Výchova problematického dítěte

ZUZANA vyzvedne ze školy svého syna Kubíka. „Měl ses dneska dobře?“ zeptá se, když se Kubík vyškrábe do auta. Ten se tváří zamračeně a nebere ji na vědomí. „Jejda, tys ale musel mít špatný den,“ poznamená Zuzana soucitně. „Chceš si o tom popovídat?“

„Nech mě být,“ odpoví Kubík nabručeně.

„Mám o tebe starost. Vypadáš tak nešťastně. Chci ti pomoci.“

„Nestojím o tvou pomoc!“ vyhrkne ze sebe Kubík. „Nech mě být! Nenávidím tě. Kdybych tak byl raději mrtvý!“

„Kubo!“ zvolá Zuzana jako bez dechu, „nemluv se mnou takhle, nebo — nebo ti nasekám! Jen jsem na tebe chtěla být milá. Nechápu, co to s tebou je. Nelíbí se ti nic, co řeknu nebo udělám.“

Zuzana, zneklidněná a vyčerpaná svou každodenní prací, se autem proplétá pouličním ruchem. Hlavou se jí honí otázka, jak se jí vůbec mohlo narodit takové dítě. Cítí se zmatená, bezmocná a rozhněvaná. Má také vztek na svého vlastního syna a trápí se pocity viny. Zuzana má hrůzu vzít Kubíka — své vlastní dítě — domů. Snad ani nechce vědět, co se dnes ve škole stalo. Učitelka pravděpodobně zase zavolá. Někdy to Zuzana prostě nezvládá.

Zdánlivě běžné události tak přerostou v silná citová muka plná úzkosti. Pro děti, které mají PP nebo PPH nebo jsou jinak „problematické“, je příznačné, že když stojí před nějakými problémy, reagují poměrně prudce. Mají sklon rychle ‚vybuchnout‘, a rodiče jsou pak rozhněvaní, zmatení a naprosto vyčerpaní.

Posouzení situace a zakročení

Je typické, že tyto děti jsou bystré, činorodé a nesmírně citlivé. Je důležité uvědomit si, že to jsou zdravé děti, které mají mimořádné potřeby, a proto vyžadují zvlášť hluboké porozumění. Uvádíme zde několik zásad a názorů, jež podle vyjádření rodičů, kteří takové děti mají, vedou k úspěchu.

V první řadě je nezbytné, aby se rodiče naučili rozpoznávat situace a podněty, které dítě vyvádějí z míry. (Srovnej Přísloví 20:5.) Je nutné, aby sledovali, jaké projevy dítěte předcházejí citovému konfliktu, a aby okamžitě zakročili. Významným ukazatelem je výraz obličeje, v němž se odráží rostoucí míra frustrace a neschopnost zvládnout danou situaci. Dítěti může pomoci, když mu rodiče laskavými slovy připomenou, že je třeba, aby se ovládlo, nebo, je-li to nutné, když dítěti z této situace pomohou. Účinné jsou například chvíle odmlčení, které nejsou nějakou formou trestu, ale spíše prostředkem, jak dítě i rodič mohou znovu nabýt klidu a začít jednat rozumně.

V uvedeném příkladu Kubík reagoval na běžné otázky nepřiměřeně. Je to jeho obvyklé každodenní chování. Rodič má sklon brát tento vztek a zlost dítěte osobně. Je však třeba si uvědomit, že jakmile se tyto děti dostanou do stavu, kdy už nejsou schopny snést další stres, často ztrácejí soudnost. Je proto důležité jednat s pochopením. (Přísloví 19:11) Zuzana mohla v Kubíkově případě zklidnit situaci tím, že by netrvala na tom, aby si s ní Kubík povídal, a že by svému chlapci poskytla čas na to, aby se ovládl. O událostech toho dne si pravděpodobně mohli promluvit později.

Děti vysílené stresem

Ještě nikdy nebyla lidská rodina vystavena tak obrovským problémům, tlakům a úzkostem, jaké postihují současný svět. Časy se mění, všeobecně jsou mnohem větší nároky a stále více se toho vyžaduje od dětí. Kniha Good Kids, Bad Behavior (Dobré děti, špatné chování) o tomto problému uvádí: „Mnohé problémy, které děti zřejmě prožívají, mohou být buď způsobeny, nebo ovlivněny tím, jak se mění jejich společenské vyhlídky.“ Pro děti, které mají PP nebo PPH, může být škola něčím děsivým. Při svém usilovném zápasu o to, aby zvládly svou vlastní neschopnost, jsou nuceny přizpůsobit se explozi technologického pokroku. Ta dále rychle vytváří atmosféru, která se může zdát nejen nepřátelská, ale i nebezpečná, a tak se úzkost těchto dětí zvětšuje. Děti jsou po citové stránce příliš nezralé na to, aby se dokázaly se všemi těmito problémy vypořádat. Potřebují pomoc svých rodičů.

Zmírněte napětí

Chcete-li mít šťastnější a zdravější děti, je důležité, abyste jim zajistili prostředí, v němž panuje řád a stabilita. Účinný program zmírňování napětí v rodině může začít tím, že se zjednoduší způsob života. Problematické děti jsou impulsivní, neposedné a nadměrně aktivní, a proto je nezbytné zmírnit negativní účinek přílišné stimulace. Omezte počet hraček, s nimiž si takovéto dítě může najednou hrát. Snažte se, aby se vaše dítě zabývalo pouze jednou činností nebo jedním úkolem, dokud je nedokončí. Tyto děti často nejsou schopny samy si své věci účelně uspořádat. Když tedy věci dostanou určitý řád, sníží se frustrace dětí na nejnižší míru. Čím méně je věcí, s nimiž se problematické děti mají vypořádat, a čím jsou pro ně tyto věci dosažitelnější, tím snáze zvládnou to, co je důležité.

Dalším účinným způsobem, jak zmírnit stres v rodině, je zavedení systematického, nikoli však neměnného životního rytmu. To dětem dává pocit stability. Není ani tak rozhodující, zda události probíhají v přesně stanoveném čase, ale je důležité jejich pořadí, jejich posloupnost. Toho byste mohli dosáhnout, když uplatníte některá praktická doporučení, která jsou uvedena dále. Poskytujte dítěti náležitou výživu v podobě jednoduchých, kaloricky vyvážených jídel a svačin, které mu pravidelně podáváte. Když dítě ukládáte ke spánku, dělejte to s vřelostí, s láskou a s uvolněností. Také cesty za nákupy mohou hyperaktivní děti příliš stimulovat. Nákupy proto předem naplánujte a snažte se, abyste nešli do příliš mnoha obchodů. Jste-li na výletě, vysvětlete dítěti, jaké chování od něho očekáváte. Pevný životní rytmus pomáhá dítěti se zvláštními potřebami, aby své impulsivní chování ovládalo. Rodičům to navíc pomáhá, aby si vypěstovali schopnost předvídat.

Kromě pocitu určitého řádu je také užitečné vytvořit systém pravidel; měl by zahrnovat i to, jaké následky bude mít porušení těch pravidel, z nichž nelze slevit. Pevně vymezená pravidla, která oba rodiče důsledně dodržují a s nimiž oba zároveň souhlasí, určují dětem hranice přijatelného chování — a také je učí zodpovědnosti. Je-li třeba, vyvěste seznam pravidel na nějaké viditelné místo (aby na to rodiče, ale i dítě pamatovali). Důslednost je klíčem k tomu, aby dítě mělo v citové oblasti pocit jistoty.

Ke zmírnění zbytečného napětí v rodině může velmi přispět, když rodiče pochopí, co má dítě raději, co se mu líbí a co se mu nelíbí, a když se tomu přizpůsobí. Problematické děti jsou často náladové a impulsivní, a proto pro ně může být kontakt s jinými dětmi velmi těžkým zážitkem. Pro problematické děti může být zvláštní oblastí konfliktu to, když se o něco mají dělit, zvláště jde-li o hračky. Rodiče by tedy mohli takovým dětem umožnit, aby si oblíbené hračky, o které se budou schopny dělit, samy vybraly. Míru stimulace těchto dětí usměrňují rodiče dále tím, že jim vyberou malou skupinu kamarádů a vymyslí pro ně činnosti, které je nebudou nadměrně dráždit. Tímto způsobem mohou dětem také pomoci, aby se nedostaly až na hranici, kdy se začínají chovat impulsivně.

Je důležité, aby rodiče umožnili každému dítěti vyrůstat tak, jak je mu to vlastní, a zbytečně dítě netlačili nebo netvarovali do nějaké univerzální podoby. Pokud dítě nemá rádo nějaké jídlo nebo nějaké oblečení, vyřaďte je. Tyto nepatrné „ostny“, které dítě dráždí, prostě nestojí za ty mrzutosti. Nesnažte se ovládat všechno. Buďte vyrovnaní, ale pokud jste učinili rozhodnutí týkající se toho, co je přijatelné pro křesťanskou rodinu, pak se jich pevně držte.

Jak zvládnout chování

Děti, u nichž nelze předvídat, co udělají, obvykle vyžadují vyšší stupeň péče. Vede to k tomu, že mnoho rodičů trápí pocit viny, jestliže dítě musí často ukázňovat. Je však důležité uvědomit si rozdíl mezi ukázňováním a týráním. Kniha A Fine Line—When Discipline Becomes Child Abuse (Jemná hranice — Kdy se ukázňování stane týráním dětí) uvádí, že k 21 procentům všech případů tělesného týrání dochází tehdy, když se děti chovají agresivně. Výzkum ukázal, že děti, které mají PP nebo PPH, jsou ve „větším nebezpečí tělesného týrání a zanedbávání“. Je nepopiratelné, že výchova dětí, které mají zvláštní potřeby, může působit stres, ale péče o ně musí být rozumná a vyrovnaná. Tyto děti jsou obvykle velmi inteligentní a velmi vynalézavé. Rodiče tedy stojí před náročným úkolem — zvládnout situace, které vyžadují přemýšlení. Takové děti dokáží vystihnout trhliny i v té nejznamenitější logice svého rodiče. Nedovolte jim to! Udržte si svou rodičovskou autoritu.

Vysvětlujte dětem věci stručně — přátelsky, ale pevně. Jinými slovy — nevysvětlujte příliš ani se nedohadujte o pravidlech, ze kterých nelze slevit. Ať vaše „ano“ znamená ano, a vaše „ne“ ať znamená ne. (Srovnej Matouše 5:37.) Děti nejsou diplomaté; dohadování s nimi proto vede k hádkám, hněvu a frustraci a může přerůst v křik a zuřivost. (Efezanům 4:31) Také dítě nezahrnujte přílišnými výhrůžkami. Potřebuje-li dítě ukáznit, mělo by se to udělat hned. Kniha Raising Positive Kids in a Negative World (Jak vychovat dobré děti ve špatném světě) zdůrazňuje: „Autorita v podstatě spočívá v klidu, důvěře a pevnosti.“ Povšimněte si ještě vynikajícího doporučení v listu The German Tribune: „S dítětem vždy rozmlouvejte tak, abyste udrželi jeho pozornost: používejte často jeho jméno, udržujte s ním zrakový kontakt a používejte jednoduché formulace.“

K týrání dítěte dochází tehdy, když se rodiče neovládnou. Jestliže rodič křičí, už se neovládá. Kniha Přísloví se v 15. kapitole zaměřuje na výchovu dětí a ukázňování. Například čtvrtý verš říká: „Klidný jazyk je stromem života, ale jeho překroucenost znamená zhroucení v duchu.“ Osmnáctý verš říká: „Rozvzteklený muž popouzí ke sváru, ale kdo je pomalý k hněvu, utišuje hádku.“ A konečně dvacátý osmý verš zní: „Srdce spravedlivého rozjímá, co odpovědět.“ Je proto důležité si uvědomovat nejen co říkáme, ale také jak to říkáme.

Chválit, nikoli vytýkat

Děti, s jejichž výchovou jsou problémy, dělají věci důmyslné, podivínské, až maniacké, a proto rodiče snadno sklouznou k tomu, že na dětech hledají chyby, zesměšňují je, zahrnují je výčitkami a hněvivě na ně útočí. Avšak v Bibli, v dopise Efezanům 6:4, je podle překladu Today’s English Version rodičům přikázáno, aby své děti vychovávali s „křesťanským ukázňováním a napomínáním“. Jak Ježíš ukázňoval ty, kdo udělali chybu? Ježíš to dělal tím, že je poučoval. Lidé tak byli školeni a vyučováni. Ježíš s nimi jednal nezaujatě a pevně. Ukázňování je proces, určitá metoda poučování, a tento proces, zvláště jedná-li se s dětmi, je třeba obvykle znovu a znovu opakovat. — Viz článek „Co říká Bible . . . ‚Prut kázně‘ — Je staromódní?“ v Probuďte se! z 8. září 1992.

Správným ukázňováním vzniká prostředí důvěry, vřelosti a stability; když je tedy třeba dítě ukáznit, mělo by se to spojit s vysvětlením. Při poučování dětí neexistují žádná okamžitá řešení, protože děti se učí postupně, v průběhu času. Výchova každého dítěte, a zvláště pak dítěte problematického, vyžaduje mnoho péče a lásky, mnoho času a práce. Může být užitečné, když si zapamatujete tato rčení: „Co na srdci, to na jazyku“ a „Co slíbíš, to splň“.

Jedním z činitelů působících největší frustraci při výchově dětí, jejichž chování přináší starosti, je to, že se nepřiměřeně dožadují pozornosti. Pozornost, kterou si získají, je příliš často spíše negativní než pozitivní. Pohotově si však všímejte dobrého chování nebo dobře provedeného úkolu, dítě za ně pochvalte a odměňte. Velmi je to povzbudí. Zpočátku se vám možná bude zdát, že je vaše úsilí přehnané, ale dosažené výsledky za to stojí. Děti potřebují malou, ale okamžitou odměnu.

Zkušenost Gregova otce

„Když bylo našemu synovi pět let a chodil do školky, lékaři řekli, že má PPH. Šli jsme tehdy k specializovanému dětskému lékaři, který potvrdil, že Greg PPH určitě má. Řekl nám: ‚Není to jeho chyba a není to ani vaše chyba. On s tím nemůže nic dělat, ale vy ano.‘

Často na ta slova myslíme, protože nám jasně ukazují, že jako rodiče máme velkou odpovědnost, abychom svému synovi pomohli s PPH bojovat. Ten lékař nám tehdy dal s sebou domů literaturu na čtení. Jsme přesvědčeni, že vědomosti, které jsme za uplynulé tři roky získali, byly velmi důležité pro to, abychom mohli plnit svou rodičovskou odpovědnost, kterou ke Gregovi máme.

Při výchově je nesmírně důležité povzbuzovat dítě s PPH ke správnému chování, napomínat je a — je-li to nutné — trestat je za špatné chování. Čím systematičtější a důslednější dokážete být, tím lepších výsledků dosáhnete. Tyto prosté výroky jsou při výchově dítěte s PPH pravděpodobně nejdůležitějším činitelem. Musí se to však dělat mnohokrát za den, a proto se to snadno řekne, ale hůře udělá.

Za nejúčinnější prostředek považujeme chvíle odmlčení. Když je využíváme, aby Greg změnil špatné chování, zavádíme vždy také program ‚pobídek‘, abychom jej povzbudili k lepšímu chování. Touto pobídkou může být slovo uznání, obejmutí, nebo dokonce výsada či svěření starosti o nějakou věc. Zašli jsme do jednoho obchodu, kde jsme koupili tabuli, na kterou je možné připevňovat nálepky. Nahoru jsme napsali, jak se má Greg správně chovat. Vždycky, když vidíme, že se Greg chová správně, dáme mu nálepku, kterou má připevnit na tabuli. Když se tabule zaplní řekněme dvaceti nálepkami, dostane Greg odměnu. Bývá to obvykle něco, co opravdu rád dělá, například vycházka do parku. Je to užitečné — Grega to totiž podněcuje, aby se choval dobře. Připevňuje na tabuli nálepky a vidí, jak si stojí a jak blízko je odměna.

Další metodou, která se nám zdá účinná, je dát Gregovi na vybranou. Místo abychom mu něco přímo nařizovali, dáváme mu vybrat. Buď se bude chovat správně, nebo zákonitě ponese následky. Tak se učí, aby byl zodpovědný a správně se rozhodoval. Jedná-li se o něco, co je neustálým problémem, například zlobení v obchodě nebo v restauraci, můžeme využít tabuli s nálepkami a odměnu. Vidí tak, jaký prospěch má správné chování, a my projevujeme uznání, když se zlepší.

Většina lidí si neuvědomuje, že PPH ovlivňuje schopnost dítěte ovládat své chování a reakce. Mnoho lidí si myslí, že kdyby se tyto děti více snažily, mohly by svou schopnost soustředit se a své chování ovlivnit. Když to děti nedokáží, je to rodičům dáváno za vinu.

Pro dítě, které má PPH, je fyzicky nemožné, aby na sborovém shromáždění v sále Království sedělo dvě hodiny v klidu. Nikdy nezapomeneme na to, jak Greg ve věku pouhých pěti let před každým shromážděním plakal a ptal se nás: ‚Bude tohle shromáždění krátké nebo dlouhé?‘ Vždycky hrozně brečel, když to bylo dvouhodinové shromáždění, protože věděl, že nedokáže v klidu sedět tak dlouho. Musíme na tuto poruchu a na omezení, která s sebou přináší, brát ohled. Víme, že Jehova této poruše rozumí lépe než jakýkoli člověk, a je nám to zdrojem útěchy. V současné době Greg neužívá žádné léky a chodí do třídy odpovídající jeho věku.

Povzbuzuje nás, když máme Jehovu jako svou naději a když svůj zrak zaměřujeme na nový svět. Naše naděje už znamená hodně i pro Grega. Opravdu ho dojme, dokonce až k slzám, když přemýšlí o tom, jak na rajské zemi Jehova PPH odstraní.“

[Rámeček na straně 9]

Odměny za dobré chování:

1. POCHVALA — ústní pochvala za dobře provedený úkol; vyjádřené ocenění dobrého chování, doprovázené láskou, objetím a vřelým výrazem obličeje.

2. SYSTÉM TABULE — umístěná na viditelném místě, s poutavými nálepkami nebo hvězdičkami, které by podněcovaly k dobrému chování.

3. SEZNAM DOBRÝCH VĚCÍ — přijatelné a chvályhodné výsledky. Pokaždé, když dítě něco udělá dobře — zpočátku bez ohledu na to, jak malá věc to je —, zapište to a přečtěte to někomu z rodiny.

4. BAROMETR CHOVÁNÍ — Když dítě udělá něco dobrého, dávejte mu podle jeho věku do nějaké nádobky želatinová zvířátka (hmatatelná ‚pobídka‘). Cílem je vytvořit bodovací systém, aby si pak dítě zasloužilo nějakou odměnu. Tou může být mimo jiné něco, co se rodina tak jako tak chystala dělat, například jít do kina, jít bruslit nebo jít na jídlo do restaurace. Místo abyste dítěti zdůrazňovali „Když budeš zlobit, nikam nepůjdeme“, snažte se říkat „Když se budeš chovat dobře, půjdeme“. Klíčem je změnit negativní smýšlení na pozitivní a poskytnout rozumný čas na to, aby ke změně mohlo dojít.

[Obrázek na straně 7]

Při rozhovorech může někdy dojít k výbuchu citů

[Obrázek na straně 8]

Když o něčem rozhodnete, vysvětlete to a rozhodnutí se držte

[Obrázek na straně 10]

Hrdě přidává na svou tabuli novou nálepku