Jak zvládat sociální fobii

„Nejdůležitější věc, na kterou by lidé se sociální fobií měli pamatovat, je to, že fobické poruchy se dají snadno léčit. Není to něco, čím by museli dále trpět.“ (Doktor Chris Sletten)

MNOHA lidem se sociální fobií se díky poskytnuté pomoci podařilo nejen zmírnit jejich strach, ale dokonce i zvládat společenská setkání, jichž se mnoho let obávali. Trpíte-li sociální fobií, buďte si jisti, že i vy se můžete naučit konstruktivním způsobům, jak svou poruchu zvládat. Budete se muset zaměřit (1) na tělesné příznaky, (2) na svůj postoj k situaci, které se bojíte, a (3) na chování, které je vyvoláno vašimi obavami.

Mohou vám pomoci biblické zásady. Je pravda, že Boží slovo není nějaká lékařská příručka, a pojem „sociální fobie“ v něm nenajdete. Bible vám však může pomoci, abyste ‚střežili praktickou moudrost a schopnost přemýšlet,‘ když se potýkáte se svými obavami. (Přísloví 3:21; Izajáš 48:17)

Jak si poradit s příznaky

Tělesné příznaky u lidí se sociální fobií nejsou u každého stejné. Jak reaguje vaše tělo, když se blíží situace, které se obáváte? Třesou se vám ruce? Tluče vám rychle srdce? Máte svíravý pocit v břiše? Potíte se nebo zčervenáte či máte sucho v ústech?

Opravdu není příjemné čekat, až se před jinými lidmi začnete potit, koktat nebo se třást. Strach z toho, co by se mohlo stát, vám však nepomůže. Ježíš se výstižně zeptal: „Kdo z vás může přidat jeden loket k délce svého života tím, že je úzkostlivý?“ (Matouš 6:27; srovnej Přísloví 12:25.) Skutečně, přemítat o svých příznacích a o tom, co si o nich mohou myslet druzí lidé, bude pouze situaci zhoršovat. „Lidé se sociální fobií jsou při představě, že druzí si jejich nervozity povšimli, ještě úzkostnější,“ uvádí informační bulletin The Harvard Mental Health Letter. „Předpokládají výslednou trapnou situaci a nedostatečný výkon — a když se obávaná situace přiblíží, toto očekávání spouští další poplašné signály.“

Možná dokážete intenzitu příznaků snížit tím, že si zvyknete dýchat pomalu a bránicí. (Viz rámeček „Dávejte pozor na dýchání“.) Pomáhat může také tělesné cvičení a svalová relaxace. (1. Timoteovi 4:8) Možná bude nutné udělat nějaké změny v životním stylu. Bible například radí: „Lepší je hrst odpočinku než dvojitá hrst tvrdé práce a honba za větrem.“ (Kazatel 4:6) Postarejte se, abyste měli dostatek odpočinku. Dávejte navíc pozor na své stravovací návyky. Není dobré jíst nepravidelně nebo vynechávat některá jídla. Možná bude nutné omezit kofein, který může být hlavní příčinou propuknutí úzkosti.

Především však buďte trpěliví. (Kazatel 7:8) Jeden odborný tým uvádí: „Časem budete pozorovat, že v některých společenských situacích sice stále cítíte určitou míru úzkosti, ale že intenzita vašich tělesných příznaků značně poklesla. Nejdůležitější je, že vaše sebedůvěra praxí vzroste a budete lépe připraveni účastnit se společenských událostí, kterých jste se obávali.“

Prozkoumejte své úzkostné postoje

Říká se, že člověk nemůže prožívat nějaký pocit, aniž by mu předcházela určitá myšlenka. Zdá se, že u sociálních fobií to opravdu platí. Ke zmírnění tělesných příznaků je tudíž nutné, abyste prozkoumali ‚zneklidňující myšlenky‘, jimiž jsou tyto příznaky vyvolány. (Žalm 94:19)

Někteří odborníci říkají, že sociální fobie je v podstatě strach ze zamítnutí. Člověk trpící sociální fobií si na společenském setkání může například říci: ‚Vypadám hloupě. Lidé si musí všimnout, že sem prostě nezapadám. Určitě si ze mě všichni dělají legraci.‘ Tracy, která trpí sociální fobií, takové pocity měla. Časem však své postoje prozkoumala. Uvědomila si, že lidé svůj čas netráví tím, že ji pozorují a hodnotí. „I když řeknu něco nudného,“ usoudila Tracy, „má někdo právo odsoudit mě kvůli tomu jako člověka?“

Podobně jako Tracy se možná i vy musíte vypořádat se svým pokřiveným uvažováním, pokud jde o pravděpodobnost — a závažnost — odmítavého postoje druhých na společenských setkáních. Je skutečně nějaký opodstatněný důvod si myslet, že lidé budou vyvedeni z míry, když se vyplní vaše nejhorší obavy? A i kdyby k tomu došlo, je to důvod k závěru, že takovou tragédii nelze přežít? Doopravdy změní názor jiného člověka vaši lidskou hodnotu? Bible moudře radí: „Nepřikládej také srdce ke všem slovům, která snad mluví lidé.“ (Kazatel 7:21)

Skupina odborníků, kteří se věnují sociální fobii, prohlásila: „Problémy vznikají tehdy, když lidé přikládají příliš velký význam a důležitost odmítnutím, která život nutně přináší. Odmítnutí druhými může být velmi skličující. Může opravdu bolet. Ale nemusí vás zničit. Není to skutečně žádná katastrofa, pokud ji z toho neuděláte vy sami.“

Bible nám pomáhá, abychom se na sebe dívali realisticky a připouští: „Všichni totiž mnohokrát klopýtáme.“ (Jakub 3:2) Ano, vůči nedokonalosti a jejím někdy trapným projevům není nikdo imunní. Když si to uvědomíme, pomůže nám to mít pochopení pro slabosti ostatních lidí, a druhé to podnítí, aby měli stejné pochopení pro nás. Křesťané každopádně vědí, že to, na čem opravdu záleží, je schválení Jehovy Boha — a ten se na naše chyby nezaměřuje. (Žalm 103:13, 14; 130:3)

Jak čelit obavám

Má-li člověk bitvu se sociální fobií vyhrát, bude se muset dříve nebo později svým obavám postavit. Již samotné pomyšlení na to může zpočátku člověku nahánět strach. Dosud jste se možná společenským setkáním, které ve vás vyvolávaly strach, vyhýbali. To však vaši sebedůvěru pravděpodobně pouze podkopávalo, a dále upevňovalo vaše obavy. Bible má pádný důvod, když říká: „Ten, kdo se odlučuje, bude hledat svou vlastní sobeckou touhu; vybuchne proti vší praktické moudrosti.“ (Přísloví 18:1)

Budete-li naproti tomu svým obavám čelit, povede to možná k tomu, že se vaše úzkost sníží.a Doktor John R. Marshall říká: „Pacienty se sociální fobií — zvláště pak ty, jejichž fobie je relativně vyhraněná jako například mluvení na veřejnosti — často vybízíme, aby se donutili být aktivní v prostředí a v organizacích vyžadujících společenský kontakt.“

Tím, že se vystavíte situacím, kterých se obáváte, přesvědčíte se, (1) že vaše vady, které vás uvádějí do rozpaků, ve většině případů nemají za následek odmítavý postoj ostatních lidí a (2) že dokonce i když mají za následek něčí nelibost, není to žádná katastrofa. Pamatujte však, že váš pokrok vyžaduje trpělivost. Sociální fobie se nezbavíte přes noc, a není ani realistické očekávat, že zmizí všechny projevy vaší poruchy. Podle dr. Sally Winstonové není cílem léčení zbavit se příznaků, ale přestat je pokládat za důležité. Jestliže nejsou považovány za důležité, říká tato psycholožka, zmizí nebo se alespoň zmírní.

Křesťané mají silný podnět k překonání strachu ze společenského kontaktu. Je jim totiž řečeno, aby ‚dbali jedni o druhé, aby se podněcovali k lásce a ke znamenitým skutkům, a neopouštěli své shromažďování‘. (Hebrejcům 10:24, 25) Křesťanská činnost často znamená být v kontaktu s jinými lidmi, a proto vytrvalá snaha zvládnout strach ze společenských kontaktů může velmi podpořit váš duchovní pokrok. (Matouš 28:19, 20; Skutky 2:42; 1. Tesaloničanům 5:14) Neustále předkládejte tuto záležitost Jehovovi v modlitbě, protože vám může dát „moc, která je nad to, co je normální“. (2. Korinťanům 4:7; 1. Jana 5:14) Žádejte Jehovu o pomoc, abyste získali vyrovnaný pohled na uznání jiných lidí a pěstujte vlastnosti nutné pro plnění toho, co Bůh vyžaduje.

Je pravda, že každý člověk se sociální fobií má své specifické problémy, každý má jiné překážky, s nimiž se musí vyrovnávat, a každý má také odlišné silné stránky, jež může využít. Stav některých lidí se výrazně zlepšil, když uplatnili podněty, o nichž jsme mluvili. V některých případech byla nutná další pomoc. Někomu například pomohly léky.b Jiní pacienti vyhledali pomoc psychiatra. Probuďte se! nedoporučuje ani nepodporuje žádnou konkrétní formu léčby. Je osobním rozhodnutím křesťana, zda podstoupí určitou léčbu. Křesťan by však měl být opatrný, aby tato léčba nebyla v rozporu s biblickými zásadami.

Lidé „s pocity, jako jsou naše“

Bible může být velkou oporou, protože obsahuje příklady lidí, kteří skutečně žili a kteří přemohli osobní překážky, aby vykonali to, co od nich Bůh vyžadoval. Podívejme se na Elijáše. Byl jedním z předních proroků a projevoval zdánlivě nadlidskou odvahu. Bible nás nicméně ujišťuje, že „Elijáš byl člověk s pocity, jako jsou naše“. (Jakub 5:17) I on prožíval období intenzívního strachu a úzkosti. (1. Královská 19:1–4)

Křesťanský apoštol Pavel šel do Korintu „ve slabosti a se strachem a s velkým chvěním“ a zjevně měl o svých schopnostech velké pochybnosti. A zde se setkal s určitou mírou nevole. Někteří odpůrci o Pavlovi řekli: „Jeho osobní přítomnost je slabá a jeho řeč opovrženíhodná.“ Nikde však není ani náznak toho, že by Pavel připustil, aby tento pokřivený názor jiných lidí ovlivnil jeho náhled na sebe a na své schopnosti. (1. Korinťanům 2:3–5; 2. Korinťanům 10:10)

Mojžíšovi scházela důvěra v to, že je schopen předstoupit před faraona, a tvrdil, že má „pomalá ústa a pomalý jazyk“. (2. Mojžíšova 4:10) Dokonce i když Jehova slíbil, že mu pomůže, Mojžíš naléhavě žádal: „Pane, pošli někoho jiného.“ (2. Mojžíšova 4:13, Today’s English Version) Mojžíš si svých schopností vědom nebyl, ale Jehova je mohl vidět. Pokládal Mojžíše za duševně i tělesně schopného, aby tento úkol splnil. Přesto Jehova laskavě poskytl Mojžíšovi pomocníka. Nenutil Mojžíše, aby předstoupil před faraóna sám. (2. Mojžíšova 4:14, 15)

Vynikajícím příkladem v tomto ohledu je také Jeremjáš. Když byl ustanoven Božím prorokem, tento mladý muž odpověděl: „Běda, Svrchovaný Pane Jehovo! Opravdu nevím, jak mluvit, neboť jsem jen chlapec.“ Jeremjáš sám od sebe neměl sílu provést úkol, který dostal. Byl s ním však Jehova. Pomohl Jeremjášovi, aby se stal „opevněným městem a železným sloupem a měděnými zdmi proti celé zemi“. (Jeremjáš 1:6, 18, 19)

Trpíte-li strachem a úzkostí, neusuzujte, že je to nedostatek víry nebo že vás Jehova zavrhl. Naopak, „Jehova je blízko těm, kdo mají zlomené srdce, a ty, kdo jsou zdrcení na duchu, zachraňuje“. (Žalm 34:18)

Biblické příklady, o nichž byla zmínka, ukazují, že s pocity nedostatečnosti se potýkali dokonce i oddaní muži víry. Jehova nepožadoval víc, než mohl každý z nich rozumně dát, a Elijášovi, Pavlovi, Mojžíšovi a Jeremjášovi pomohl, aby dokázali více, než možná předpokládali. Jehova „dobře zná naše utváření, pamatuje, že jsme prach“, a proto buďte ujištěni, že i pro vás může udělat totéž. (Žalm 103:14)

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček na straně 8]

Dávejte pozor na dýchání

NĚKTEŘÍ lidé se sociální fobií jsou schopni snížit intenzitu tělesných příznaků fobie tím, že věnují pozornost dýchání. Zpočátku to může znít divně. Přece každý ví, jak dýchat! Odborníci však říkají, že lidé s úzkostnými potížemi nedýchají správně. Často dýchají příliš povrchně, příliš rychle nebo dýchají především hrudníkem.

Zvykněte si vdechovat a vydechovat pomalu. Budete-li dýchat nosem místo ústy, bude to pro vás snazší. Naučte se také dýchat bránicí, protože dýchání horní částí hrudníku zvyšuje nebezpečí hyperventilace. Zkuste si to tak, že se postavíte a dáte si jednu ruku na pas a druhou doprostřed hrudníku. Sledujte, která ruka se vám při dýchání pohybuje více. Je-li to ruka na hrudníku, potom se musíte naučit dýchat bránicí.

Samozřejmě ne každý nádech a výdech souvisí s bránicí. (Normální poměr je přibližně čtyřikrát vdechnout a vydechnout bránicí a jednou hrudníkem, ale někdy se tento poměr mění.) A je na místě varování: Lidé s chronickými dýchacími potížemi — jako je emfyzém nebo astma — by měli dříve, než si osvojí novou techniku dýchání, vyhledat lékaře.

[Rámeček na straně 9]

Když strach vede k panice

U NĚKTERÝCH lidí se sociální fobií je úzkost tak silná, že vede k záchvatům paniky. Tento náhlý silný strach často způsobí, že postižený člověk rychle a zhluboka dýchá, má pocit slabosti a je přesvědčen, že má infarkt.

Odborníci tvrdí, že nejlepší je proti tomuto záchvatu nebojovat. Doporučují naopak, aby postižený člověk úzkostí ‚proplouval‘, dokud nepřejde. „Jakmile záchvat jednou začne, nemůžete ho zastavit,“ říká Jerilyn Rossová. „Musíte tomu nechat volný průběh. Stále si jenom říkejte, že je to děsivé, ale není to nebezpečné. Přejde to.“

Melvin Green, ředitel agentury, která léčí agorafobii, připodobňuje tyto záchvaty k malé vlně, kterou lze vidět, jak se blíží ke břehu. „To znázorňuje vaše počáteční pocity úzkosti,“ říká ředitel. „Vlna se přibližuje a roste. To znamená, že rostou vaše pocity úzkosti. Brzy je vlna obrovská a dosahuje vrcholu. Potom přechází v menší a menší vlnky, které se u břehu ztrácejí. Toto znázornění představuje začátek a konec záchvatu úzkosti.“ Pan Green říká, že lidé, kteří těmito záchvaty trpí, by neměli proti svým pocitům bojovat, ale ‚plout‘ s nimi, dokud neodezní.

[Obrázky na straně 8 a 9]

Úzkost se může zmírnit, budete-li dávat pozor na to, co jíte, a budete-li mít potřebný odpočinek

[Obrázek na straně 10]

Mužům, jako byl Mojžíš, Jehova pomohl, aby dokázali ve své službě vykonat více, než možná předpokládali