Pozorujeme svět

Evropa varována před etnickými sváry

„Lidé se mohou bez větších obtíží proměnit ve stroje na nenávist a zabíjení,“ varuje José–María Mendiluce, zvláštní zmocněnec vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. Pan Mendiluce, který strávil devatenáct měsíců tím, že dohlížel na program OSN pro uprchlíky v bývalé Jugoslávii, řekl, že dívat se na obyvatele Balkánu jako na lidi „zásadně odlišné od ostatních Evropanů“ je „velmi nebezpečným omylem“, a poznamenal, že podobné etnické konflikty mohou snadno vypuknout i v jiných evropských zemích. Řekl, že „stačí jen hospodářská krize a několik cynických politiků, kteří svalují vinu na přistěhovalce či na chudé lidi nebo na lidi, kteří se nějak odlišují“. Podle zprávy v listu The New York Times pan Mendiluce uvedl, že vůdci mohou snadno rozdmychávat nenávist „tím, že v hromadných sdělovacích prostředcích šíří lži a podněcují k provokacím“, a prohlásil, že ti, kdo podepsali mírové smlouvy, své chování nezměnili, ale dále „nenávidí a zabíjejí“.

Zneužívání alkoholu v Austrálii

Pro Austrálii je dobrou zprávou, že celostátní spotřeba alkoholu klesá. Špatnou zprávou však je, že za zneužívání alkoholu národ stále platí „šesti miliardami australských dolarů a šesti tisíci životů ročně“, konstatuje The Sydney Morning Herald. Nedávná zpráva nazvaná Dimensions and Effects of Alcohol Abuse (Rozsah a účinky zneužívání alkoholu) odhalila, že 88 procent australských mužů a 75 procent žen pije alkohol, a jako důvod k znepokojení uvedla rostoucí pití u žen a „pijácké orgie“ mladistvých.

Mírové úsilí OSN vázne na nedostatku peněz

Očekává se, že výdaje OSN za mírové síly dosáhnou letos 3,7 miliardy dolarů. Avšak „členské země neplatí příspěvky, a to vyvolává pochybnosti, zda je OSN schopna financovat budoucí operace nebo přiměřeně podporovat mírové úsilí, které se již vynakládá“, konstatují The New York Times. OSN by měla státům, které pomáhají při mírových operacích, uhradit měsíčně 1 000 dolarů na každého vyslaného vojáka. Ale měsíce plynou, a země, které vyslaly vojenské jednotky do bývalé Jugoslávie a Kambodže, žádnou úhradu nedostaly. Do konce dubna dosáhla částka nezaplacená mírovým silám 1,5 miliardy dolarů a do řádného rozpočtu nebylo zaplaceno dalších 970 miliónů. Protože OSN neplatí, vlády některých rozvojových zemí už své síly stáhly nebo odmítly účast na nových operacích.

Rok nenávisti

„Takový rok, jako byl ten 1992, vyvolává s novou naléhavostí některé staré otázky ohledně lidské povahy,“ píše časopis Newsweek. „Takové rozpory — soused proti sousedovi, rasa proti rase, národnost proti národnosti — jsou něco, k čemu jsme vždy měli sklon, a události tohoto roku vyvolávají pochybnosti, zda jsme při překonávání těchto rozporů dosáhli vůbec nějakého pokroku.“ Časopis uvedl: „Zdálo se, že slova ‚nenáviď nepřítele svého‘ jsou heslem roku.“ Proč byla „lidská zášť“ v roce 1992 obzvlášť patrná? „Mnoho násilností loňského roku jde na vrub extrémní anarchie,“ píše Newsweek, a také „náhlé hospodářské nejistoty“, která zavládla po rozpadu sovětského komunismu. K tomu se přidružily společenské nepokoje podněcované vládními autoritami. Jsou řešením vojenské mírové síly? „Jednotky OSN oddělují řecké a turecké obyvatelstvo Kypru už téměř dvacet let. Za štítem této ochrany se obě strany cítí bezpečně, a nejeví nejmenší známky, že by byly ochotné uzavřít kompromis s druhou stranou,“ odpovídá Newsweek.

Chybějící ženy

V rozvinutých zemích, jako jsou Británie, Francie, Švýcarsko a Spojené státy, je více žen než mužů, a to v poměru 105 ku 100. Statistika OSN však ukazuje, že v Asii desítky miliónů žen chybějí. Například v Afghánistánu a Bangladéši je na každých 100 mužů jen 94 žen, v Indii 93 a v Pákistánu jen 92 žen. Oficiální údaje z Číny ukázaly, že na 100 děvčat připadá 114 chlapců ve věku od jednoho roku do dvou let. Proč takový rozdíl? „Odborníci poukazují na diskriminaci, kterou ženy musí snášet — diskriminaci, která ohrožuje jejich život a působí, že má žena menší naději na přežití než muž: potraty a zabíjení novorozenců, které jsou závislé na pohlaví, nedostatečná výživa a zdravotní péče, mnohá těhotenství a vyčerpávající tělesná práce,“ píše The Washington Post. Kromě toho v některých kulturách muži, kteří provádějí sčítání obyvatel, buď ženy ignorují, nebo mají zakázáno se ženami mluvit. A někteří otcové se stydí za to, že mají víc dcer než synů, a tak lžou o tom, jakého pohlaví jsou jejich děti.

Pokles porodnosti v Číně

The New York Times informují, že statistiky pro rok 1992 vykazují nejnižší úroveň porodnosti, jaké kdy bylo v Číně dosaženo — 18,2 porodu na 1 000 osob, což je pokles z 23,33 v roce 1987. Přestože se tak nízká úroveň neočekávala před rokem 2010, cíle bylo dosaženo díky tomu, že „straničtí a vládní činitelé na všech úrovních věnovali plánování rodiny větší pozornost a přijali účinnější opatření,“ říká Peng Peijunová, ministryně Státní plánovací komise pro rodinu. V tomto programu byli místní činitelé osobně zodpovědni za snížení počtu porodů v oblastech, které mají ve své správě, a pokud se jim to nedařilo, mohli být potrestáni. To v mnoha případech vedlo k povinné sterilizaci žen, které již dítě měly, a vysokým pokutám za nedovolený porod. Když vesničané nemohou pokutu zaplatit, je jim zabaven nebo zničen majetek a často je jim zbořen dům. Obyvatelstvo Číny — 1,17 miliardy — už tvoří asi 22 procent světové populace.

‚Velký zdravotní problém do roku 2000‘

Francouzští vedoucí pracovníci v oblasti lékařství předpovídají, že „chronická hepatitida C bude do roku 2000 ve Francii vážným zdravotním problémem“. Výňatky z lékařských zpráv, které se objevily v pařížském listu Le Monde, uvádějí, že problém má dva základní rysy. Jsou to: „významná úloha, kterou v šíření viru mají krevní transfúze“, a „zvlášť agresivní rozvoj [viru] v jeho chronické formě“. Odhaduje se, že tímto virem je nyní ve Francii nakaženo 500 000 až 2 000 000 osob a že u 62 procent z nich se pravděpodobně vyvine chronická hepatitida s nebezpečím, že do 10 až 30 let onemocní cirhózou jater nebo rakovinou. Lékaři říkají, že lidé nakažení hepatitidou C mají takové chmurné vyhlídky, přestože většina z nich nejeví žádné příznaky nemoci.

Nebezpečný odpad v kosmu

„Odpad v kosmickém prostoru je pro kosmické lety stále větším problémem,“ informuje list Süddeutsche Zeitung. První Evropská konference o odpadu v kosmu, která se konala v dubnu v Darmstadtu (Německo), se zaměřila na „otázku, co by se mělo dělat s mohutnějícím pásem odpadu, který se skládá z nečinných satelitů, vyhořelých raketových stupňů a ztraceného zařízení z předchozích vesmírných misí“. Odhaduje se, že kolem Země uhání více než 7 000 objektů velikosti tenisového míčku nebo větších a ještě přes 100 000 menších předmětů. Celých 95 procent tohoto odpadu jde na vrub ruských a amerických letů. List dodal, že „v posledních letech několikrát téměř došlo ke kolizi aktivního kosmického zařízení s odpadem, který létá kolem“. „Pokud v příštím tisíciletí nemá kosmickým letům hrozit zánik, je jediným řešením přísně omezit vznik odpadu a uzavřít mezinárodní dohody o budoucích kosmických projektech.“

Japonský spor o vlajku a hymnu

Nedávno uveřejněné nahrávky schůzí učitelského sboru v Jamato (Japonsko) ukazují, že ředitelé škol „prosazovali pokyny ministerstva školství ohledně vztyčování státní vlajky a zpívání národní hymny . . . přes silný odpor řadových učitelů“, konstatuje list Mainichi Daily News. „Otázka zařazení Hinomaru [státní vlajky] a Kimigajo [národní hymny] do školních ceremonií vyvolala v celém národě spor. Tyto symboly totiž mají spojitost s japonským válečným ultranacionalismem a imperialismem.“ Podle listu Asahi Evening News odpůrci spojují vlajku a hymnu s uctíváním císaře a říkají, že nařizovat dětem, aby zpívaly hymnu, „by znamenalo vnucovat jim určité náboženské vyznání“. Říkají, že by tím bylo porušeno ústavní právo na svobodu náboženství a svědomí.

Jaderné katastrofy odhaleny

Pařížský deník International Herald Tribune píše, že po létech utajení byly zveřejněny nové informace o místě, kde došlo k jedné z největších jaderných katastrof na světě. Bývalá sovětská vláda ve snaze rychle vyvinout jaderné zbraně postavila na Urale továrnu na plutonium. Od začátku výstavby v letech 1948 až 1951 se radioaktivní odpad jednoduše sypal do místních řek, které se také využívaly v zemědělství a byly zdrojem pitné vody. Potom v té oblasti v roce 1957 jistý jaderný odpad explodoval a do zemské atmosféry se uvolnilo ohromné množství radioaktivních látek. Další neštěstí se stalo v roce 1967, když vyschlo blízké jezero, které se používalo jako skládka jaderného odpadu. Větry roznesly radioaktivní odpad po rozsáhlém území. Vědci se domnívají, že radioaktivní znečištění z těchto tří katastrof postihlo asi 450 000 lidí.