Tvrdě pracovat — Jaké jsou následky?

Od dopisovatele Probuďte se! v Japonsku

„‚NÁPOJ Stamina‘ se stal mimořádně populárním. Je k dispozici 200 druhů a celkový obrat za rok představuje 900 miliónů jenů,“ uvádějí význačné japonské noviny Mainichi Daily News. Obliba tohoto výrobku, o kterém se tvrdí, že poskytuje okamžitý přísun energie unaveným pracovníkům, „ukazuje, že Japonci mají snahu plnit pracovní povinnosti bez ohledu na stres, nedostatek spánku a dusné letní počasí,“ pokračuje zpráva.

Na druhé straně Tichého oceánu, jak sděluje americký úřad pro statistiku práce, „skoro každý osmý Američan uvádí, že pracuje týdně 60 hodin a více“. Lidé v postavení nižších vedoucích pracovníků pokládají za nezbytné věnovat práci tolik času a energie, že se někdy zaměstnání stává činitelem, který ovládá jejich život.

Téměř každá kultura vyvyšuje jako ctnostné ty jedince, kteří jsou pilní a svědomití a tvrdě pracují. Dokonce i starověký biblický pisatel řekl: „Pro člověka není nic lepšího, než aby jedl a vskutku pil a aby dal své duši vidět dobré za svou tvrdou práci. Viděl jsem, ano já, že také to je z ruky pravého Boha.“ (Kazatel 2:24) Celkem vzato, všude jsou lidé, kteří ještě schvalují takové hodnoty. Ať už se to pokládá za ctnost, nebo ne, mnozí lidé pracují od rána do noci, a to pět, šest, nebo dokonce sedm dnů v týdnu.

K čemu ale vedla všechna tato tvrdá práce? Od konce druhé světové války dosáhly země jako Japonsko a Německo ekonomického „zázraku“, a to k závisti rozvojových zemí. Obě země byly poraženy, ale staly se ekonomickými mocnostmi, se kterými musí svět počítat. Nicméně, kam dovedla mnohé lidi oddanost práci?

Přestože se životní úroveň v Japonsku značně zvýšila, Mainichi Daily News uvádějí, že většina Japonců „ještě stále nemá v každodenním životě pocit skutečného blahobytu“. A co je horší, při jejich vytrvalé honbě za takzvanou vysokou životní úrovní mnozí onemocní, nebo dokonce zemřou v důsledku nadměrné práce a stresu. Podobně ve studii provedené ve Spojených státech jedna třetina ze tří tisíc dotazovaných manažerů měla pocit, že pracují příliš tvrdě, že jsou vyčerpáni a nedokáží se nadchnout pro práci.

U zaměstnaných žen se také projevují známky vyčerpání. Při jednom průzkumu v Itálii se ukázalo, že zaměstnané ženy v této zemi pracují každý týden v průměru o 30 hodin více než jejich partneři. Kromě toho, že tráví mnoho hodin v kanceláři nebo v továrně, se po příchodu domů musí ještě starat o domácí práce. Jedna zaměstnaná žena připustila v časopise Europeo: „Společenský život pro mne prakticky neexistuje. Nemám na sebe čas. Již nemohu dál.“

A co rodinný život? „V honbě za ‚americkým snem‘ jsme sebe a rodinu obětovali penězům a moci,“ říká Herbert Freudenberger, newyorský odborník zabývající se vyčerpáním z práce. Některé manželky britských podnikatelů pracujících v zahraničí se údajně cítily osamělé a nešťastné proto, že jejich manželé byli pohrouženi do práce. Nejsou rozhodně samy, kdo je v takové situaci.

Uvažme, jaké to má důsledky pro rodinný život v Japonsku, kde se méně než polovina úředníků středního věku vrací domů před osmou hodinou večer. Některé manželky se již vzdaly myšlenky, že manželé jsou jejich skutečnými partnery; už nechtějí, aby s nimi trávili doma víc času, než tráví. Televizní reklama shrnula zklamání žen slovy: „Nejlepší manžel je ten, který je zdravý a je mimo domov.“

Z toho, co bylo uvedeno, je patrné, že tvrdá práce má jak pozitivní, tak negativní stránku. Je-li dovedena do extrému, může představovat riziko. Jak tedy může být tvrdá práce nikoli břemenem, ale skutečnou ctností a zdrojem štěstí?

Na druhé straně, jak je to nebezpečné, jestliže člověk dá práci na první místo nebo jestliže pracuje bez ohledu na následky? Podívejme se blíže na tato hlediska tvrdé práce.