Jak čelit tomuto problému

BĚHEM let byly navrženy různé druhy léčení PPH. Některé se zaměřovaly na stravu. Jisté studie však ukázaly, že potravinové doplňky obvykle nezpůsobují hyperaktivitu a že stravovací metody jsou často neúčinné. Dalšími metodami léčení PPH je podávání léků, modifikace chování a kognitivní trénink.a

Podávání léků. Vzhledem k tomu, že při PPH se zjevně jedná o špatnou funkci mozku, mnoha lidem pomohlo podávání léků, které obnovují správnou chemickou rovnováhu.b Léky však nejsou náhradou za učení. Dítěti pouze pomáhají, aby se soustředilo, a mohlo se tak naučit novým dovednostem.

Podobně i mnoha dospělým s PPH pomohly léky. Je však zapotřebí opatrnosti — u mladých i u dospělých lidí —, protože některá stimulancia, jež se používají k léčbě PPH, mohou být návyková.

Modifikace chování. Mají-li rodiče dítě s PPH, nezbavuje je to povinnosti, aby dítě ukázňovali. Dítě má možná v tomto ohledu zvláštní potřeby, Bible však přesto rodiče nabádá: „Vychovej chlapce podle cesty, která je pro něho; i když zestárne, neodbočí z ní.“ (Přísloví 22:6) Barbara Ingersollová ve své knize Your Hyperactive Child (Vaše hyperaktivní dítě) uvádí: „Rodiče, kteří rezignují a nechají hyperaktivní dítě ‚zdivočet‘, mu tím nepomohou. Stejně jako každé jiné dítě, i hyperaktivní dítě potřebuje důslednou kázeň, jež je spojena s úctou k dítěti jako člověku. To znamená jasné hranice a přiměřené odměny i tresty.“

Je proto důležité, aby rodiče stanovili jasná pravidla a důsledně je dodržovali. Dále by měl existovat přesný program denních činností. Rodiče možná dají dítěti určitou volnost při vytváření tohoto rozvrhu, včetně doby pro domácí úkoly, studium, koupání a tak dále. Potom tento rozvrh důsledně dodržujte. Ujistěte se, že se tento denní program dodržuje. Publikace Phi Delta Kappan uvádí: „Lékaři, psychologové, zástupci školy a učitelé mají povinnost vysvětlit dítěti a jeho rodičům, že diagnóza PP nebo PPH nedává žádné oprávnění k tomu, aby si dítě dělalo, co chce, ale spíše to postiženému dítěti může zajistit potřebnou pomoc.“

Kognitivní trénink. To znamená pomoci dítěti, aby změnilo pohled na sebe a na svou poruchu. „Lidé s PPH mají pocit, že jsou ‚odporní, hloupí a bezcenní‘, i když jsou přitažliví, inteligentní a dobrosrdeční,“ uvádí dr. Ronald Goldberg. Dítě s PP nebo s PPH proto potřebuje mít správný názor na svou hodnotu a potřebuje vědět, že jeho potíže se zvládnout dají. To je zvlášť důležité během dospívání. V době, kdy dítě s PPH začíná dospívat, zakouší možná spoustu kritiky od svých vrstevníků, učitelů, sourozenců a snad i od rodičů. Potřebuje si nyní dát realistické cíle a posuzovat se nestranně, a ne tvrdě.

Uvedené metody léčení lze také použít u dospělých lidí s PPH. „Je potřeba udělat úpravy vzhledem k věku,“ napsal dr. Goldberg, „ale podpůrná léčba — podávání léků, kde je to vhodné, modifikace chování a kognitivní [trénink] — je cennou pomocí v každém životním období.“

Jak poskytnout pomoc

Jan, otec jednoho dospívajícího chlapce s PPH, říká všem rodičům, kteří jsou v podobné situaci jako on: „Zjistěte si o tomto problému co nejvíc. Rozhodujte se na základě informací. A především své dítě milujte a pěstujte v něm pocit vlastní hodnoty. Nedostatek sebeúcty dítě ničí.“

Má-li mít dítě s PPH dostatečnou podporu, musí spolupracovat oba rodiče. Dr. Gordon Serfontein píše, že dítě s PPH potřebuje „vědět, že ho doma mají rádi a že tato láska pramení z lásky, která je mezi rodiči“. (Kurzíva od nás.) Žel, ne vždy rodiče takovou lásku projevují. Dr. Serfontein pokračuje: „Je prokázáno, že v rodinách, kde je [dítě s PPH], dochází téměř třikrát častěji k neshodám a rozpadu manželství než v ostatní populaci.“ Má-li se předejít takovým nesvárům, pak by měl při výchově dítěte s PPH hrát významnou roli otec. Odpovědnost by neměla ležet pouze na matce. (Efezanům 6:4; 1. Petra 3:7)

Blízcí přátelé sice nejsou částí rodiny, ale mohou být ohromnou podporou. Jak? Jan, jehož jsme dříve citovali, říká: „Buďte laskaví. Nezaměřujte se jen na povrchní dojem. Poznejte dítě. Promluvte si také s rodiči. Jak se jim daří? Jak se potýkají s každodenními problémy?“ (Přísloví 17:17)

Členové křesťanského sboru mohou velmi pomoci jak dítěti, které má PPH, tak jeho rodičům. Jak? Tím, že budou ve svých nárocích rozumní. (Filipanům 4:5) Dítě s PPH někdy možná působí rušivě. Místo necitlivé poznámky: „Proč své dítě nehlídáte?“ nebo „Proč ho prostě neukázníte?“ si vnímavý spoluvěřící uvědomí, že rodiče jsou možná již unaveni nároky, které na ně výchova dítěte s PPH denně klade. Rodiče by samozřejmě měli dělat, co mohou, aby omezili rušivé chování dítěte. Nicméně ti, kdo jsou příbuzní ve víře, by neměli dávat průchod svému podráždění, ale měli by se snažit, aby projevovali „soucítění“ a ‚udíleli požehnání‘. (1. Petra 3:8, 9) Skutečně, prostřednictvím soucitných spoluvěřících Bůh často „utěšuje zkroušené“. (2. Korinťanům 7:5–7)

Ti, kdo studují Bibli, si uvědomují, že všechnu lidskou nedokonalost včetně poruchy učení a PPH jsme zdědili od prvního člověka, Adama. (Římanům 5:12) Vědí také, že Stvořitel, Jehova Bůh, splní svůj slib a nastolí spravedlivý nový svět, v němž sužující nemoci již nebudou existovat. (Izajáš 33:24; Zjevení 21:1–4) Toto ujištění je hlavní oporou pro ty, kdo trpí takovými poruchami jako PPH. „Léta, trénink a zkušenosti našemu synovi pomáhají, aby svou poruchu pochopil a zvládl,“ říká Jan. „V tomto systému věcí však nebude nikdy úplně zdravý. Denně nás utěšuje to, že v novém světě Jehova odstraní poruchu, kterou má náš syn, a umožní mu, aby se plně těšil ze života.“

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček na straně 8]

Varování pro rodiče

V PODSTATĚ všechny děti jsou někdy nepozorné, impulsivní a hyperaktivní. Přítomnost těchto rysů neznamená, že vždy jde o PPH. Dr. Stanton E. Samenow ve své knize Before It’s Too Late (Než je příliš pozdě) uvádí: „Viděl jsem nesčetně případů, kdy dítě, kterému se něco nechtělo dělat, bylo omluveno, protože si o něm lidé mysleli, že má určité omezení nebo potíže, za něž nemůže.“

Dr. Richard Bromfield také vidí, že je zapotřebí opatrnosti. „Je jisté, že někteří lidé s PPH mají neurologické poškození a potřebují brát léky,“ píše tento lékař. „Za tuto poruchu se však také vydávají různé druhy týrání, pokrytectví, zanedbávání a další sociální nešvary, jež ve většině případů nemají s PPH nic společného. Nedostatek mravních hodnot v dnešním způsobu života — nahodilé násilí, zneužívání drog i věci, které nejsou tak hrozné, třeba domácnosti, v nichž není řád a vládne tam chaos — navozuje neklid, jenž se podobá PPH, daleko výrazněji než jakékoli neurologické poškození.“

Dr. Ronald Goldberg proto oprávněně varuje, aby se PPH nepoužívalo jako „univerzální řešení“. Radí, aby se člověk „ujistil, že se vzaly v úvahu všechny důležité diagnostické možnosti“. Příznaky, které připomínají PPH, se mohou týkat kteréhokoli z mnoha tělesných či emocionálních problémů. Pro stanovení přesné diagnózy je proto nezbytná pomoc kvalifikovaného lékaře.

I když je diagnóza již potvrzena, rodiče udělají dobře, budou-li v otázce podávání léků zvažovat pro a proti. Ritalin může odstranit nepříjemné příznaky, ale také může navodit nepříjemné nežádoucí účinky, jako je nespavost, zvýšený neklid a nervozita. Dr. Richard Bromfield proto varuje, aby se léky dítěti nepodávaly ukvapeně, jen proto, aby se odstranily příznaky. „Příliš mnoho dětí a ještě více dospělých dostává Ritalin nevhodně,“ říká lékař. „Mám zkušenost, že podávání Ritalinu je úzce spjato se schopností rodičů a učitelů snášet chování dítěte. Znám děti, které dostávaly Ritalin spíše proto, aby se zklidnily, než proto, že by jej samy potřebovaly.“

Rodiče by tedy neměli své dítě příliš rychle zařadit do kategorie dětí s PPH či poruchou učení. Za pomoci zkušeného odborníka by spíše měli pečlivě zvažovat doklady. Je-li prokázáno, že dítě má poruchu učení nebo PPH, měli by si rodiče udělat čas a dobře se o problému informovat, aby dokázali jednat v nejlepším zájmu svého dítěte.

[Obrázek na straně 9]

Dítě s PPH potřebuje laskavou, nicméně důslednou kázeň

[Obrázek na straně 10]

Rodičovská pochvala znamená velmi mnoho