Rozvod — Kde východ potkává západ

Od dopisovatele Probuďte se! v Japonsku

„NECH mě také odejít do důchodu.“ Tato slova překvapila jednoho vedoucího oddělení velké japonské obchodní firmy, když odcházel do důchodu. Jeho žena si chtěla odpočinout od svých povinností manželky a hospodyně. V jejich zemi dochází k náhlému vzestupu rozvodovosti, která se překvapivě šíří mezi lidmi středního a vyššího věku. Během dvaceti let se počet rozvodů mezi padesátiletými a šedesátiletými lidmi ztrojnásobil. Zdá se, že odchod z manželství se stává jejich poslední příležitostí ke šťastnějšímu životu.

Na opačné straně věkového rozpětí mladší dvojice zažívají vzájemné rozčarování již během svatební cesty. Rozhodují se pro takzvaný Narita rikon (rozvod Narita). Narita je mezinárodní letiště v Tokiu. Výraz Narita rikon se vztahuje na novomanžele, kteří se spolu rozloučí a ukončí své manželství hned po návratu na letiště Narita. V Japonsku se v podstatě rozvádí každá čtvrtá nebo pátá dvojice. V rozvodu vidí bránu ke šťastnějšímu životu.

Dokonce i v Hongkongu, kde se staré čínské hodnoty stále velmi uznávají, se rozvodovost během šesti let mezi roky 1981 a 1987 více než zdvojnásobila. V Singapuru stoupl počet rozvodů v letech 1980 až 1988 mezi muslimy a ostatním obyvatelstvem téměř o 70 procent.

Na východě bylo hledisko žen nepochybně dlouho potlačováno. V Japonsku se například kdysi mohl manžel rozvést se svou ženou na základě pouhého „tři a půl řádku“. Všechno, co musel udělat, bylo napsat prohlášení dlouhé tři a půl řádku, které potvrzovalo rozvod, a dát tento kus papíru manželce do ruky. Na druhé straně, jeho manželka se nemohla tak jednoduše rozvést. Jediná možnost byla ukrýt se v chrámu, jenž poskytoval útočiště ženám, které utekly od tyranských manželů. Bez jakékoli možnosti postarat se o sebe musely manželky snášet nejen manželství bez lásky, ale dokonce i manželovy milostné pletky.

Mnozí manželé jsou dnes plně soustředěni na své zaměstnání, a svou rodinu prakticky opustili. Nevidí nic špatného na tom, že žijí pro svou firmu. Jsou oddáni práci, a proto zanedbávají manželčinu potřebu mluvit s nimi; dívají se na svou ženu jako na služku, která jim zadarmo vaří, uklízí a pere.

Způsob, jakým orientální ženy nahlížely na manželství samo a na život v manželství, se však pod vlivem západních názorů mění. „Toto ‚osvobození‘ žen,“ všímá si Asia Magazine, „je jednoznačně nejvýznamnějším faktorem, který vede k vzestupu rozvodovosti v Asii.“ Anthony Yeo, ředitel střediska pro poradenskou službu a poskytování pomoci v Singapuru, řekl: „Ženy jsou si více vědomy svých práv a své důstojnosti. Nejsou již dále ochotny stát v pozadí a tiše vše snášet. Dnešní ženy mají více možností volby a méně ochoty snášet zanedbávání a týrání. A rozvod je reálná možnost volby pro ty ženy, které nenalézají v manželství štěstí, zvláště když ostuda, která je s rozvodem spojena, už není tak velká, jak bývala před 25 lety.“

Během posledního čtvrt století prošly také západní země hlubokými změnami. Samuel H. Preston nazval tuto změnu „zemětřesením, které v posledních dvaceti letech otřáslo americkou rodinou“. V roce 1985 měla téměř čtvrtina domácností s dětmi do 18 let jenom jednoho rodiče, převážně následkem rozvodu. U dětí narozených v roce 1984 se předpokládá, že než dosáhnou 18 let, bude 60 procent z nich pravděpodobně žít s jedním rodičem.

Je v době, kdy manželství ztrácí svou přitažlivost, rozvod skutečně branou ke šťastnějšímu životu? Abychom mohli odpovědět, prozkoumejme nejdříve, proč lidé považují rozvod za všelék na rodinné problémy.

[Rámeček na straně 4]

Ovoce „života v rozvodu“

ZA POČTEM skutečných rozvodů se skrývají „utajené“ rozvody. V Japonsku, kde jsou ještě mnohé ženy ekonomicky závislé na svých manželech a jsou pod vlivem přetrvávající tradice nadvlády mužů, mohou dvojice s pocitem odporu žít pod jednou střechou za podmínek, kterým se říká „život v rozvodu“. V takové situaci se manželky snaží věnovat všechnu svou energii výchově dětí. Tyto matky často přehnaně chrání své děti, a tím jim znesnadňují postavit se později na vlastní nohy.

Výsledkem je, že když synové těchto matek vyrostou a ožení se, mnozí jsou často postiženi „syndromem nechuti k tělesným dotekům“. Tito muži vůbec nikdy láskyplně nepohladí svou ženu, dokonce ani po mnoha letech manželství. Jsou postiženi tím, co bylo označeno jako problém „mám tě rád, mami“, a často se žení proto, že jim to matka řekla. Doktor Jasuši Narabajaši, který se specializuje na poradenskou službu v manželství, říká v Asahi Evening News, že tento problém se za deset let zvětšil a že desetitisíce mužů se obávají hledat radu, protože se stydí.