Přináší usilovná práce štěstí?

„CO má vlastně člověk jiného než práci?“ zeptal se Bunpei Otsuki, jeden z předních magnátů japonského obchodního světa. Vysvětloval, proč si nechce vzít letní dovolenou. Jeho slova jsou výrazem typického postoje Japonců, kteří se po válečném chaosu pustili do obnovování země. Japonci jsou popisováni jako pilný národ již od chvíle, kdy admirál Perry ze Spojených států vyvedl Japonsko z jeho dlouhodobé izolace a otevřel je světu. A Japonci jsou hrdí na to, že umějí usilovně pracovat.

Nyní je však Japonsko kritizováno za to, že pracuje až příliš usilovně, že tam mají ze všech takzvaných průmyslových národů nejdelší pracovní dobu ročně. Japonská vláda se snaží působit proti této pracovní mánii. „Ministerstvo práce říká: ‚Přestaňte tolik pracovat‘“, oznamuje jeden novinový titulek. Ve své kampani za prosazení letní dovolené v roce 1987 šlo toto ministerstvo až tak daleko, že vydalo heslo „Kdo si bere dovolenou, dokazuje, že je schopný“. Jinými slovy, vláda se ptá národa: „Proč tolik pracovat?“

Všichni lidé v Japonsku ovšem nejsou oddáni usilovné práci. Japonské ústředí pro produktivitu provedlo nedávno průzkum mezi více než 7 000 novými pracovníky, a přitom se ukázalo, že jen 7 procent z nich dává přednost zaměstnání před soukromým životem. Tento sklon je patrný i v jiných zemích. Allensbacherův ústav pro demoskopii v Německu zjistil, že pouze 19 procent Němců ve věku od 18 do 29 let prohlašuje, že vynakládají ve své práci maximální úsilí bez ohledu na to, jak budou odměněni.

Ve srovnání s bezstarostnou mládeží jsou zahraniční dělníci v Japonsku daleko pilnější. Jeden zaměstnavatel v Tokiu mluví zaníceně o svém zaměstnanci, který je Alžířan a vykonává manuální práci. Říká: „Japonci by se o takovou práci vůbec neucházeli, a i kdyby ji přijali, ihned by ji zase opustili.“ Ne, ani usilovně pracující Japonci nejsou pilní od narození. Když lidé usilovně pracují, musí k tomu mít silné pohnutky.

Důvody pro usilovnou práci

„Bohatství, stabilita, majetek a postup ve světě“ — to jsou věci, které sledují usilovně pracující Němci, jak oznamuje německý týdeník „Der Spiegel“. Ano, mnozí usilovně pracují, aby získali hmotné bohatství a mohli se těšit z určité míry stability v životě. Jiní usilovně pracují, aby „to ve světě někam dotáhli“ nebo aby vystoupili výše po společenském žebříčku. Výchovný systém vede k soutěživosti a mnozí, kteří podlehnou jeho vlivu, jsou podněcováni, aby usilovali o takové cíle. Neblaze však skončí tak, že jen pohánějí šlapací mlýn průmyslové společnosti — sami se vyčerpávají a nikam se nedostanou.

Peníze a společenské postavení však nejsou jediné důvody, proč lidé usilovně pracují. Někteří pracují pro práci samotnou. Pro ně je práce vším. Jiní mají ze své práce radost. „To, co jsem dělal ve své laboratoři, mě tak fascinovalo“, připouští Haruo, „že byly potlačovány duchovní zájmy.“

Jsou také lidé, kteří jsou oddáni chvályhodné činnosti, při níž slouží druhým a pečují o jejich blaho. Usilovně pracují při záchraně životů. Požárník se například usilovně každodenně snaží, aby udržoval v pořádku svou výzbroj a výstroj.

Ale jsou to všechno skutečně pádné důvody pro usilovnou práci? Povedou ke štěstí? Jaká práce tě vlastně může opravdu obšťastnit?