Přizpůsobiví, a přesto podřízení Božím měřítkům
„TOLERANTNÍ lidé nejsou hloupí a hloupí lidé nejsou tolerantní,“ říká jedno čínské přísloví. Je na tom mnoho pravdy, protože být tolerantní je náročný úkol a vyžaduje, abychom přijali správná měřítka chování. Jaká měřítka bychom však měli přijmout? Nebylo by logické řídit se měřítky, která dal Tvůrce lidstva a která jsou vysvětlena v jeho Slově, Bibli? Sám Bůh nám dává nejlepší příklad v tom, jak se drží svých měřítek.
Stvořitel — náš největší vzor
Všemohoucí Bůh Jehova je v toleranci dokonale vyrovnaný — není ani moc, ani málo tolerantní. Po tisíce let snášel ty, kdo tupili jeho jméno, kazili lidstvo a špatně nakládali se zemí. Apoštol Pavel napsal, jak je uvedeno v Římanům 9:22, že Bůh „snášel s mnohou shovívavostí nádoby zloby, hodící se ke zničení“. Proč byl Bůh tolerantní tak dlouho? Protože tato jeho tolerance měla určitý záměr.
Bůh má s lidstvem trpělivost, „protože si nepřeje, aby byl někdo zahuben, ale přeje si, aby všichni dosáhli pokání“. (2. Petra 3:9) Stvořitel dal lidstvu Bibli a pověřil své služebníky, aby jeho měřítka chování všude oznamovali. Praví křesťané se těmto měřítkům podřídili. Znamená to však, že Boží služebníci mají být za všech okolností nekompromisní?
Pevní, a přece přizpůsobiví
Ježíš Kristus vybízel ty, kdo hledali věčný život, aby ‚vcházeli úzkou branou‘. Vcházet úzkou branou však neznamená být úzkoprsý. Máme-li sklon být dominantní či dogmatičtí, určitě bude pro všechny kolem nás příjemnější, když tyto sklony budeme krotit. Ale jak? (Matouš 7:13; 1. Petra 4:15)
Řecká studentka Theofano říká, že trávila čas s lidmi různého původu, a výsledkem bylo, že jim lépe rozuměla. „Je velmi důležité snažit se přistoupit na jejich způsob myšlení, a ne je nutit, aby se přizpůsobili nám.“ Poznáme-li tedy někoho lépe, zjistíme možná, že jeho jídelníček, a dokonce i přízvuk nejsou tak divné, jak jsme si mysleli. Nasloucháme-li hledisku toho druhého, místo abychom měli hlavní slovo nebo trvali na tom, že musíme mít poslední slovo, dozvíme se o něm mnoho užitečných věcí. Skutečně, lidé s otevřenou myslí mají ze života mnohem více.
Pokud je tedy nějaká záležitost otázkou osobního vkusu, měli bychom být přizpůsobiví a měli bychom druhým umožnit, aby se těšili z vlastní volby. Pokud však je chování otázkou poslušnosti Boha, měli bychom být pevní. Všemohoucí Bůh nepřimhouří oči nad jakýmkoli chováním. Ukázal to na tom, jak jednal se svými služebníky v minulosti.
Léčka přílišné tolerance
Eli, velekněz ve starověkém národě Izraeli, byl jedním z Božích služebníků, který padl do léčky přílišné tolerance. Izraelité již dříve vstoupili do smluvního vztahu k Bohu a souhlasili s tím, že budou dodržovat jeho zákony. Ale Eliho dva synové, Chofni a Pinechas, byli chamtiví a nemravní a k Všemohoucímu Bohu byli hrubě neuctiví. Ačkoli byl Eli velmi zběhlý v Božím zákoně, pokáral je jen velmi mírně a při jejich ukázňování byl povolný. Eli udělal chybu, když si myslel, že Bůh bude ničemnost tolerovat. Stvořitel rozlišuje mezi slabostí a ničemností. Eliho ničemní synové byli pro svévolné porušování Božího zákona přísně potrestáni a bylo to namístě. (1. Samuelova 2:12–17, 22–25; 3:11–14; 4:17)
Jaká tragédie by to pro nás mohla být, kdybychom byli ve své rodině příliš tolerantní a před opakovanými proviněními svých dětí zavírali oči! O kolik lepší je vychovávat děti „v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování“! To znamená, že na Božích měřítkách chování musíme my sami lpět a musíme je svým dětem vštěpovat. (Efezanům 6:4)
Podobně i křesťanský sbor nemůže tolerovat ničemnost. Jestliže se nějaký člen křesťanského sboru dopouští těžkých provinění a odmítá činit pokání, musí být ze sboru odstraněn. (1. Korinťanům 5:9–13) Mimo rodinný kruh a sbor se však praví křesťané nesnaží změnit společnost jako celek.
Pevný vztah k Jehovovi
Nesnášenlivost se rodí v ovzduší úzkosti. Máme-li však blízký osobní vztah k Bohu, těšíme se z pocitu bezpečí, který nám pomáhá udržet si správnou rovnováhu. „Jehovovo jméno je silná věž. Do ní utíká spravedlivý a je chráněn,“ čteme v Příslovích 18:10 . Nás či naše milované určitě nemůže postihnout žádná újma, kterou by náš Stvořitel ve svůj čas nenapravil.
Jedním z těch, kdo měli z blízkého vztahu k Bohu velký užitek, byl apoštol Pavel. Jako Žid, známý jako Saul, pronásledoval následovníky Ježíše Krista a byl vinen krví. Saul se však stal křesťanem a jako apoštol Pavel se později celodobě věnoval kazatelské činnosti. Pavel projevoval nepředpojatý postoj, když kázal všem lidem, ‚Řekům i barbarům, moudrým i bláznivým‘. (Římanům 1:14, 15; Skutky 8:1–3)
Jak se dokázal tolik změnit? Získal přesné poznání z Písma a vzrostla jeho láska ke Stvořiteli, který není stranický. Pavel poznal, že Bůh je spravedlivý, když každého jednotlivce soudí ne podle kultury či rasy, ale podle toho, co ten člověk dělá. Ano, pro Boha jsou důležité skutky. Pavel uvádí, že „Bůh není stranický, ale v každém národu je mu přijatelný ten, kdo se ho bojí a působí spravedlnost“. (Skutky 10:34, 35) Všemohoucí Bůh nemá předsudky. Liší se tím od vedoucích představitelů světa, kteří mohou nesnášenlivost využívat pro své vlastní záměry.
Časy se mění
Podle Johna Graye z oxfordské univerzity v Anglii je tolerance „ctnost, která se v poslední době stala vzácnou“. To se ale změní. Tolerance založená na božské moudrosti bude běžná.
V Božím nastávajícím novém světě přestane nesnášenlivost existovat. Zmizí extrémní formy nesnášenlivosti, jako jsou předsudky a slepý fanatismus. Úzkoprsost již nebude dusit radost ze života. Potom zde bude ráj daleko velkolepější, než jaký kdy mohl být v Kašmírské kotlině. (Izajáš 65:17, 21–25)
Těšíte se, že budete žít v tomto novém světě? Bude to velká a vzrušující výsada.
[Obrázek na straně 8]
Apoštol Pavel si zachovával správnou rovnováhu, protože měl dobrý vztah k Bohu