Pozorujeme svět

Zločin — výnosný obchod

Komerční konfederace, sdružení italských obchodníků, ve své zprávě za rok 1997 uvádí, že roční příjem organizovaného zločinu se odhaduje na 200–240 miliard dolarů. Nejméně 18 miliard dolarů prý pochází z obchodování s drogami, 11 miliard z prostituce a 15–18 miliard z lichvářství a půjčování na vysoký úrok. „Tři z každých deseti komerčních podniků jsou řízeny jednotlivci nebo společnostmi spojenými se zločineckými organizacemi; 20 až 25 procent bankovních transakcí, jež se každý den uskuteční, jsou pochybného původu,“ uvádí list La Repubblica.

Četba knih neztrácí na oblibě

Podle průzkumu Policy Studies Institute počítačová technika ještě čtenářské návyky Britů nezměnila. Jak uvádí list The Times, „téměř polovina respondentů řekla, že právě čte knížku pro potěšení; to je poměr, který se od roku 1989 moc nezměnil“. Ženy čtou více než muži a největšími čtenáři jsou lidé nad 55 let. Nejoblíbenější jsou kuchařky, potom detektivky nebo napínavé příběhy, milostné romány a krásná literatura 20. století. Počítač je asi ve 30 procentech domácností, ale jen 7 procent domácností má počítač s CD-ROM, který knihám konkuruje. A jak píše The Times, na rozdíl od laptopu se kniha nepokazí, když do ní o prázdninách na pláži vniknou zrnka písku nebo když se otřásá nárazy v rušném metru. Krásně vypravená knížka může být „esteticky příjemná a její obsah podnětný“.

Zpátky k vodě

„Dlouhé hledání chemikálie, která by hasila oheň, a přitom nepoškozovala ozónovou vrstvu, nakonec vedlo k . . . vodě,“ píše časopis New Scientist. „Když Norská laboratoř pro výzkum ohně v Trondheimu uhasila stovku experimentálních požárů, došla k závěru, že nejvhodnější náhražkou za halony ničící ozón, které se v hasicích přístrojích stále běžně používají, jsou jemné vodní spreje.“ Halony — sloučeniny uhlíku, bromu a fluoru — oheň udusí. Kapičky vody udělají totéž tím, že při vypařování 1 700krát zvětší svůj objem a vytěsní kyslík. Méně účinné než halony jsou vodní spreje jen v případě malých, doutnajících ohňů, které nedosahují teploty potřebné k tomu, aby se voda začala vypařovat. Za halony se však stále hledají umělé náhrady, protože s vodou je jiný problém: jejím prodejem si moc nevyděláte.

Nyní hepatitida G

Japonští lékaři potvrdili, že pacienti byli během měsíce od podání transfúze infikováni virem hepatitidy G, novým kmenem, který byl v roce 1995 identifikován ve Spojených státech. Novým vyšetřením krve pacientů, kteří trpí rakovinou jater a v letech 1992 až 1994 podstoupili operaci v tokijské nemocnici Toranomon, lékaři zjistili, že 2 z 55 pacientů byli infikováni před operací a 7 dalších bylo nakaženo po operaci. Lékaři uvedli, že nakažená krev, kterou všech 7 pacientů dostalo, pocházela průměrně od 71 dárců. To svědčí o tom, že novým virem byly nakaženy 1,4 procenta krevních zásob. List Asahi Evening News uvádí, že o viru hepatitidy G a o tom, u kolika jeho nosičů se hepatitida nebo rakovina jater ještě rozvine, se ví velmi málo.

„Virus tisíciletí“

„Problém známý jako virus tisíciletí, problém roku 2000, nebo jen ‚Y2K‘, je silou, která může značně ochromit moderní výpočetní techniku,“ píše U. S. News & World Report. Problém začal v šedesátých letech, kdy byly počítače drahé a jejich paměť omezená. Aby se ušetřilo místo, programátoři používali při psaní dat jen poslední dvě číslice roku. Pro počítač byl rok 1997 prostě „97“. V čem je problém? „Prvního ledna 2000 si asi 90 procent počítačového hardwaru i softwaru světa bude ‚myslet‘, že je to první den roku 1900.“ Chyby se už staly. „V jedné státní věznici byly kvůli této chybě špatně spočítány tresty několika vězňů a ti byli propuštěni,“ uvádí Newsweek. „V obchodech a restauracích byly odmítnuty některé kreditní karty, když počítač odmítl datum jejich expirace ‚00‘. A řidičům kamiónů se v několika státech stalo, že bylo zrušeno jejich povolení k mezistátní přepravě, když si počítače nedokázaly poradit s žádostmi o prodloužení platnosti s daty po roce 2000.“ Společnosti na celém světě budou muset vynaložit asi 600 miliard dolarů na to, aby změnily kódování dat, a doufají, že to ve zbývajících dvou letech stihnou.

Zvířata, která lámou rekordy

Italský list Corriere della Sera uvedl, že v létě 1996 dosáhl rekordu jeden rybák obecný. Jeho let byl „tím nejdelším migračním letem“, o němž máme doklad. Rybák vyrazil z Finska, kde byl okroužkován, a za dvanáct týdnů byl chycen v jihovýchodní Austrálii ve státě Victorie, po letu dlouhém 24 000 kilometrů. Denně musel urazit průměrně 200 kilometrů. Držitelem předchozího rekordu byl rybák dlouhoocasý, který v roce 1955 uletěl 22 530 kilometrů z Ruska do Austrálie. Mezi zvířata, která při migraci urazí tisíce kilometrů, patří losos nerka, úhoř, monarcha stěhovavý, kareta obrovská nebo keporkak.

Migrační cesta z Aljašky na Havaj trvá keporkakům běžně asi 102 dní, ale výzkumníci objevili jednoho, kterému na překonání vzdálenosti 4 465 kilometrů stačilo jen 39 dní! To znamená, že jeho průměrná rychlost byla asi 4,8 kilometru za hodinu. Tentýž keporkak byl také spatřen v Mexiku. Keporkakové migrují na Havaj a tam se jim rodí mláďata. Ta mají totiž příliš málo tuku, aby vydržela v ledové vodě Aljašky. Jak píše londýnský list The Times, jejich migrace patří mezi mořskými savci k těm nejdelším.

Ta nepolapitelná moucha!

Proč je tak těžké plácnout mouchu? Jak to dělá, že prchá tak rychle? Tajemství spočívá v jisté struktuře v jejím mozku zvané obří vlákno. To je buňka podobná stuze, která komunikuje s jinými částmi mušího mozku elektricky, nikoli chemicky. V důsledku toho elektrický proud rychle teče do částí mozku, které aktivují skákání a létání, a to mouše umožňuje utéci před nebezpečím během několika tisícin sekundy. U běžného člověka například trvá asi čtvrt sekundy, než ruka zareaguje na něco, co vidí oči. Londýnský list The Times píše, že výzkumníci britské Sussexské univerzity doufají, že jim tento poznatek o muším mozku pomůže vyvinout insekticid, který by muší reakci úspěšně ochromil.

Mořské želvy v krizi

List The Weekend Australian přinesl zprávu, že populace mořských želv klesla na nebezpečně nízkou úroveň, protože v asijské části Pacifiku jsou nadměrně loveny. To vedlo Austrálii a Indonésii k tomu, že na Jávě společně uspořádaly konferenci o tom, jak zlepšit metody ochrany. Želvy jsou stěhovavé a nenosí na sobě národní znaky, a tak i ten nejlepší ochranářský program v jedné zemi nemá cenu, jestliže jiná země, kolem níž želvy migrují, loví želvy bez ohledu na to, kolik jich zbude. „Odhaduje se, že jen na Bali je každý rok kvůli cestovnímu ruchu zabito 50 000 želv,“ uvádí list, „a statisíce želvích vajec je sebráno jako potravina.“ S mořskými želvami, mimo jiné s ohroženými karetami obecnými, zranitelnými kožatkami velkými a karetami obrovskými, obchoduje i Papua-Nová Guinea. Další ohrožené druhy mořských želv jsou kareta pravá, kareta Natator (Chelonia) depressa a kareta zelenavá.

Morseova abeceda po 150 letech na vymření

Před více než 150 lety přidělil americký vynálezce Samuel Morse každému písmenu abecedy specifický kód složený z teček a čárek. Díky tomu bylo možné pomocí zařízení zvaného Morseův klíč vyťukávat zprávy, které se přenášely po rádiových vlnách. Na moři byly zachráněny tisíce životů, když lodě v ohrožení použily tísňové volání SOS. Tento jednoduchý komunikační prostředek používaly i armády světa a také řada amatérů, kteří si posílali zprávy jen tak pro potěšení. Velká výhoda Morseova kódu spočívá v jeho jasnosti, což je velmi důležité, když radiooperatér mluví s cizím přízvukem nebo nezná jazyk té země, v níž bude zpráva pravděpodobně zachycena. Ale zprávy v Morseově abecedě jsou stále více nahrazovány hlasovým rádiovým spojením a družicovými komunikačními systémy. Od roku 1993 se na zámořských lodích Morseův klíč již nevyžaduje. Francie upustila od Morseovy abecedy začátkem tohoto roku a do roku 1999 se přestane používat všude na světě.