Tolerance — Od jednoho extrému k druhému

MALEBNÁ krása Kašmírské kotliny vedla v šestnáctém století jednoho filozofa k tomuto prohlášení: „Je-li někde ráj, potom je to tady!“ Určitě netušil, co se v této části světa později stane. Během posledních pěti let zde bylo v bojích mezi separatisty a indickou armádou zabito nejméně dvacet tisíc lidí. Německé noviny Süddeutsche Zeitung nyní tuto kotlinu označují jako „Kotlinu slz“. Kašmírská kotlina poskytuje jednoduché, ale velmi cenné poučení — nesnášenlivost může zničit i potenciální ráj.

Co to znamená být tolerantní? Slovník Collins Cobuild English Language Dictionary říká, že „jste-li tolerantní, ponecháte ostatním lidem jejich postoje, přesvědčení či určitý způsob jednání, i když s tím nesouhlasíte nebo to neschvalujete“. Jaká hezká vlastnost to je! Určitě se cítíme dobře s lidmi, kteří respektují naše přesvědčení a postoje, i když jsou odlišné.

Od tolerance k slepému fanatismu

Opakem tolerance je nesnášenlivost, která má několik odstínů. Nesnášenlivost může začínat u úzkoprsého nesouhlasu s tím, jak se někdo jiný chová, nebo se způsobem, jak věci dělá. Úzkoprsost dusí radost ze života a uzavírá mysl novým názorům.

Například puritán se možná zalekne živého elánu dítěte. Mladého člověka možná nudí hloubavý přístup někoho staršího. Požádejte opatrného člověka, aby spolupracoval s někým, kdo je podnikavý, a oba možná začnou být podráždění. Co je vlastně příčinou takových reakcí? V každém z těch případů bylo obtížné tolerovat postoje nebo chování toho druhého.

Tam, kde bují nesnášenlivost, se může úzkoprsost vystupňovat v předpojatost, tedy v averzi k určité skupině, rase nebo náboženství. Silnější než předpojatost je fanatismus a ten se může projevit prudkou záští. Výsledkem je utrpení a krveprolévání. Vzpomeňte si, co nesnášenlivost způsobila během křížových výprav! Dokonce i dnes přispívá nesnášenlivost ke konfliktům v Bosně, ve Rwandě a na Středním východě.

Tolerance vyžaduje vnitřní rovnováhu, a udržet si tuto rovnováhu není snadné. Jsme jako kyvadlo hodin, které se pohybuje z jedné strany na druhou. Někdy jsme tolerantní jen velmi málo; jindy zase příliš mnoho.

Tolerance a nemravnost

Může být člověk příliš tolerantní? Americký senátor Dan Coats měl v roce 1993 projev, v němž popisoval „určitou kontroverzi mezi tím, co tolerance znamená, a tím, jak se používá v praxi“. Co tím myslel? Senátor si posteskl, že ve jménu tolerance někteří lidé „opustili víru v morální pravdu — v dobro a zlo, ve správné a nesprávné“. Takoví lidé se domnívají, že společnost nemá právo posuzovat, co je dobré a co špatné chování.

V roce 1990 napsal britský politik, lord Hailsham, že „nejhorším nepřítelem morálky není ateismus, agnosticismus, materialismus, chamtivost ani žádná z dalších uznávaných příčin. Skutečným nepřítelem morálky je nihilismus, víra doslova řečeno v nic.“ Je zřejmé, že když v nic nevěříme, nemáme žádná měřítka správného chování a můžeme tolerovat všechno. Je však správné tolerovat jakoukoli formu chování?

Jeden ředitel střední školy v Dánsku si myslel, že ne. Na začátku sedmdesátých let napsal do novin článek, v němž si stěžoval, že v dánském tisku jsou reklamy na pornografická představení, kde se předvádějí pohlavní styky mezi zvířaty a lidmi. Tyto reklamy byly povoleny díky dánské „toleranci“.

Je zřejmé, že problémy vznikají nejen tehdy, když je tolerance příliš málo, ale také když je jí příliš moc. Proč je tak těžké vyhnout se extrémům a zachovat si správnou rovnováhu? Přečtěte si laskavě další článek.

[Obrázek na straně 3]

Budeme-li reagovat na chyby dětí přehnaně, může jim to škodit

[Obrázek na straně 4]

Budeme-li tolerovat všechno, co děti dělají, nepřipravíme je na jejich povinnosti v životě