Muž, který odemkl svět

OD DOPISOVATELE PROBUĎTE SE! V AUSTRÁLII

KDYŽ lidé poprvé letěli na Měsíc, s matematickou přesností si naplánovali, kam doletí a jak se tam dostanou, a mohli se také dorozumívat s domovem. Ale když v roce 1519 vyplulo ze Španělska pět malých dřevěných lodí Ferdinanda Magellanaa (jejichž délka byla asi 21 metrů, tedy srovnatelná s délkou dnešních návěsů na tahače), plavily se do neznáma a byly naprosto samy.

Magellanovy výpravy patří v mořeplavectví k nejsmělejším, nejodvážnějším výkonům všech dob. Jsou trvalou připomínkou velké epochy námořních objevů — epochy odvahy i strachu, radosti i tragédie, Boha i mamonu. Ferdinand Magellan se narodil v severním Portugalsku asi v roce 1480. Vraťme se tedy do oné doby a podívejme se na toho pozoruhodného muže, který odemkl svět, a povězme si něco o jeho historických výpravách.

Od dvorního pážete k neohroženému námořníkovi

Magellan pocházel ze šlechtické rodiny, a jak bylo zvykem, byl ještě jako chlapec povolán ke královskému dvoru, aby se stal pážetem. Zde získal vzdělání, ale také se z první ruky dozvídal o hrdinských činech takových mužů, jako byl Kryštof Kolumbus, který se právě vrátil z Ameriky, kde hledal západní mořskou cestu na pohádkové ostrovy Koření (v Indonésii). Mladý Ferdinand brzy začal snít o dni, kdy i on uslyší pleskání plachet nad hlavou a pocítí na tváři vodní tříšť neprobádaných oceánů.

Žel, v roce 1495 zemřel jeho patron, král Jan, a na trůn nastoupil vévoda Manuel, jehož sice zajímalo bohatství, ale ne objevování. Z nějakého důvodu se patnáctiletý Ferdinand Manuelovi znelíbil a Manuel celá léta nedbal na jeho žádosti, aby mohl na moře. Ale když se Vasco da Gama vrátil z Indie s nákladem koření, ucítil Manuel velké bohatství. Nakonec v roce 1505 Magellanovi dovolil, aby na moře přece jen odešel. Magellan se vydal s portugalským válečným loďstvem do východní Afriky a Indie, aby pomohl vyrvat vládu nad obchodem s kořením z rukou arabských obchodníků. Potom se plavil s jinou vojenskou expedicí dál na východ do Melaky.

V roce 1513 utrpěl Magellan při jedné bitce v Maroku ošklivé zranění kolena. Následkem tohoto zranění po zbytek života kulhal. Magellan požádal Manuela, aby mu zvýšil důchod, ale ani Magellanovy nedávné úspěchy, oběti a odvaha Manuelovo nepřátelství nezmírnily. Odmítá ho a přiznává mu částku sotva takovou, aby z ní mohl žít jako chudý šlechtic.

V tomto nejhorším období navštívil Magellana jeho starý přítel, slavný mořeplavec João de Lisboa. Mluvili spolu o tom, jak se dostat na ostrovy Koření plavbou na jihozápad, skrz el paso — úžinu, o níž se říkalo, že prý protíná Jižní Ameriku — a pak přes oceán, který nedávno objevil Balboa, když překročil Panamskou šíji. Věřili, že na druhé straně oceánu leží ostrovy Koření.

Magellana se nyní zmocnila touha dokázat to, co nedokázal Kolumbus — najít tu západní cestu do Orientu, která je, jak se domníval, kratší než cesta východní. Ale k tomu potřeboval finanční podporu. Magellan stále pociťoval žár Manuelova hněvu, a tak udělal to, co o několik let dříve udělal sám Kolumbus — začal usilovat o přízeň španělského krále.

Bude španělský král naslouchat?

Nad otevřenými námořními mapami Magellan předložil své argumenty mladému španělskému monarchovi Karlovi I. Ten měl na Magellanově západní cestě na ostrovy Koření velký zájem, protože by se tak předešlo zasahování do portugalských námořních cest. A co víc, Magellan mu řekl, že ostrovy Koření možná leží na španělském území, nikoli na portugalském! (Viz rámeček „Tordesillaská smlouva“.)

Karel se nechal přesvědčit. Dal Magellanovi pět starých lodí, aby si je opravil, udělal ho admirálem flotily a slíbil mu podíl na zisku z koření, jež přiveze domů. Magellan se ihned pustil do práce. Král Manuel se úskočně snažil projekt sabotovat, a tak trvalo celý rok, než byla flotila konečně připravena vyplout na svou historickou cestu.

„Největší mořeplavecký čin v historii“

Dne 20. září 1519 vypluly lodě San Antonio, Concepción, Victoria a Santiago (jsou uvedeny od největší po nejmenší) za Magellanovou vlajkovou lodí Trinidad, druhým největším plavidlem, a zamířily do Jižní Ameriky. Třináctého prosince dopluly do Brazílie a pod majestátní horou Pão de Açúcar neboli Cukrovou homolí vpluly do krásného zálivu Rio de Janeiro. Tam byly provedeny opravy a opatřeny zásoby. Pak výprava pokračovala na jih do míst, kde je nyní Argentina, a posádka stále vyhlížela el paso, průliv do jiného oceánu. Mezitím se stále ochlazovalo a začaly se objevovat ledovce. Nakonec se 31. března 1520 Magellan rozhodl, že přezimují v chladném přístavu San Julián.

Cesta již trvala šestkrát déle než Kolumbova první cesta přes Atlantský oceán, a úžina pořád nikde! Morálka byla stejně nízká jako teplota v San Juliánu a muži, mezi nimi i někteří kapitáni a důstojníci, se zoufale chtěli vrátit domů. Nebylo překvapením, když vypukla vzpoura. Ale díky Magellanovu rychlému, rozhodnému jednání byla vzpoura potlačena a dva její vůdci byli zabiti.

Přítomnost cizích lodí v přístavu přirozeně vzbudila zvědavost robustních a velkých místních obyvatel. Vedle těchto obrů se návštěvníci cítili jako trpaslíci, a proto tuto zemi nazvali Patagonie (odvozeno od španělského slova, jež znamená „velká noha“). Toto jméno přetrvalo až dodnes. Námořníci si také všimli ‚mořských vlků, kteří velikostí připomínali telata, a černo-bílých hus, které plavou pod vodou, žerou ryby a mají zobák jako vrány‘. Ano, uhodli jste — byli to tuleni a tučňáci!

V těchto polárních šířkách bývají náhlé, prudké bouře. Než skončila zima, flotila utrpěla první ztrátu — přišla o malou loď Santiago. Posádka byla naštěstí z vraku lodi zachráněna. Potom si čtyři zbývající lodě jako malí potlučení motýlci razily cestu v zajetí nepolevujících ledových bouří stále chladnějšími vodami — až do 21. října. Skrz vodní tříšť a déšť se oči všech upíraly k západnímu pobřeží, které bylo v jednom místě přerušeno. El paso? Ano! Konečně! Lodě se otočily a vpluly do úžiny, které se později začalo říkat Magellanův průliv. Avšak i tato chvíle triumfu byla zkalena. Loď San Antonio úmyslně zmizela v bludišti průlivu a vrátila se do Španělska.

Tři zbývající lodě si mezi pustými fjordy a zasněženými vrcholky houževnatě razily cestu klikatou úžinou. Na jihu námořníci spatřili řadu ohňů — možná z indiánských táborů —, a proto tuto zemi nazvali Tierra del Fuego, „Ohňová země“.

Soužení v Tichém oceánu

Po pěti trýznivých týdnech vypluli na oceán tak pokojný, že mu Magellan dal jméno Tichý. Muži se modlili, zpívali chvalozpěvy a oslavovali svůj úspěch salvami z děl. Ale jejich nadšení nevydrželo dlouho. Čekalo je větší strádání, než jaké zažili dosud, protože Tichý oceán nebyl malým mořem, jak očekávali. Táhl se stále dál a dál, a muži byli stále více hladoví, slabí a nemocní.

Statný Ital Antonio Pigafetta vedl deník a do něho napsal: „Ve středu 28. listopadu 1520 jsme . . . vpluli do Tichého moře, kde jsme zůstali tři měsíce a dvacet dní, aniž jsme někde nabrali zásoby . . . Jedli jsme jen staré suchary rozdrcené na prach a plné červů. Páchly po krysích výkalech, které na nich byly . . . , a pili jsme vodu, která byla žlutá a páchla. Také jsme jedli volské kůže . . . , piliny a krysy. Jedna stála půl koruny a nebylo jich dost.“ A tak zatímco do plachet vál svěží pasát a pod kýlem klouzala průzračná voda, muži leželi nemocní — měli kurděje. Než výprava dorazila 6. března 1521 na Mariany, devatenáct mužů zemřelo.

Ostrované se k námořníkům chovali nepřátelsky, a tak se posádce podařilo dostat jen trochu čerstvých potravin a vydala se dál. Nakonec 16. března uviděli Filipíny. Konečně se muži dobře najedli, odpočinuli si a znovu získali zdraví a sílu.

Tragédie — Sen se hroutí

Ferdinand Magellan byl hluboce věřící člověk a mnoho místních obyvatel a jejich panovníků obrátil na katolickou víru. Jeho horlivost však byla i jeho zkázou. Zapletl se do sporů mezi kmeny a s pouhými šedesáti muži napadl asi 1 500 domorodců. Věřil, že mu kuše, muškety a Bůh zajistí vítězství. Místo toho byl i s řadou svých mužů zabit. Magellanovi bylo asi 41 let. Věrný Pigafetta naříkal: ‚Zabili naše zrcadlo, světlo, útěchu a pravého vůdce.‘ O několik dní později usmrtili kdysi přátelští náčelníci asi 27 důstojníků, kteří jen přihlíželi bojům z bezpečí svých lodí.

Když Magellan zemřel, byl v důvěrně známých vodách. Kousek na jih leží ostrovy Koření a na západě je Melaka, kde Magellan v roce 1511 bojoval. Jestliže se Magellan plavil po boji u Melaky na Filipíny, jak se někteří historikové domnívají, pak skutečně obeplul zeměkouli, i když ne při jedné cestě. Dostal se na Filipíny jak z východu, tak ze západu.

Cesta k domovu plná strastí

Zbylo jen málo mužů, a tak nebylo možné plavit se na všech třech lodích. Námořníci tedy Concepción potopili a na zbývajících dvou lodích dopluli do konečného místa určení, na ostrovy Koření. Když lodě nabraly náklad, oddělily se. Posádku bojujícího Trinidadu zajali a uvěznili Portugalci.

Ale Victoria pod velením bývalého vzbouřence Juana Sebastiána de Elcano vyvázla. Vyhnula se všem přístavům kromě jednoho a riskovala plavbu po portugalské cestě kolem mysu Dobré naděje. Nezastavit se pro zásoby je však drahá strategie. Když Victoria 6. září 1522 — tři roky po vyplutí — konečně dorazila do Španělska, vezla pouhých osmnáct nemocných, vyzáblých mužů. Nicméně rozhodně to byli první lidé, kteří obepluli zeměkouli. A de Elcano se stal hrdinou. Je to neuvěřitelné, ale 26 tun koření, které Victoria přivezla, zaplatilo výdaje na celou expedici!

Magellanovo jméno žije dál

Magellanovi bylo celá léta upíráno jeho náležité místo v historii. Rozkolísáni zprávami odbojných kapitánů Španělé pošpinili jeho jméno a prohlásili o něm, že byl tvrdý a nekompetentní. Portugalci ho označili za zrádce. Žel, jakmile Magellan zemřel, jeho deník zmizel. Možná jej zničili ti, kdo byli v deníku odhaleni. Ale díky nezkrotnému Pigafettovi — jednomu z těch osmnácti, kdo zeměkouli obepluli — a asi pěti dalším členům výpravy máme o této tragické, ale pozoruhodné cestě alespoň nějaký záznam.

Časem historie revidovala svůj soud a dnes je Magellanovo jméno patřičně ctěno. Po něm se jmenuje průliv a také existují Magellanova mračna — dvě mlhavé jižní galaxie, které poprvé popsala jeho posádka — a Magellanovo jméno nese i vesmírná sonda. A Magellanovi ovšem vděčíme i za jméno největšího oceánu na světě, Tichého oceánu.

Skutečně, „do doby, než o 447 let později přistálo Apollo 11 na Měsíci, neměla žádná cesta člověka tak velký význam jako cesta Magellanova,“ píše Richard Humble v knize The Voyage of Magellan. Proč byla tak významná? Za prvé, dokázala, že Amerika není částí Asie ani neleží blízko ní, jak se domníval Kolumbus. Za druhé, na konci cesty se projevil jednodenní rozdíl v datu a to poukázalo na potřebu stanovit mezinárodní datovou hranici. A konečně, jak píše vědec a spisovatel Isaac Asimov, cesta ukázala, že země je skutečně kulatá. Ano, Magellan prakticky demonstroval to, co Bible sama říkala již 2 250 let. (Izajáš 40:22; srovnej Joba 26:7.) Tento hluboce věřící člověk, který odemkl svět, by tím byl nepochybně potěšen.

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček na straně 14]

Tordesillaská smlouva

Před Portugalskem a Španělskem se otevíral svět, a tak tyto dvě mocnosti uzavřely smlouvu, která mezi ně rozdělovala obchodní a politickou nadvládu nad novými územími. Pod vedením papežů Alexandra VI. a Julia II. určily poledník vedoucí dnešní Brazílií. Země objevené na východ od této linie měly patřit Portugalsku, zbytek Španělsku. Magellan portugalskému králi Manuelovi nemoudře naznačil, že kdyby se tato linie protáhla na druhou stranu pólů, ostrovy Koření by možná padly do španělské sféry vlivu. Touto upřímnou poznámkou, založenou na rozšířené představě, že Tichý oceán je mnohem menší, si Magellan vysloužil přísné pokárání. Ironií je, že se mýlil. Nicméně jeho názor mu dal další důvod k tomu, aby hledal ochranu u španělského krále.

[Rámeček a obrázek na straně 15]

Strasti dávných námořníků

Zvlášť na dlouhých průzkumných výpravách, které často trvaly celá léta, nebyl život prostých námořníků žádnou idylickou plavbou. Zde je pouhý vzorek námořníkova údělu:

● Nesmírně stísněné prostory a nedostatek soukromí

● Často kruté tresty, podle rozmaru kapitána

● Kurděje a smrt následkem nedostatku vitamínu C

● Smrt při ztroskotání, hladem, žízní, vlivem povětrnosti, od domorodců

● Úplavice nebo tyfus ze špinavé a zkažené pitné vody

● Otrava ze zkažené, červivé potravy

● Horečka z krysího kousnutí, ze zubů hladových krys

● Tyfus ze vší, které se hemžily na špinavém těle a oblečení

● Celková šance na přežití cesty byla padesátiprocentní

[Podpisek]

Century Magazine

[Mapa a obrázky na straně 16 a 17]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Magellanova cesta 1519–1522

⇦•••Trasa ◻Výchozí a koncový bod

Magellanův průliv

Magellan byl zabit na Filipínách

Poslední úsek cesty, jejž urazil Juan Sebastián de Elcano

[Podpisky]

Magellan: Giraudon/Art Resource, NY; mapa světa: Mountain High Maps® Copyright © 1995 Digital Wisdom, Inc.; astroláb: Se svolením Adler Planetarium

[Obrázek na straně 16]

Ferdinand Magellan

[Obrázek na straně 16]

„Victoria“, první loď, která obeplula zeměkouli. Z oněch pěti lodí byla co do velikosti čtvrtá a plavilo se na ní 45 mužů. Loď byla dlouhá asi 21 metrů

[Obrázky na straně 17]

Navigační přístroje: Přesýpací hodiny měřily čas, astrolábem se určovala zeměpisná šířka lodi