Svoboda projevu doma — Tikající časovaná bomba?

ZVOLÁ-LI nějaký člověk v přeplněném divadle „Hoří!“ a při divokém úprku jsou někteří lidé ušlapáni, nemusí snad ten, kdo to zvolal, nést odpovědnost za zraněné a mrtvé? Jestliže někdo řekne „nesouhlasím s tím, co říkáte, ale budu bojovat za vaše právo říci to“, dostáváte tím úplnou volnost, neomezenou svobodu říci veřejně cokoli chcete bez ohledu na následky? Někteří lidé si to myslí.

Například ve Francii vybízeli rapoví hudebníci k zabíjení policistů a lidé, kteří tuto hudbu poslouchali, několik příslušníků policie zabili. Neměli by být potom tito hudebníci voláni k odpovědnosti za podněcování k násilí? Nebo by měli být na základě listiny práv chráněni? Prostřednictvím rozhlasových a televizních stanic a počítačové sítě jsou dětem dostupné názorné scény, které zobrazují násilí a sex. Některé děti však podle toho jednají a ubližují tak sobě i druhým. Neměli by potom za to dodavatelé takového materiálu nést odpovědnost?

Jedna studie Americké psychologické asociace „spočítala, že typické americké dítě sleduje televizi dvacet sedm hodin týdně a od tří do dvanácti let svého věku shlédne osm tisíc vražd a sto tisíc násilných skutků,“ uvedl časopis U.S.News & World Report. Mohou rodiče oprávněně tvrdit, že to na jejich děti nemá skoro žádný vliv? Nebo to představuje „zřejmé a bezprostřední nebezpečí“? Je to oblast, kde by již měla být svoboda projevu omezena?

Jedna studie, kterou provedli univerzitní psychologové, ukázala, že když byly kreslené filmy „s agresivními představiteli“ pravidelně promítány jedné skupině čtyřletých dětí a jiné skupině se promítaly poklidné filmy, pak u dětí, které sledovaly akční hrdiny, byla mnohem větší pravděpodobnost, že po shlédnutí filmu někoho uhodí nebo budou házet věcmi. A ani v dospělosti vliv televizního násilí neslábne. V jiné univerzitní studii bylo v letech 1960 až 1995 pozorováno šest set padesát dětí. Při sledování jejich televizních návyků a jejich chování se zjistilo, že u lidí, kteří se jako děti dívali na nejnásilničtější televizní pořady, se v dospělosti objevovalo velmi agresivní chování včetně hrubého zacházení s manželským partnerem a řízení vozidla v opilosti.

Některé děti sice nepřipouštějí, že na ně televize a filmy mají vliv, ale jiné ano. Kalifornská podpůrná skupina Současné děti prováděla průzkum mezi sedmi sty padesáti dětmi ve věku deset až šestnáct let. Šest z deseti dotázaných dětí řeklo, že je televize podněcuje k tomu, aby začaly s pohlavním životem ve velmi mladém věku.

Někteří lidé možná namítají, že děti televizní a filmové násilí neberou vážně a že všechny ty hororové filmy na ně nemají vliv. „Je-li to tak,“ komentovaly to jedny britské noviny, „proč musely některé školní orgány na americkém středozápadě říkat tisícům dětí, že v místní kanalizaci žádné želvy Ninja nejsou? Protože malí fanoušci lezli do kanálů a hledali tam želvy.“

Ve Spojených státech dnes probíhá bouřlivá diskuse o tom, co někteří pokládají za jemnou hranici mezi svobodou projevu a urážkou. Je vyvolána veřejnými projevy odpůrců potratu, které proběhly na mnoha místech. Lidé, kteří nesouhlasí s potratem, veřejně prohlašují, že lékaři a personál oddělení, kde se tyto zákroky provádějí, jsou vrahové a sami nemají právo žít. Několik horlivých zastánců tohoto směru požaduje smrt těchto lékařů a jejich pomocníků. Za tímto účelem byli nasazeni špehové, aby získali číslo auta takových lidí i jejich jméno a adresu. Výsledkem bylo, že byli zastřeleni lékaři a personál oddělení.

„To není otázka svobody projevu,“ prohlásil prezident Amerického svazu plánovaného rodičovství. „Je to stejné, jako když někdo zavolá ‚Hoří!‘ v přeplněném divadle. Jsme v takovém přeplněném divadle; jen se podívejte na spoustu vrahů, kteří se v posledních letech objevili na nemocničních odděleních.“ Ti, kdo se zastávají násilí, tvrdí, že pouze uplatňují právo, které jim zaručuje První doplněk americké ústavy — svobodu projevu. A tak to jde pořád dokola. Bitvy o toto právo budou v médiích pokračovat a soudy budou muset tyto případy řešit — žel ne vždy ke spokojenosti všech zúčastněných.

Co mohou dělat rodiče

Domov by měl být pro děti přístavem, a ne místem, kde mohou být snadno využívány a týrány nebo kde mohou být i u klidných lidí vyvolávány výkyvy nálady projevující se násilím. „Snad máte jistotu, že vaše dítě násilně jednat nikdy nebude, ačkoli má trvalý přísun televizních hrůz,“ řekl na adresu rodičů jeden americký univerzitní profesor. „Nemůžete si však být jisti tím, že vaše dítě nebude zmrzačeno nebo zabito nějakým jiným dítětem, které vyrůstá za podobných podmínek.“ Profesor potom vybízel: „Součástí veřejného zdravotnického programu by mělo být omezení vlivu televizního násilí na děti, stejně jako jsou součástí tohoto programu bezpečnostní pásy, cyklistické helmy, očkování a dobrá výživa.“

Pokud byste nějakému cizímu člověku nedovolili, aby přišel k vám domů a aby s vaším dítětem mluvil hrubě a oplzle o sexu a násilí, pak nepřipusťte, aby se takovými návštěvníky staly rozhlas a televize. Měli byste vědět, kdy změnit vysílací stanici nebo přijímač vypnout. Měli byste vědět, na co se vaše dítě dívá v televizi a na monitoru počítače, i když je samo ve svém pokoji. Pokud vaše dítě umí zacházet s počítačem a má přístup na síť, možná by vás šokovalo, kdybyste se dověděli, co konzumuje v noční době. Pokud s tím, na co se vaše dítě dívá, nesouhlasíte, řekněte mu jednoduše, že to nesmí dělat a vysvětlete mu proč. Na takové omezení nezemře.

Konečně, učte své dítě, aby žilo podle Božích zásad, a ne podle zvyklostí tohoto ničemného systému věcí, ke kterému patří oplzlá a hrubá mluva a jednání. (Přísloví 22:6; Efezanům 6:4) Apoštol Pavel dal křesťanům jednu příhodnou radu, podle které bychom měli všichni žít. „Ať mezi vámi není ani zmínka o smilstvu a kdejaké nečistotě ani o chamtivosti, právě jak přísluší svatým lidem; ani hanebné chování či pošetilé řeči ani oplzlé žertování, věci, které se nesluší, ale spíše vzdávání díků.“ (Efezanům 5:3, 4)

[Obrázky na straně 10]

Některé televizní programy mohou vést ke zločinu a nemravnosti