Když jsou na vás upřeny oči všech

„Muka“ — takovým slovem to popisuje Jerry. „Pokaždé, když jsem vešel do třídy,“ říká, „začal jsem se silně potit, měl jsem pocit, jako bych měl ústa plná vaty, a byl jsem přesvědčen, že nedokážu promluvit — dokonce ani kdyby na tom závisel můj život. Potom jsem začal cítit, jak se mi to intenzívní horko šíří do rukou, nohou a do obličeje a jak rudnu — jako by mi hořelo celé tělo.“

JERRY trpí sociální fobií — je to stav, který je charakterizovaný intenzívním strachem z toho, že ostatní lidé si člověka prohlížejí a že se ztrapní na veřejnosti. „Člověk trpící sociální fobií je přesvědčen, že jsou na něj upřeny oči všech,“ říká brožura, kterou vydala Americká asociace pro léčbu úzkostných poruch. „Úzkost může vést ke stavům, které se podobají záchvatům paniky a jsou provázeny příznaky jako bušení srdce, slabost, dýchavičnost a silné pocení.“

Někteří lidé mohou strach u sociální fobie zlehčovat, když tvrdí, že postižení by se měli donutit svou stydlivost prostě přehlížet a „jít mezi lidi“. Je pravda, že součástí boje se sociální fobií je strachu čelit. Avšak mezi stydlivostí a sociální fobií je obrovský rozdíl. „Na rozdíl od běžné stydlivosti,“ říká Jerilyn Rossová, „je sociální fobie tak silná, že člověku znemožňuje běžnou denní činnost v práci, ve škole, a téměř každý mezilidský vztah.“

Studie ukazují, že sociální fobie narušuje život milionů lidí.a Podívejme se na některé typy strachu, jež jsou s tímto stavem spojeny.

Druhy strachu u sociální fobie

Mluvit na veřejnosti. Doug si vzpomíná, že cítil paniku, když měl promluvit ke skupince místních obyvatel. „Z ničeho nic mě polil studený pot,“ říká Doug. „Srdce mi začalo tlouct. Třásl jsem se. Hrdlo se mi stáhlo tak, že jsem nedokázal říct ani slovo.“ Je pravda, že téměř každý cítí nervozitu, když má vystoupit před posluchači. Lidé se sociální fobií však pociťují vlnu hrůzy, která je intenzívní, nepolevuje a praxí se nezmenšuje. Doug se začal dívat i na tu nejtriviálnější příležitost, kdy měl veřejně promluvit, jako na ohrožení života.

Jíst v přítomnosti jiných lidí. Lidé se sociální fobií jsou přesvědčeni, že je druzí pozorují, a proto i obyčejné jídlo je pro ně děsivými mukami. Bojí se toho, že se jim budou třást ruce, že jim jídlo spadne nebo že se netrefí do úst, anebo že se jim dokonce udělá špatně. Tyto obavy se však potom mohou uskutečnit. Kniha Dying of Embarrassment (Umírám hanbou) uvádí: „Čím více se obáváte možnosti, že provedete něco trapného, tím úzkostnější budete. Čím úzkostnější budete, tím je pravděpodobnější, že se začnete chvět nebo uděláte náhlý neobratný pohyb. Tento problém může narůst do té míry, že bude obtížné dostat jídlo či pití do úst a přitom něco neutrousit nebo nevylít.“

Psaní v přítomnosti jiných lidí. Mnoho lidí se sociální fobií podléhá panice, když mají podepsat šek nebo napsat cokoli jiného, když je někdo pozoruje, protože se obávají, že se jim bude třást ruka nebo někdo uvidí, jak nečitelně škrábou. Samovi například vadilo, že se musel na začátku každého pracovního dne zapsat před vrátným do prezenční knihy. „Nedokázal jsem to,“ říká Sam. „Ruka se mi tak třásla, že jsem si ji druhou rukou musel držet, aby podpis byl v řádce, a to, co jsem napsal, nebylo k přečtení.“

Telefonování. Doktor John R. Marshall říká, že mnozí z jeho pacientů se přiznali, že se telefonování vyhnou vždy, kdykoli je to možné. „Obávají se, že nedokážou vhodně reagovat,“ říká lékař. „Jiní mají obavy, že nebudou vědět, co říct a nastane trapné ticho. V momentě, kdy konverzace začne váznout, úzkost způsobí, že se jejich hlas změní, začne se chvět nebo skřípat. Jsou tak vyděšeni, že mohou začít koktat, zajíkat se nebo své rozrušení projevit nějakým jiným trapným způsobem.“

Kontakt s lidmi. Někteří lidé se sociální fobií mají strach doslova z každé situace, kdy se dostanou do styku s jinými lidmi. Často je zvlášť děsí vizuální kontakt. „Lidé s těžkou sociální fobií často prožívají úzkostnou nejistotu, protože nevědí, kam se dívat a jak reagovat, když se na ně dívají jiní lidé,“ uvádí informační bulletin The Harvard Mental Health Letter. „Vyhýbají se vizuálnímu kontaktu, protože se domnívají, že nevědí, kdy se mají podívat, a kdy ne. Myslí si, že jejich pohledy si druzí lidé budou špatně vykládat.“

Se sociální fobií jsou spojeny ještě jiné druhy strachu. Mnoho lidí s touto fobií má například hrůzu z používání veřejných záchodků. Další postižení lidé se děsí nakupovat, když je sleduje prodavač. „Jsem tak nesvá, že často vůbec nevnímám to, na co se dívám,“ říká jedna žena. „Vždy očekávám nebo si představuju, že člověk za pultem bude vyžadovat, abych ihned řekla, co chci, a nezdržovala ho.“

Jak se to snaží zvládnout?

Utrpení spojené se sociální fobií těžko chápou ti, kdo takovou poruchu nemají. Jeden člověk postižený touto fobií popisuje své pocity jako „nejhroznější druh rozpaků, jaký si člověk může vůbec představit“. Jiný postižený člověk připouští: „Stále jsem uvažoval o sebevraždě.“

Žel, mnoho lidí se sociální fobií se snaží zmírnit svou úzkost pitím alkoholu.b Alkohol sice přináší dočasnou úlevu, ale z dlouhodobého hlediska pouze problémy zvětšuje. Doktor John R. Marshall říká: „Nejeden z mých pacientů, který neměl žádnou zkušenost s pitím alkoholu při společenských příležitostech, se opil do němoty. Před společenskou událostí nebo v jejím průběhu se snažili uklidnit alkoholem, tím však naopak přispěli k tomu, že v očích ostatních klesli, a toho se právě nejvíce obávali.“

Snad nejčastější strategií, kterou lidé se sociální fobií používají, je snaha vyhýbat se těmto situacím. Ano, mnoho lidí se prostě vyhýbá tomu, čeho se děsí. „Vyhýbala jsem se velmi mnoha situacím, dokonce i telefonování,“ říká Lorraine, která má sociální fobii. Časem však mnozí tito postižení zjistí, že takový způsob řešení je spíše uvězní, než ochrání. „Po nějaké době,“ říká Lorraine, „by mě zničila osamělost a nuda.“

Vyhýbaní se může stát „stále lépe fungující pastí“, varuje Jerilyn Rossová. „Pokaždé, když se něčemu vyhnete,“ dodává Jerylin, „to má za následek, že příště je snazší do této léčky padnout — až se toto vyhýbání stane téměř automatickou reakcí.“ Někteří lidé se sociální fobií běžně nepřijímají pozvání na večeři nebo takové zaměstnání, kde by přišli do styku s lidmi. Výsledkem je, že se nikdy nenaučí svému strachu čelit a zvítězit nad ním. Doktor Richard Heimberg říká, „že život těchto lidí je naplněn představami o odmítnutích, k nimž nikdy nedošlo, a představami o selháních v zaměstnání, které nikdy nevyzkoušeli, protože se tomu vyhnuli.“

Vzhledem k sociální fobii však existuje jedna dobrá zpráva — lze ji léčit. Samozřejmě, že není možné — ani žádoucí — odstranit naprosto každou formu úzkosti. Avšak lidé trpící sociální fobií se mohou naučit svůj strach ovládat a Bible obsahuje praktické rady, které jim mohou pomoci.

[Poznámky pod čarou]

[Obrázky na straně 5]

Pro lidi se sociální fobií se běžný kontakt s lidmi může stát děsivými mukami