Nové jméno pro staré orgie
OD DOPISOVATELE PROBUĎTE SE! V JAPONSKU
V BRITÁNII patnáctiletá Ann nedočkavě otevírá obálku, která právě přišla poštou. Vyjímá přání, jehož přední strana je ozdobena jemnými srdíčky. Uvnitř je vyznání lásky a je podepsáno: „Od obdivovatele.“ Ann se začervená a se zasněnýma očima vzdechne. Zjevně jí to polichotilo, ale také zmátlo. ‚Kdo mi tu valentinku poslal?‘ říká si Ann.
Juko, která žije v Japonsku, začala pracovat v kanceláři. Blíží se Den svatého Valentina. Juko počítá, že malé krabičky čokolády, pro každého spolupracovníka jedna, ji vyjdou na 20 000 jenů (200 dolarů). O polední přestávce jde s přítelkyněmi nakupovat takzvané giri-choco — povinné čokolády.
Čtrnáctý únor je den, kdy snílkové na celém světě dychtivě čekají, že jim někdo tak či onak řekne „Miluji tě“. Ani Ann, ani Juko nemají potuchy o tom, jak tento svátek vznikl. Možná by byly překvapeny.
Kořeny svátku, kterému se dnes říká Den svatého Valentina, je možné vysledovat až do starověkého Řecka, kde vzkvétalo uctívání Pana. Tento mýtický napůl člověk, napůl kozel, bůh plodnosti, měl divokou, nevypočitatelnou povahu, která lidem naháněla hrůzu. Ne náhodou slovo „panický“ doslova znamená „Panův“.
Pan měl hlídat stáda, zatímco hrál na svou flétnu. Nechal se však snadno rozptýlit. Pan měl mnoho milostných dobrodružství s nymfami a bohyněmi. Jedna socha znázorňuje Pana, jak dělá milostné návrhy Afroditě, bohyni lásky. Nad nimi se vznáší a třepotá křidélky Eros, bůh lásky — podobně jako Kupido na mnoha dnešních valentinkách.a
V Římě mnoho lidí uctívalo boha jménem Faun. I on byl vyobrazován jako napůl člověk a napůl kozel. Uctívání Fauna bylo obzvlášť výrazné při luperkáliích, každoročních orgiích, které se konaly vždy 15. února. Během tohoto svátku skrovně oblečení muži obíhali kopec a oháněli se bičem z kozlí kůže. Ženy, které chtěly otěhotnět, stály podél cesty, kudy muži běželi. Římané věřili, že švihnutí tímto bičem zajistí ženě plodnost.
Podle díla The Catholic Encyclopedia byly luperkálie zrušeny papežem Gelasiem I. koncem pátého století n. l.b Přesto se dnes setkáváme s jejich novodobým protějškem, který se jmenuje „Den svatého Valentina“. O tom, jak vznikl jeho „pokřesťanštělý“ název, existují různé teorie. Jeden příběh vypráví, že ve třetím století římský císař Klaudius II. zakázal mladým mužům, aby se ženili. Kněz Valentin však mladé dvojice tajně oddával. Také se říká, že kněz byl popraven, a to 14. února někdy kolem roku 269 n. l. Ať je to jakkoli, jméno „svatého“ nemůže zakrýt odporný původ tohoto svátku. Den svatého Valentina pochází z pohanských rituálů, a proto jej praví křesťané neslaví. (2. Korinťanům 6:14–18) Vyjadřovat lásku po celý rok odměňuje člověka mnohem víc než prchavý rozmar sentimentálního svátku.
[Poznámky pod čarou]
a Herodotos tvrdí, že uctívání Pana bylo projevem vlivu Egypťanů, u nichž bylo uctívání kozla běžné. Výraz „démoni v kozlí podobě“, který se nachází v Bibli, možná poukazuje právě na tuto formu pohanského uctívání. (3. Mojžíšova 17:7; 2. Paralipomenon 11:15)
b Někdo říká, že Gelasius prostě luperkálie nahradil „Svátkem očišťování“.
[Rámeček na straně 27]
Když je láska velkým obchodem
BLÍŽÍCÍ se Den svatého Valentina u Japonců probouzí silné city — nejen cit milostný, ale také cit pro velký obchod. Čokoládovny celá desetiletí lidi nabádaly, aby si 14. února na důkaz lásky darovali sladkosti. Rozsáhlá reklama se vyplatila, protože prodej čokolády stále stoupal.
Na rozdíl od Západu je v Japonsku zvykem, že ženy nakupují pro muže. Ale obchod, který souvisí se Dnem svatého Valentina 14. února nekončí. O měsíc později, 14. března, musí muži na oplátku koupit ženám bílou čokoládu. Proč bílou? List The Daily Yomiuri odpovídá: „Požadavek bílých dárků brání lakomým a vychytralým mužům, aby darovali čokoládu, kterou dostali od žen a kterou zapomněli sníst.“
[Podpisek obrázku na straně 26]
Stařičké romantické dřevoryty/Dover