli ji úplně vyloučit. Proč? Ne každá nervozita je totiž škodlivá. Existují dva druhy nervozity. Jeden pramení z nedostatečné přípravy. Ten druhý je však spíše pozitivní neklid. Takový druh nervozity je pro vás prospěšný, protože člověka podněcuje, aby ze sebe vydal to nejlepší. Dokazuje pouze, že vám na věci záleží. Abyste dokázal omezit nervozitu na minimum, vyzkoušejte následující rady:

Považujte svou řeč spíše za rozhovor než za proslov. „Je to normální rozhovor,“ říká veterán Charles Osgood, „s tím, že celou dobu mluvíte vy.“ Publikum je kolektivní osoba, s níž rozmlouváte. Chvílemi snad bude vhodné uvolnit se nebo se usmát. Čím více se váš projev přiblíží rozhovoru, tím budete uvolněnější. Jsou však situace, kdy téma a okolnosti možná volají po formálnějším, vážnějším, či dokonce po dynamičtějším tónu.

Mějte na paměti, že posluchači jsou na vaší straně! I když se nervozita projeví, posluchači se většinou dokáží vcítit do vaší situace. Pohlížejte tedy na publikum jako na své přátele, kteří si přejí, abyste měl úspěch! Považujte je za své hosty a sebe za hostitele. Neočekávejte, že posluchači pro vás vytvoří atmosféru pohody, spíše si říkejte, že naopak vy jako hostitel způsobíte, aby se oni cítili příjemně. Takový pohled z opačné strany vám pomůže nervozitu utlumit.

Soustřeďte se na to, co chcete sdělit, nikoli na sebe. Považujte se za kurýra, který má pouze doručit telegram. Kurýrovi se nevěnuje téměř žádná pozornost; příjemce chce telegram. Totéž platí, předáváte-li sdělení posluchačům. Pozornost se soustřeďuje v první řadě na zprávu, a ne na vás. Čím více se nadchnete obsahem, tím méně se budete zneklidňovat sám sebou.

Před proslovem se nepřejídejte. Jeden profesionální řečník vyprávěl, jak se kdysi dobře najedl před dvouhodinovou přednáškou. Na svůj projev dnes vzpomíná: „Krev, kterou jsem měl mít v mozku, zápasila někde v žaludku s řízkem a bramborami.“ Když předstupujete před posluchače, může být vydatný oběd vaším největším nepřítelem. Dbejte také na to, co pijete. Z kofeinu můžete znervóznět. Alkohol vám otupí smysly.

Pokaždé, když začínáte mluvit před publikem, pocítíte asi vlnu nervozity. S přibývajícími zkušenostmi však zjistíte, že tato počáteční nervozita není ničím víc, než právě jen počáteční nervozitou, která se krátce po zahájení proslovu ztrácí.

3. Udělejte si přípravu!

„Řeč je jako plavba k určitému cíli a musí být naplánovaná,“ říká Dale Carnegie. „Vydá-li se člověk na cestu do neurčita, zpravidla tam také skončí.“ Abyste někam dopluli, musíte se dobře připravit. Vaše schopnost mluvit o ničem je pro posluchače kletbou. Jak si tedy poradit s přípravou?

Bádejte a vybírejte. Nikdy nešetřete na průzkumu. „Cítit se před publikem dobře je možné jedině tehdy, když víte, o čem mluvíte,“ říká John Wolfe, odborník v oblasti sdělování informací. Staňte se znalcem svého tématu. Shromážděte mnohem více informací, než budete moci použít. Pak protřiďte své materiály a oddělte „zrno“ od „plev“. Ale ani „plevy“ nepřijdou nazmar — posílí vaši důvěru v informace, které používáte.

Přemýšlejte. Hloubejte nad svým tématem, když ‚jíte, spíte a dýcháte‘. Převracejte ho v mysli při každé příležitosti po celý den. „Uvažujte o něm sedm dní; nechte si o něm zdát sedm nocí,“ řekl Dale Carnegie. Apoštol Pavel napomínal Timotea: „Dávej neustále pozor na sebe a na své vyučování.“ Ale dříve než to řekl, naléhal: „Zahloubej se nad tím; zaber se do toho.“ Ano, dobrý řečník nejprve důkladně hloubá. — 1. Timoteovi 4:15, 16.

Hloubejte tak dlouho, až význam a naléhavost toho, co chcete sdělit, překoná vaši nervozitu. Právě to umožnilo Jeremjášovi, aby o svém poselství řekl: „Prokázalo se to v mém srdci jako hořící oheň uzavřený v mých kostech; a unavilo mě zadržování a nebyl jsem schopen to snášet.“ (Jeremjáš 20:9) A to prohlásil týž člověk, který o svém pověření zprvu řekl: „Nevím, jak mluvit.“

Uvažujte o svých posluchačích. Oblečte si šaty, které vám nejlépe padnou. Také informace, které jste získal průzkumem, musí být přizpůsobeny vašim posluchačům. Uvažujte tedy o jejich způsobu myšlení: Čemu věří? Co už vědí o daném tématu? Jak vaše látka zapadá do jejich každodenního života? Čím více se zabýváte těmito otázkami, tím napjatěji budou posluchači naslouchat a tím více budou považovat vaše informace za šité přesně na míru svým konkrétním potřebám.

Dát to nejlepší

Dnešní svět má pro rychlé předávání informací k dispozici všechny prostředky, jaké si jen lze představit. Kniha Get to the Point (Rovnou k věci) však poznamenává, že „ve většině situací je nejefektivnější sdělení od člověka k člověku“. Výše uvedené návrhy by vám měly pomoci zvládat takové předávání informací. Místo váhání a zbytečných obav zjistíte, že můžete mluvit před publikem!

[Rámeček na straně 22]

Jak si uklidnit nervy

Pokud to před vstupem na pódium okolnosti dovolí, zkuste potlačit nervozitu pomocí následujících cviků.

● Rozhýbejte prsty, protřepejte zápěstí a paže. Zvedněte ramena co nejvýše a pak je uvolněte. Několikrát zopakujte.

● Předkloňte hlavu a zakývejte jí ze strany na stranu.

● Zahýbejte čelistí ze strany na stranu. Otevřete ústa dokořán.

● Tiše si zabroukejte, střídavě ve vysokých a v nízkých tónech.

● Několikrát se pomalu, zhluboka nadechněte.

[Rámeček na straně 23]

Jak si zlepšit přednes

Přizpůsobte se velikosti publika. Když vám naslouchá více lidí, musí mít váš projev větší nosnost. Gesta by měla být širší a hlas energičtější.

Dodejte svému hlasu živost. Představte si hru na hudební nástroj, který má jen jeden tón. Váš hlas je vaším nástrojem. Jestliže váš přednes bude „na jednu notu“ — monotónní  —, budete své posluchače unavovat.

Dbejte na držení těla. Shrbená záda vyjadřují nezájem. Strnulost odhaluje pocity úzkosti. Usilujte o vyrovnanost — buďte uvolněný a pozorný, nikoli však napjatý, či bez zájmu.

Gesta. Nejsou pouze pro zdůraznění. Gestikulací se uvolňují svaly a zlepšuje dýchání, zklidňuje se hlas a nervy.

Oblékejte se střízlivě. Sdělení předáváte vy, nikoli vaše šaty. Názor vašich posluchačů na to, jak vypadáte, je stejně důležitý jako váš, ne-li ještě důležitější.

Udržujte zrakový kontakt. Přihráváte-li v házené, vždycky sledujete, jestli spoluhráč zachytí míč. Každá myšlenka vašeho projevu je jednou takovou přihrávkou do publika. Kdo ji „zachytí“, zareaguje — přikývnutím, úsměvem, pozorným pohledem. Udržujte dobrý zrakový kontakt, abyste se ujistili, zda posluchači vaše myšlenky „chytají“.