Zvíře, jehož rohy jsou tak ceněné

OD DOPISOVATELE PROBUĎTE SE! V JIŽNÍ AFRICE

NOSOROŽEC náhle plnou rychlostí zaútočil. Muž se vrhl ke straně a sprintoval k malému stromku, který rostl poblíž. Ale nosorožec se s překvapivou hbitostí otočil a nedal muži čas, aby se dostal do bezpečí. Několikrát ho prohnal kolem stromu, než ho nabral na roh a vyhodil do vzduchu. Ten chudák nejprve dopadl nosorožci na plece a potom spadl na zem. Tam ležel a čekal, že bude ušlapán nebo ubodán k smrti. Jak nosorožec pokročil kupředu, muž zvedl nohu, ale nosorožec si jen odfrkl a odklusal pryč.

To je africký nosorožec dvourohý (také se mu říká nosorožec černý). Je všetečný a bojovný a snadno se nechá zneklidnit. Pokud ho jeho vynikající čich nebo sluch upozorní na něco, co nevidí (má dost špatný zrak), s rozčilením se vrhne na zdroj podnětu, ať je to cokoli, od vlaku až po motýla! I když měří v kohoutku asi 1,5 metru a může vážit i tunu, dovede uhánět rychlostí asi 55 kilometrů za hodinu a v mžiku se otočit o 180 stupňů!

Někdy je útok jen zastrašováním, nebo dokonce pouhou zábavou. Yuilleen Kearneyová, která kdysi chovala mladého nosorožce dvourohého jménem Rufus, vypráví, že „čím více bylo zvířeného prachu, tím byl Rufus šťastnější“. S láskou vzpomíná na to, jak jednou Rufus „s velkým frkáním, funěním a rachotem“ proběhl skrz keře, „obrátil celou zahradu vzhůru nohama, a před verandou se najednou zastavil. Vážně vystoupal po schodech a lehl si vedle [jejího] zahradního lehátka.“

Takovou náklonnost k nosorožci dvourohému sdílí mnoho lidí, kteří jej studovali. Všichni se však shodují na tom, že jednotliví nosorožci se od sebe povahou liší stejně jako lidé. Dejte si tedy pozor na opravdu zlého jedince! Jeden oblíbený tištěný průvodce světem zvířat v jižní Africe varuje, že nosorožci dvourohému „byste nikdy neměli zcela důvěřovat, a měli byste si od něj udržovat rozumnou vzdálenost“. Je smutné, že nosorožec je často agresívní proto, že ho lidé dráždí. Profesor Rudolf Schenkel, který přežil nosorožcův útok, jejž jsme popsali na začátku článku, si stěžuje, že člověk se stal jediným nepřítelem, kterého nosorožec má.

A co jiný africký nosorožec, nosorožec širokohubý (známý také jako nosorožec bílý)? Jeho obvykle klidná povaha kontrastuje s povahou jeho bouřlivého bratrance. Je také téměř dvakrát větší než nosorožec dvourohý a je třetím největším suchozemským zvířetem na světě. Jeho ohromná hlava je tak těžká, že je potřeba čtyř mužů, aby ji zvedli! Je však stejně hbitý jako jeho bratranec.

Když se nosorožec širokohubý setká ve volné přírodě s člověkem, obvykle zděšeně prchá, jakmile ho uvidí, uslyší nebo ucítí. Daryl a Sharna Balfourovi však ve své knize Rhino (Nosorožec) varují, že se s tím nemá počítat jako s něčím samozřejmým. „V posledních letech způsobil nosorožec širokohubý více zranění než nosorožec dvourohý,“ píší a dodávají, že je to snad proto, že před ním člověk „nemá respekt“.

Oblíbená zábava

Tito afričtí nosorožci mají jednu společnou lásku. Milují bahno — a hodně bahna! Když se blíží ke svému oblíbenému bahništi, zrychlí mnozí z nich krok a při vyhlídce na to, co je čeká, kňučí blahem. Balfourovi, kteří to často pozorovali, vyprávějí, že jak se nosorožec pomalu nořil do bahna, „bylo slyšet vzdychání. Spokojené zvíře několik minut leželo na jednom boku . . ., než pokračovalo ve své koupeli, při které se často převalilo na záda a kopalo nohama ve vzduchu.“

Oba druhy nosorožců se někdy válejí ve stejném bahništi a kvůli své lásce k této čvachtavé zábavě odhodí všechnu důstojnost. Mladý Rufus, o němž byla zmínka, byl pro bahenní koupele tak nadšen, že „někdy vyskočil, ještě než ji dokončil, běhal po zahradě a dováděl jako mustang. Pak se vrátil do bahna, aby si to potěšení znovu vychutnal.“

Bahno je však dobré i k něčemu jinému než k blaženému požitkářství. Je také místem setkání s ostatními nosorožci a jinými zvířaty, která také mají ráda bahno; částečně nosorožce zbavuje nepříjemného bodání hmyzem a chladí jeho tělo rozpálené žárem slunce. Není tedy divu, že je někdy možné nosorožce vidět, jak tráví ve svém bahnitém loži nepřetržitě celé hodiny.

Který je který?

Jak může člověk říci, který nosorožec je který? Je opravdu jeden černý a druhý zase bílý? Ne. Oba jsou šedí, ale každý trochu jinak — pokud ovšem tuto šedou barvu vůbec můžete zahlédnout. To, co ve skutečnosti uvidíte, je barva bahna jejich poslední bahenní koupele, toto bahno teď zcela zakrývá jejich kůži.

Který je který vám však ihned řekne tvar jejich tlamy. Nosorožec dvourohý okusuje výhonky, větvičky a listy stromů, a proto má špičatý horní pysk, který používá k uchopení listů a větviček keřů. Nosorožec širokohubý se naproti tomu pase. Proto je jeho tlama rovná a ukusuje trávu jako sekačka na trávník. Ačkoli rozdíly mezi oběma druhy spočívají spíše v tělesné stavbě, přece rozlišení černý-bílý, které pravděpodobně pochází od prvních holandských osadníků v jižní Africe, z nějakého důvodu přetrvalo.

Ty ceněné rohy

Už samotný název „nosorožec“ říká, že toto zvíře má rohy na nose. A z čeho vlastně tyto rohy jsou? Někteří lidé je popisují jako slepené chlupy, protože se u kořene třepí. Ve skutečnosti to však nejsou opravdové chlupy, říká doktor Gerrie de Graaff, vědecký poradce Jihoafrické rady pro národní parky, ale „pod mikroskopem se podobají kopytům kopytníků“.

Roh neustále roste, jako nehty. Slavný nosorožec dvourohý jménem Gertie se pyšnil rohem, který měřil 1,4 metru, a roh jednoho nosorožce širokohubého dorostl do délky dvou metrů! A když se snad roh zlomí, což se někdy stává, doroste rychlostí asi 8 centimetrů za rok.

Proč jsou rohy nosorožce tak ceněné? Mnoho lidí je používá jako léky, a jiní se zase pyšní tím, že mají dýku s rukovětí z nosorožčího rohu. Poptávka je tak velká a obchod tak výnosný, že lidé lační zisku zabili již tisíce nosorožců.

Nosorožec širokohubý, kterému již hrozilo vyhynutí, se nyní díky ohromnému úsilí ochránců značně zotavil. Ale jeho bratranec na tom není tak dobře. Probíhají různé programy, které by měly omezit pytlačení. Mezi ně patří i to, že sami ochránci nosorožcům uřezávají rohy. Ukazuje se však, že tato obrovská práce má jen malý význam. Cena nosorožčího rohu se vyšplhala na 2000 dolarů za kilogram, a tak pytláci považují za výhodné vyloupnout nosorožci i pahýl rohu. Doufejme, že lidská chamtivost nezvítězí a že se i příští generace budou moci těšit z pohledu na toto úžasné zvíře.

[Praporek na straně 27]

Jak můžete rozpoznat černého nosorožce od bílého, když jsou oba šedí?

[Obrázek na straně 26]

Nosorožec širokohubý s mládětem

[Podpisek]

National Parks Board of South Africa