„Seď tiše a dávej pozor!“ — Porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou

„Jim stále říkal, že Cal je prostě rozmazlený a že kdybychom — to znamená já — ho ukázňovali, choval by se lépe. A teď nám lékař řekl, že to nebylo mnou, nebylo to ani Calovými učiteli; náš chlapeček skutečně není v pořádku.“

CAL trpí poruchou pozornosti spojenou s hyperaktivitou (PPH). Tento stav je charakterizován nesoustředěností, impulsivním chováním a hyperaktivitou. Odhaduje se, že porucha postihuje tři až pět procent všech dětí ve školním věku. „Jejich mysl je jako televize s vadným voličem kanálů,“ říká specialistka na poruchy učení Priscilla L. Vailová. „Jedna myšlenka jde za druhou bez jakéhokoli systému nebo kázně.“

Podívejme se blíže na tři hlavní příznaky PPH.

Nesoustředěnost. Dítě s PPH nedokáže přehlédnout nepodstatné detaily a zaměřit se na jeden námět. Velmi snadno ho proto rozptýlí všechno, co náhodou zahlédne, uslyší a ucítí. Dítě dává pozor, ale nic konkrétního neupoutá jeho pozornost. Nedokáže rozeznat, na co se má soustředit především.

Impulsivní chování. Dítě s PPH jedná bez přemýšlení, aniž by si uvědomilo důsledky. Projevuje špatné plánování a úsudek a jeho jednání je někdy nebezpečné. „Žene se do ulice, na římsu, vyleze na strom,“ píše dr. Paul Wender. „Důsledkem je mnoho zbytečných škrábanců, modřin, odřenin a návštěv lékaře.“

Hyperaktivita. Hyperaktivní děti se stále vrtí. Nedokážou sedět klidně. „I když jsou starší,“ píše dr. Gordon Serfontein ve své knize The Hidden Handicap (Skrytý handicap), „při pozorném sledování si všimnete nějaké formy stálého pohybování nohou, chodidel, rukou, prstů, rtů nebo jazyka.“

Některé děti jsou sice nesoustředěné a impulsivní, ale nejsou hyperaktivní. Jejich porucha se někdy prostě označuje jako porucha pozornosti neboli PP. Dr. Ronald Goldberg říká, že PP „se může vyskytovat bez jakékoli hyperaktivity. Nebo se může objevit určitý stupeň hyperaktivity — od sotva postřehnutelné, přes poměrně obtěžující, až po velmi omezující.“

Co je příčinou PPH?

Během let bylo za příčinu poruchy pozornosti označeno všechno možné — od špatné výchovy po zářivkové osvětlení. Dnes se má za to, že PPH je spojeno s poruchami určitých oblastí mozkových funkcí. V Národním institutu pro duševní zdraví bylo v roce 1990 vyšetřeno dvacet pět dospělých s příznaky PPH a zjistilo se, že měli pomalejší metabolismus glukózy právě v oblastech, které řídily pohyb a pozornost. Asi ve čtyřiceti procentech případů PPH se zdá, že svou roli hraje genetická výbava jednotlivce. Podle The Hyperactive Child Book (Kniha o hyperaktivním dítěti) k dalším faktorům, jež mohou s PPH souviset, patří to, že matka v těhotenství zneužívala drogy či alkohol, ale také otrava olovem a v ojedinělých případech i strava dítěte.

Dospívající a dospělí s PPH

V posledních letech lékaři zjišťují, že PPH není pouze stav vázaný na dětství. „Je příznačné,“ říká dr. Larry Silver, „že rodiče přivedou dítě k léčení a řeknou: ‚Jako dítě jsem byl stejný.‘ Potom připustí, že jim stále dělá problém čekat ve frontě, klidně sedět na schůzích a dokončit, co začnou.“ Dnes panuje přesvědčení, že asi polovina dětí s PPH si s sebou nese přinejmenším některé příznaky do dospívání a dospělosti.

Během dospívání může u mladých lidí s PPH dojít k posunu od riskantního chování k trestnému jednání. „Mívala jsem obavy, že se nedostane na střední školu,“ říká matka jednoho dospívajícího s PPH. „Teď se jen modlím, aby neskončil ve vězení.“ Že takové obavy mohou být opodstatněné, ukazuje studie, která srovnávala 103 hyperaktivních mladých lidí s kontrolní skupinou 100 dětí bez této poruchy. „Když děti z hyperaktivní skupiny dosáhly věku dvaceti let,“ uvádí časopis Newsweek, „byla dvakrát větší pravděpodobnost, že s nimi byl sepsán vyšetřovací protokol, pětkrát větší pravděpodobnost, že se dopustily těžkých zločinů, a devětkrát větší pravděpodobnost, že strávily nějaký čas ve vězení.“

Pro dospělého člověka představuje PPH specifický soubor problémů. Dr. Edna Copelandová říká: „Z hyperaktivního chlapce se může stát dospělý, který často střídá zaměstnání, mnohokrát je ze zaměstnání propuštěn, celý den lelkuje a je neklidný.“ Jestliže tyto problémy nejsou rozpoznány, mohou působit napětí v manželství. „Dokonce i v nenáročném rozhovoru,“ říká jedna manželka, jejíž manžel má PPH, „nevnímá všechno, co říkám. Je to, jako by byl pořád někde jinde.“

Tyto rysy jsou samozřejmě u mnoha lidí běžné — přinejmenším v určité míře. „Musíte se zeptat, zda se tyto příznaky objevovaly vždy,“ říká dr. George Dorry. Řekl například, že je-li muž zapomnětlivý pouze od té doby, co ztratil zaměstnání nebo co se mu narodilo dítě, není to PP.

Dále, jestliže má člověk skutečně PPH, jeho příznaky jsou přítomny stále — to znamená, že zasahují téměř do každé oblasti jeho života. To byl případ osmatřicetiletého Garyho, inteligentního, energického muže, který nedokázal dokončit ani jednoduchý úkol, aniž by ho něco nerozptýlilo. Vystřídal již více než sto dvacet zaměstnání. „Připustil jsem prostě fakt, že vůbec nemohu uspět,“ řekl. Avšak Garymu a mnoha dalším — dětem, dospívajícím a dospělým — je možné pomoci, aby PPH zvládli. Jak?