Pozorujeme svět

Manželství zaniká

„Většina dvojic, které nyní uzavírají manželství, spolu žila již před svatbou,“ uvádí list Guardian Weekly, který vychází v anglickém Manchesteru. Podotýká, že z průzkumů, které proběhly v Anglii, Kanadě, Spojených státech a Švédsku, vyplývá, že dvojice, které spolu žily před manželstvím, se častěji rozvádějí. Jeden průzkum v Anglii zjistil, že u těchto dvojic je všeobecně o 60 procent vyšší pravděpodobnost rozvodu nebo rozluky než u těch, které spolu před manželstvím nežily. Nicméně přibývá dětí narozených rodičům, kteří si manželství neváží. V Anglii a Walesu připadá 31,2 procenta všech nově narozených dětí na rodiče, kteří nejsou v manželství. Podobně vyzněly výsledky nedávné ankety, z níž vyplynulo, že ve Skandinávii, Rakousku, Švýcarsku a Lichtenštejnsku je třetina narozených dětí nemanželských. Ve dvanácti zemích Evropského společenství představuje tento počet asi 20 procent.

Sklizeň z mraků

Malá zchudlá rybářská vesnice Chungungo v Chile neměla dlouhá léta čistou pitnou vodu. Ovšem díky podivuhodné metodě shromažďování vody se situace nedávno změnila. V této oblasti prší jenom málo, ale od Tichého oceánu se často valí mlha. Ta bývá obzvlášť hustá u jedné hory vysoké 800 metrů, která se tyčí nad vesnicí. Tým kanadských a chilských vědců zde natáhl 50 velkých hustých plastikových sítí, určených ke „sklízení“ vody z mraků. Na síťovině se tvoří drobné kapky, které se spojují do větších kapek a stékají pak dolů do vodovodních trubek na spodku sítě. Trubky se spojují a odvádějí vodu dolů do vesnice. Tento systém je nenáročný na údržbu a nepotřebuje žádný zdroj energie. Přitom zajišťuje každému z 350 obyvatel Chungunga denně 25 litrů čisté pitné vody. Odborníci, kteří se na tomto projektu zúčastnili, se domnívají, že by z takového systému mohlo mít užitek zhruba 22 zemí šesti světadílů. Tento nápad však zdaleka není nový; stromy „sklízejí“ vodu z mlhy již celá tisíciletí.

Řeka sirupu

Voda v thajské řece Nam Pong, která je velmi důležitým zdrojem potravy pro obyvatele vesnic při jejích březích, nedávno zhoustla a začala být lepkavá. Podle časopisu Asiaweek do řeky uniklo ze sila nedalekého cukrovaru 9 000 tun melasy. Odporně sladká melasa pohltila v řece kyslík a jak postupovala po proudu, hubila na každém kilometru odhadem 500 kilogramů ryb. Asiaweek sděluje, že „se úřady chybným způsobem pokusily zabránit dalším škodám“ tím, že se snažily sirup z řeky vypláchnout. Daly proto z nedaleké přehrady vypustit 84 miliónů kubických metrů vody. Tímto plánem se však pouze úspěšně podařilo rozšířit melasu do vzdálenosti 600 kilometrů po proudu a do dalších dvou řek. Odborníci na životní prostředí odhadují, že to možná bude trvat 12 let, než se tyto tři řeky vzpamatují.

Děti pod tlakem

V japonských městech žije mnoho dětí pod takovým tlakem, že jsou z toho tělesně nemocné, píší tokijské noviny Asahi Shimbun. Děti se prý často po dni stráveném ve škole ještě dlouho do večera účastní kursů doučování. Při přijímacích zkouškách na střední a vysoké školy jsou pod silným tlakem soutěživosti. Noviny uvádějí, že 37 procent chlapců na základních školách bojuje s únavou tím, že se uchylují k „léčebným povzbuzujícím nápojům“, a že více než 20 procent trpí ztuhlými rameny, nespavostí a závratěmi.

Lékaři se učí empatii

Některé nemocnice a lékařské fakulty ve Spojených státech zavádějí neobvyklé programy, které mají lékaře cvičit ve větší schopnosti vcítit se. Jedna newyorská nemocnice najímá herce, aby hráli roli pacientů. Zatímco lékař při výuce naslouchá jejich stížnostem, pořizuje se videozáznam, na kterém může lékař později sledovat svůj výkon. „To, co vidí na kazetách, je zahanbuje a překvapuje,“ řekl ředitel nemocnice dr. Mark Swartz listu The New York Times. „Říkají: ‚To se tak tvářím vždycky?‘ ‚To bývám opravdu tak nevlídný?‘“ V jiné nemocnici nechávají lékaře nastoupit jako pacienty, aby lékaři věděli, jaké to je mít v léčebném procesu opačnou úlohu. Opět jiná nemocnice učí svůj rezidentní lékařský personál soucitu se starými lidmi tím, že jim dočasně otupí smysly zakalenými kontaktními čočkami, špunty do uší a gumovými rukavicemi. Personál podléhající výuce musí také nosit dlahy, které simulují tuhé klouby, a do bot dostává tvrdý hrách jako kuří oka a mozoly. Potom mají vykonávat „jednoduché“ úkoly, například vyplnit formulář na pojištění nebo odstranit zátky z lahviček, zajištěných tak, aby je neotevřely děti. „V následné diskusi,“ uvádějí The New York Times, „se lékaři sami na sebe zlobí, že je v minulosti někteří staří pacienti dráždili.“

Úpadek církve v Irsku

Noviny Irish Times otiskly údaje, jež ukazují, že v Irské republice prudce klesá počet lidí, kteří přijímají církevní povolání. V roce 1970 se rozhodlo pro povolání v katolické církvi 750 osob. Do roku 1989 toto číslo kleslo na 322, což je 57procentní pokles. Od roku 1977 do roku 1989 počet mužů, kteří se stali faráři, klesl z 206 na 139; počet nově vysvěcených kněží a nových členů církevních řádů poklesl z 261 na 99 a počet nových mnichů z 98 na 9.

Zachraňte nosorožce — uřízněte jim roh

Vláda Zimbabwe se uchýlila k poslednímu zoufalému kroku, když se snaží zmenšující se populaci nosorožce dvourohého zachránit před pytláky a před hrozícím vyhubením. Protože pytláci mají zájem jen o rohy, tým veterinářů a správců parků nyní nosorožce trankvilizují a rohy jim odstraní. Biologové se sice obávají, že snad nosorožci rohy potřebují k nějakému dosud neznámému účelu, ale zdá se, že nosorožci jsou schopni bránit sebe i mláďata stejně dobře bez rohu. Z tří tisíc nosorožců dvourohých, kteří v Africe zbyli, jich tisíc žije v Zimbabwe. V současné době zde pytláci zabíjejí více než sto těchto impozantních zvířat ročně.

Dilema nelegálních usedlíků

Tisíce lidí v Jižní Africe opouštějí především v důsledku velkého sucha své vesnické domovy a proudí za prací do měst. Vzhledem k hospodářskému poklesu mají v nejlepším případě jen malou naději najít ve městech nějakou práci. Množí se nelegální usedlosti, tvořené provizorními chatrčemi. Majitelé domů v nedalekých obytných čtvrtích si stěžují na prudce rostoucí ceny pozemků a na dramatický vzestup počtu krádeží. Někteří se domnívají, že by vláda měla nelegálním usedlíkům poskytnout levné bydlení. Avšak jak zaznamenal list Sowetan, takový projekt by nebyl ani „levný“ — ani snadný. Jedna skupina výzkumníků odhaduje, že v celé zemi žije v táborech nelegálních usedlíků přibližně 7 000 000 osob.

Káva jako droga?

Sportovci mohou používat kávu ke zvýšení výkonnosti podobně jako drogy — a někdy to dělají —, řekl jeden profesor v Brazílii. Luiz Oswaldo Rodrigues, profesor na Fakultě tělesné výchovy při Federální univerzitě v Minas Gerais, řekl listu O Estado de S. Paulo: „Nemám pochyb o tom, že sportovci, které jsem při svém výzkumu sledoval, byli pod vlivem dopingu, ačkoli požili mnohem menší množství kofeinu, než jaké se považuje za nelegální.“ Mezinárodní olympijský výbor stanovil jako horní přípustnou hranici 750 miligramů kofeinu, což by odpovídalo jedenácti šálkům silné kávy. Podle tohoto lékaře si běžci na dlouhé tratě kofeinem v kávě zvyšovali výkonnost až o dvacet procent.

„Korupce v sakristiích“

Rodolfo Reviglio, vysoce postavený kněz v Turínu (Itálie), nedávno odsoudil velmi rozšířenou „korupci v sakristiích“. Toto odsouzení se objevilo v listě La Repubblica: „Zdá se, že v několika posledních měsících se vyskytly případy kněží, kteří přijali dary a služby od politiků a kandidátů výměnou za otevřenou nebo skrytou kampaň v . . . prospěch [těchto politiků].“ R. Reviglio ve svém obvinění tvrdí, že se tato korupce neomezuje jen na předvolební období, a prohlašuje, že je často „slyšet o pokoutních jednáních mezi kněžími a veřejnými činiteli, která se týkají administrativních záležitostí a různých žádostí“, a o dalších praktikách, které R. Reviglio všechny přirovnává k „metodám mafie“.

Náhlá smrt manžela

„Žádné rozloučení, žádné ‚miluji tě‘, žádné přípravy ani příležitost pochopit realitu smrti.“ Tak popisuje ovdovělá spisovatelka Jenny Cullenová v jihoafrickém časopise Femina, jaký dopad na ni měla manželova nečekaná smrt. Taková smrt může vyvolat šok, který trvá déle než šok, jaký prodělávají ženy, jejichž manžel zemřel po dlouhé nemoci. „Vdova po manželovi, který náhle zemřel, možná celé měsíce nemůže uvěřit tomu, co se stalo,“ říká paní Cullenová a dodává, že může uplynout i rok, než si vdova ztrátu plně uvědomí — to je skutečnost, kterou přátelé a příbuzní často přehlížejí. Samozřejmě, že „i smrt manžela, s níž se počítá, je šok“, zdůrazňuje paní Cullenová. Na základě vlastní zkušenosti však ujišťuje vdovy, že ačkoli pocit hluboké ztráty nikdy plně nevymizí, „palčivá bolest se bude časem vyskytovat stále méně, až nakonec téměř úplně pomine“.

Riskantní záležitost

Japonský červený kříž vynakládá velké úsilí, aby v dárcovství krve zabránil lidem, kteří to dělají jen proto, aby jim byl zdarma proveden test na virus AIDS. Tato společnost nedávno dala svým trasfúzním stanicím instrukce, aby dárcům krve nesdělovaly výsledky testů na AIDS. V reklamě, která byla otištěna v listě Asahi Shimbun, žádal Červený kříž ty, kteří se obávají, že virus mají, aby se nepodíleli na dárcovství krve. Bylo tam uvedeno: „Ani s nejnovější testovací technikou není možné v čase mezi infikováním AIDS a formováním protilátek určit, která krev je kontaminovaná.“ Přesto „se zdá, že lidí, kteří používají dárcovství krve jako bezplatného a pohodlného způsobu testu na AIDS, přibývá“, sdělil list Yomiuri Shimbun. Loňského roku bylo tímto postupem odhaleno 29 dárců krve, kteří měli AIDS.