Singapur — Asijský drahokam, který ztratil lesk — ONLINE KNIHOVNA Strážné věže

Singapur — Asijský drahokam, který ztratil lesk

PRÁSK! Za křehkou jedenasedmdesátiletou vdovou, křesťankou, zlověstně zapadly těžké ocelové dveře singapurské ženské věznice Changi. Jako jedna ze svědků Jehovových se snažila předsedovi poroty vysvětlit svůj postoj: „Nejsem pro tento stát žádnou hrozbou.“

Prásk! Za ní přišla další křesťanka, dvaasedmdesátiletá babička. Co provedla ona? Vlastnila čtyři biblické publikace Watch Tower Society, mezi nimi svou osobní Bibli.

Celkem bylo zatčeno a odsouzeno šedesát čtyři singapurských občanů ve věku od 16 do 72 let. Čtyřicet sedm z nich ze zásady odmítlo zaplatit pokutu a byli uvězněni na různě dlouhou dobu v rozmezí od jednoho do čtyř týdnů. Jak se v městském státě, o kterém se říká, že patří k nejlepším místům na světě, mohlo něco takového stát? Jak se to mohlo stát v městském státě, jenž v celém světě proslul svou hospodářskou stabilitou, mimořádným rozvojem, moderními stavbami a také svou proklamovanou náboženskou snášenlivostí?

Moderní městský stát

Nejprve trochu historie. Novodobé dějiny Singapuru začaly v roce 1819 s příchodem Brita Sira Thomase Stamforda Rafflese. Raffles byl zástupcem Východoindické společnosti a hledal základnu pro operace na Východě. Rozhodl se pro Singapur. To byl začátek obchodní základny, která má až dodnes vliv na rozvoj východní Asie.

Než Singapur získal nezávislost, říkalo se o něm, že to je zanedbané město. Dnes by něco takového o Singapuru nikdo neřekl. Opak je pravdou. Za uplynulých třicet let bylo město téměř úplně přestavěno, a kde to bylo možné, byl mu ponechán charakter starého města — buď tím, že byla zachována fasáda starších budov, nebo tím, že byly do moderních staveb začleněny stavby historické. Singapur se stal křižovatkou námořní dopravy na Východě. V přístavu má často až osm set lodí najednou. Moderní vyspělá technika umožňuje vyložit a naložit ohromnou kontejnerovou loď během několika hodin. Za čtvereční metr pozemku město požaduje a také dostává 60 000 dolarů a více.

Ve městě žije asi 3 400 000 obyvatel. Je to pestrá směsice Číňanů, Malajců, Indů, Evropanů a dalších národností. Mluví se tam mandarínskou čínštinou, malajštinou, tamilštinou a angličtinou.

Díky třiaosmdesáti kilometrům rychlé nadzemní a podzemní dopravy má Singapur jeden z nejmodernějších a nejefektivnějších dopravních systémů na světě. Po celém městě jsou mezi vysokými moderními budovami hojně roztroušeny zelené parky. Turista, který je v Singapuru poprvé, nutně musí vidět renovovaný hotel Raffles, nyní národní památku — byl totiž postaven roku 1889. Také musí vidět dvaapadesátihektarové botanické a zahradnické středisko, v němž je na čtyřech hektarech zachována džungle, kde se kdysi potulovali tygři.

Náboženská svoboda zaručena

Jako doplněk svého mimořádného ekonomického pokroku nabízí Singapur všem obyvatelům náboženskou svobodu. Žel, svůj slib neplní. To shledali zvláště ti lidé, kteří jsou spojeni se sborem svědků Jehovových.

Ústava Singapurské republiky poskytuje v článku 15(1) základní záruku svobody vyznání: „Každá osoba má právo vyznávat, provádět a šířit své náboženství.“

Článek 15(3) Ústavy zaručuje: „Každá náboženská skupina má právo —

(a) spravovat své vlastní náboženské záležitosti;

(b) zřídit a provozovat instituce k náboženským a charitativním účelům a

Svědkové Jehovovi byli částí singapurské společnosti už v roce 1936. Mnoho let konali pravidelná sborová shromáždění ve svém vlastním sále Království na Exeter Road v čísle 8, hned naproti rušné tržnici. Sbor vzkvétal a svým jedinečným způsobem přispíval ke stabilitě života společnosti.

Svědkové Jehovovi zakázáni

To vše se 12. února 1972 změnilo. Podle vládního usnesení o vypovězení, kapitoly 109, byl vydán příkaz k vyhoštění a ze země museli odejít křesťanský misionář Norman David Bellotti a jeho manželka Gladys, kteří v Singapuru žili dvacet tři let. Pak rychle následoval příkaz ke zrušení registrace singapurského sboru svědků Jehovových. Za několik hodin policie vyrazila vstupní dveře sálu Království a sál obsadila. Téměř ihned byl vydán zákaz veškeré literatury vydávané Watch Tower Society. Tak začalo období útisku svědků Jehovových.

Součástí svévolné akce státu bylo i to, že stát později sál Království prodal. To vše bez oznámení — nebylo žádné vyslýchání, žádný soud, žádná možnost reagovat.

Singapurská vláda opakovaně uváděla jako legální důvod k absolutnímu zákazu svědků Jehovových to, že se svědkové nepodílejí na vojenské službě. Až 29. prosince 1995 pan K. Kesavapany, stálý zástupce Singapuru v Organizaci spojených národů v Ženevě, v dopise adresovaném Jeho Excelenci Ibrahimovi Fallovi, náměstkovi generálního tajemníka pro lidská práva při Organizaci spojených národů v Ženevě, uvedl:

„Zákaz hnutí svědků Jehovových, který má vláda vydala, byl vydán s ohledem na národní bezpečnost. Pokračující existence tohoto hnutí by byla na škodu veřejnému blahu a pořádku v Singapuru. Logickým důsledkem zrušení registrace svědků Jehovových byl zákaz všech jejich publikací, aby byl zákaz hnutí prosazen a aby se zabránilo šíření jejich názorů.“

K tvrzení vlády, že je v sázce národní bezpečnost Singapuru, je třeba říci, že mladých mužů, kteří odmítají nastoupit vojenskou službu, je ročně přibližně pět. Singapur má armádu v síle asi 300 000 mužů. Singapurská vláda se odmítla vůbec zabývat otázkou civilní služby, protože se týká tak malé hrstky lidí.

Neskrývaný útlak

Po několika letech nejisté tolerance byla v roce 1992 zahájena nová kapitola neskrývaného porušování lidských práv — několik lidí bylo zatčeno a obviněno z toho, že vlastní literaturu, jež je podle zákona o nežádoucích publikacích zakázána. V roce 1994 vyslala Watch Tower Society do Singapuru pětasedmdesátiletého W. Glena Howa, Q.C., právníka, který je celý život svědkem Jehovovým. Jeho statut korunního rady mu umožnil vystupovat před singapurskými soudy. S odkazem na náboženská práva zaručená Ústavou bylo podáno odvolání k Nejvyššímu soudu Singapuru, které zpochybňovalo oprávněnost zatýkání i zákazu z roku 1972. Dne 8. srpna 1994 předseda Nejvyššího soudu Singapuru Yong Pung How odvolání zamítl. Další snahy odvolat se proti tomuto rozhodnutí byly neúspěšné.

Začátkem roku 1995 se ukázalo, že právní spor založený na Ústavě Singapuru vyvolal ještě větší represe. Podle jakoby vojenského plánu Operace naděje přepadli tajní policisté z kriminální policie, z odbočky pro tajné spolky, několik skupinek křesťanů, kteří se sešli v soukromých bytech. V přepadových oddílech bylo asi 70 policistů a podpůrného mužstva a výsledkem bylo zatčení 69 osob. Všichni byli transportováni k výslechům a někteří byli vyslýcháni celou noc. Všichni byli obviněni z účasti na shromáždění svědků Jehovových a z vlastnění biblických publikací. Někteří z nich byli zadržováni až 18 hodin a nemohli ani zatelefonovat své rodině.

Cizinci byli zproštěni obžaloby, ale 64 singapurských občanů bylo koncem roku 1995 a začátkem roku 1996 souzeno. Všichni byli shledáni vinnými. Čtyřicet sedm z nich ve věku od 16 do 72 let nezaplatilo pokutu tisíců dolarů a byli posláni do vězení na jeden až čtyři týdny.

Než byli posláni do svých cel, byli muži i ženy před očima několika lidí svlečeni do naha a prohledáni. Některým ženám bylo řečeno, aby rozpažily, udělaly pět dřepů, otevřely ústa a zdvihly jazyk. Nejméně jedné ženě bylo řečeno, aby si svými prsty rozevřela konečník. Ve věznici museli někteří muži pít vodu ze záchodových mís. S některými mladými ženami se jednalo jako s nebezpečnými zločinci. Byly celou dobu trestu v samovazbě a dostávaly poloviční porce jídla. Někteří vězeňští dozorci svědkům nedovolili mít u sebe ani vlastní Bibli.

Ale podívejme se, co o tom řekly některé z uvězněných žen. Jejich autentické zprávy jsou v ostrém kontrastu s tím, jak čistě toto moderní město vypadá.

„Cela byla špinavá. Umyvadlo a záchod byly v ubohém stavu. Byly slizké a špinavé. Pod lavicí, na níž jsem seděla, byly pavučiny a špína.“

„Bylo mi řečeno, abych se svlékla do naha. Dostala jsem vězeňské oblečení, misku na mýdlo (bez mýdla) a zubní kartáček. Jiné vězeňkyně mi řekly, že krátkodobí vězni nedostávají zubní pastu ani toaletní papír.“

„V jedné cele nás bylo dvacet. Záchody neměly mísu a oddělující stěna mi sahala do pasu. V koupelně byla jen jedna sprcha a jedno umyvadlo s kohoutkem. Muselo se nás mýt šest najednou — všechny v cele jsme se musely osprchovat ráno během půl hodiny.“

Navzdory tomu, že uvěznění bylo traumatem, všichni je považovali za výsadu — výsadu sloužit Bohu kdykoli, kdekoli a za jakýchkoli okolností. Všimněte si, co o tom řekla jedna dívka:

„Od chvíle, kdy jsem vstoupila do věznice, jsem si neustále připomínala, proč tam jsem. Každý den jsem se modlila k Jehovovi, aby naslouchal mým modlitbám a aby mě neopouštěl. Cítila jsem, že mé modlitby vyslýchá, protože vytrvávat mi pomáhal jeho svatý duch. Až tehdy jsem si uvědomila, jak blízký vztah k Bohu mám, a to mě velmi posílilo. Věděla jsem, že nad námi bdí. Považuji za výsadu, že jsem mohla projít touto zkouškou kvůli jeho jménu.“

O celé věci se brzy dozvěděli novináři z celého světa. Tisk v Austrálii, Kanadě, Evropě, Hongkongu, Malajsii, ve Spojených státech i jinde o této události opakovaně psal. Kanadský list The Toronto Star shrnul tehdejší pobouření v titulku „Babička odsouzena za to, že má Bibli“. Je pravda, že na světě je mnoho vážných problémů, které se týkají mnohem většího počtu lidí, ale v tomto případě šokovaní lidé všude na světě kladli stále tutéž otázku. „V Singapuru?“

Je těžké pochopit, proč by náboženství, které působí otevřeně a s plnou ochranou zákona ve více než dvou stech zemích, mělo být v Singapuru terčem pronásledování. Ještě hůře se to chápe, když vezmeme v úvahu, že s žádným jiným náboženstvím v Singapuru se nejedná tak nerozumně a svévolně.

Zástupce policejního superintendenta, který vedl jednu přepadovou skupinu proti svědkům Jehovovým, u soudu připustil, že to bylo poprvé, kdy on a jeho mužstvo dostali příkaz rozprášit nějaké náboženské shromáždění. Následují citáty ze zápisu z přelíčení:

Otázka: (na svědka) Víte o tom, že by odbočka pro tajné spolky někdy vyšetřovala a žalovala kromě svědků Jehovových i nějakou jinou neregistrovanou náboženskou skupinu?

Odpověď: O žádné nevím.

Pak dotazování pokračovalo.

Otázka: (na svědka) Zúčastnil jste se někdy vy osobně podobné přepadové akce proti nějaké malé náboženské skupině, která se schází v domácnostech a není registrována podle zákona o společnostech?

Odpověď: Nezúčastnil.

Výzva k akci

Organizace Amnesty International a Mezinárodní sdružení advokátů vyslaly své vlastní pozorovatele, aby sledovali korektnost soudů. Nestranný pozorovatel Amnesty International Andrew Raffell, který je advokátem v Hongkongu, řekl: „Ve své zprávě uvádím, že soud byl spíše parodií na soudní přelíčení.“ Dále vysvětlil, že vládní úředníci povolaní jako svědkové nebyli schopni soudu vysvětlit, proč je literatura svědků Jehovových považována za nežádoucí. Pan Raffell uvedl několik biblických publikací, mimo jiné publikace Cesta k pravému štěstí a Využij co nejlépe své mládí. Dodal, že nemohou být považovány za nežádoucí v žádném smyslu tohoto slova.

Pozorovatel z Mezinárodního sdružení advokátů Cecil Rajendra uvedl:

„Jako pozorovateli mi bylo od počátku zřejmé, že celý soud byl jen . . . fraškou, která byla ostentativně sehrána proto, aby světu ukázala, že v Singapuru ještě je demokracie.

Výsledek byl dán již předem a nikdy před přelíčením, během něho nebo v jeho závěru nebylo pochyb, že všichni obvinění budou shledáni vinnými ze skutků, z nichž byli obžalováni.

Soudní řízení se sice konalo u nižšího soudu a obvinění byla vlastně jen drobnými přestupky zákona o společnostech, ale v soudní síni panovala atmosféra strachu a zastrašování.

Značnou měrou k tomu přispěl fakt, že tam bylo nejméně deset uniformovaných policistů (šest v soudní síni a čtyři před ní) a několik mužů ze zvláštního oddělení oblečených v civilu. Ti seděli na galerii.“

Pan Rejandra pokračoval komentářem k vedení soudu samotného:

„Jednání zmíněného soudce během pozorování (i v průběhu celého soudu, jak dosvědčuje zápis) mělo značné nedostatky. . . . Proti všem zásadám řádného soudu soudce opakovaně zasahoval ve prospěch obžaloby a obhajobě bránil ve výslechu svědků obžaloby ohledně věcných důkazů; například překladu Bible, King James version, jejž obžaloba předložila jako doklad toho, že obvinění vlastnili zakázané publikace!“

Mezinárodní znepokojení nad potlačováním lidských práv v Singapuru je tak velké, že belgický časopis nazvaný Human Rights Without Frontiers otiskl osmnáctistránkovou zprávu pojednávající výhradně o útoku státu Singapur na svědky Jehovovy. Šéfredaktor tohoto časopisu Willy Fautré ve svém úvodníku stručně definoval skutečnou míru lidské svobody v jakémkoli politickém státě:

„Ačkoli náboženská svoboda je jednou z nejlepších známek obecného stavu lidské svobody v kterékoli společnosti, velmi málo sekulárních organizací na ochranu lidských práv se zabývá odstraňováním těch forem diskriminace a nesnášenlivosti, jež jsou založeny na náboženství nebo přesvědčení, a nezabývají se ani vyvíjením postupů, jež by náboženskou svobodu střežily a podporovaly.“

Časopis Human Rights Without Frontiers na zadní straně své zprávy vytiskl polotučným písmem seznam svých doporučení.

Svědkové Jehovovi jsou Singapuru prospěšní. Respektují práva svých bližních a nedopouštějí se na nich žádného zločinu. Žádný občan Singapuru se nemusí obávat, že by se některý svědek Jehovův vloupal do jeho domu nebo že by ho přepadl, zbil nebo znásilnil.

Jejich dobrovolná veřejná služba posiluje a zlepšuje rodinný život a vychovává dobré občany. Svědkové Jehovovi vedou bezplatná biblická studia s kýmkoli, kdo chce poznat povzbudivé zásady Bible a způsob, jak je uplatňovat ve svém životě. Součástí jejich křesťanského vzdělávání jsou shromáždění, jejichž účelem je studium Bible a modlitby. Díky tomu jsou dobrými občany.

Občané Singapuru, kteří mají respekt ke své republice a chtějí pro její budoucnost to nejlepší, by měli podnítit vládu, aby přehodnotila svůj postoj k tomu, jaké je spravedlivé místo svědků Jehovových v singapurské společnosti. Je čas upustit od sankcí proti nim a navrátit jim to, na co má každý občan právo — svobodu vyznání.

[Rámeček na straně 26]

Svět se dívá

1. „Když singapurská policie loni jednoho únorového večera přepadla bleskovou vojenskou akcí pět domácností, bylo zatčeno 69 mužů, žen a mladistvých a byli odvlečeni na policii. To není způsob, jak by měla končit shromáždění ke studiu bible.“ (The Ottawa Citizen, Kanada, 28. prosince 1995, strana A10)

2. „Pro ty, komu záleží na náboženské svobodě a na právech svědomí, by bylo velkým potěšením, kdyby singapurská vláda změnila svůj postoj k těmto nevinným a neškodným lidem a dovolila jim, aby uplatňovali a šířili svou víru beze strachu a bez překážek.“ (Profesor Bryan R. Wilson, Oxfordská univerzita, Anglie)

3. „V řadě soudních procesů, které probíhaly od loňského listopadu a které vyvolaly protesty mezinárodních skupin na ochranu občanských práv, odsoudily singapurské soudy 63 svědků Jehovových.“ (Asahi Evening News, Japonsko, 19. ledna 1996, strana 3)

4. „Svědkům Jehovovým by mělo být dovoleno se scházet a pokojně provádět své náboženství, aniž by jim hrozilo zatčení nebo uvěznění. Svoboda náboženství je základním právem, jež je zaručeno Ústavou Singapuru.“ (Amnesty International, 22. listopadu 1995)

5. Čan Siu-čing, předsedkyně Komise pro mír a spravedlnost při hongkongské katolické diecézi, v dopise Lee Kuan Yewovi, vrchnímu ministrovi, na úřad předsedy vlády, datovaném 1. června 1995, uvedla: „Hlavní věcí je, že i v případě, že singapurská vláda považuje ty, kdo odmítají vojenskou službu, za přestupníky zákona, kteří by měli být žalováni, neměli by být postiženi ostatní členové, kteří se jen účastní náboženských shromáždění za účelem uctívání. . . .

Proto píšeme vaší vládě žádost:

1. nezakazujte svědky Jehovovy, ponechte jim svobodu uctívání a svědomí;

2. přestaňte žalovat svědky Jehovovy, kteří se pouze účastní shromáždění, jehož účel je náboženský;

3. propusťte ty svědky Jehovovy, kteří byli nedávno zatčeni jen proto, že se podíleli na náboženských činnostech.“

[Obrázek na straně 23]

Svědkové Jehovovi u soudu poté, co byli obžalováni

[Obrázek na straně 23]

Tato jedenasedmdesátiletá svědkyně řekla soudci: „Nejsem pro tento stát žádnou hrozbou.“ Byla však uvězněna