Pozorujeme svět
Děti ulice utíkají před zneužíváním
„Devadesát procent dětí ulice patří do nějaké rodiny. Přibližně 90 procent [těchto dětí ulice] je svými rodiči týráno a proto utíkají z domova a tak jsou zatahovány do zločinnosti, užívají drogy a jsou sexuálně zneužívány,“ říká Enza Mattarová, koordinátorka Regionálního střediska pro péči o týrané děti (Crami). V brazilském listu O Estado de S. Paulo bylo uvedeno, že paní Mattarová radí zdravotníkům a učitelům, aby u dětí bedlivě sledovali známky zneužívání, včetně „náhlých změn chování, nápadné uzavřenosti a šrámů na těle“. Zákrok může být velmi důležitý, protože pouze 5 procent případů, jimiž se středisko Crami zabývalo, se týkalo dětí, které samy požádaly o ochranu. Hrubí rodiče často odmítají pomoc. Proč? João Roberto Scomparim, přednosta střediska Crami, říká: „Rodiče, kteří páchají násilí na svých dětech, přesně napodobují to, co sami zažili, když byli malí, a věří, že tím své děti vychovávají.“
Zapomnětliví lidé
V Itálii se při jednom průzkumu zjistilo, že 77 procent z 1 600 zkoumaných dospělých osob trpí zapomnětlivostí, uvádí list La Repubblica. Během předchozího roku více než třetina z těchto lidí zapomněla na nějaké důležité výročí. Kromě toho 42 procent z nich běžně zapomínalo, kde zaparkovali svůj automobil, přes 30 procent zapomínalo klíče od svého domu, více než 25 procent zapomínalo náprsní tašku a 1,2 procenta z nich dokonce zapomnělo své vlastní jméno a příjmení. Naproti tomu 28 procent Italů říká, že si stále pamatují nejméně jednu báseň, kterou se naučili nazpaměť ve škole. Jak si můžete zlepšit paměť? Jedna odbornice lidem doporučuje, aby si to, co si chtějí zapamatovat, spojovali s něčím jiným, aby si dělali poznámky do diáře a znovu si je prohlíželi a aby si cvičili paměť tím, že se učí nazpaměť telefonní čísla, písničky, a dokonce čísla automobilových poznávacích značek.
Proč se vám zdá vaše řada nejpomalejší
Jestliže se vám zdá, že se při nakupování vždycky dostanete do nejpomalejší řady, možná to jen potvrzuje platnost zákonů pravděpodobnosti. Jak uvádí německý list Die Zeit, pravděpodobnost toho, že jedna ze dvou sousedních řad bude rychlejší než vaše, je dvě ku třem. Čím je řad více, tím je pravděpodobnost méně příznivá. Badatelé zjišťují, že to, co lidi rozčiluje, není ani tak čekání jako „pocit mrhání času“. Některé hotely umisťují do vestibulů před výtahy zrcadla, aby se čekání na výtah poněkud zpříjemnilo. Lidé tak mají co dělat — mohou se učesat nebo si upravit kravatu. Také pomáhá to, když se lidem sděluje, jak dlouho musí čekat. Některé podzemní dráhy tedy používají elektronické informační tabule, na nichž je vidět, kolik minut zbývá do odjezdu příštího vlaku.
Duchovní v Africe se dopouštěli zneužívání
„V Africe začínají vyplouvat na povrch případy duchovních, kteří se dopustili pohlavního zneužití,“ píše časopis Catholic International. Někteří katoličtí biskupové doporučují přísněji prověřovat a školit ty, kdo chtějí vstoupit do semináře, aby k takovým případům nedocházelo. K jiným oblastem špatného chování kněžstva, o něž se zajímají afričtí biskupové, patří „zneužívání alkoholu a zabývání se činnostmi, které jsou pro kněžský stav a kněžské povolání nevhodné a nežádoucí, například podnikáním či obchodem a politikou“. Proč byly tyto případy odhaleny teprve nedávno? „Na základě uvolnění tisku a zmírnění církevní kontroly nad sdělovacími prostředky,“ odpovídá časopis Catholic International a dodává, že „počáteční pokusy některých církevních autorit v určitých částech Afriky zabránit zveřejňování nelichotivých zpráv . . . selhaly.“
Kazatelé nosí pistole
Zpravodajská agentura Reuter oznamuje, že v americkém státě Kentucky je nyní díky nedávné změně zákona pastorům dovoleno nosit skrytou zbraň v kostele, pokud ovšem mají patřičné oprávnění. Dříve pastoři, kteří v tomto státě měli oprávnění nosit skryté smrtící zbraně, je nesměli nosit na místech uctívání. V roce 1997 byly z některých kostelů v Kentucky vykrádány vybrané peníze tak, že tam někdo vpadl s namířenou pistolí. I když nikdo nebyl zraněn, přesto „duchovní a kněží z venkovských kostelů donutili zákonodárce státu, aby jim dovolili nosit skryté pistole,“ uvádí zpráva agentury Reuter. Všichni duchovní však nejsou zastánci této změny. Výkonná ředitelka kentucké rady církví Nancy Jo Kemperová položila otázku: „Jak můžeme očekávat, že si naše děti uvědomí, že problémy se nevyřeší pistolemi, jestliže uvidí, jak i duchovní, u nichž se předpokládá jednání, které vede k pokoji a ke smíření, nosí zbraně, které zabíjejí?“
Kojenci potřebují doteky
Podle jednoho výzkumu, o němž přinesl zprávu list The Toronto Star, „děti, které vyrůstaly bez obvyklého objímání, mazlení či hlazení, . . . mají abnormálně vysokou hladinu stresových hormonů“. Odborníci se domnívají, že jsou-li děti v kojeneckém věku odloučeny od matky nebo zanedbávány, „může to mít vážné, dalekosáhlé následky na schopnost učení a paměť“. Vědecká pracovnice na Harvardově lékařské fakultě Mary Carlsonová dále vypozorovala, že děti, které jejich rodina nechávala „v pracovních dnech v nekvalitním centru péče o děti, měly během týdne abnormálně vysokou hladinu stresových hormonů, což však neměly o víkendu, kdy byly doma“. Tento výzkum přinesl další doklady o tom, že naše děti nutně potřebují něžné doteky a projevy lásky.
Odkládání módních psů
Australské útulky pro zvířata jsou zaplavovány psy, kteří vyšli z módy, píše melbournský list Herald Sun. Zpráva uvádí: „V poslední době je odkládáno obrovské množství aljašských malamutů.“ Majitelé se zbavují psa proto, že už není v módě nebo že na jejich vkus je příliš velký. Královská společnost pro ochranu zvířat (RSPCA) předpokládá, že dalšími odkládanými psy budou dalmatini, protože toto plemeno, které získalo popularitu na základě nedávno promítaného filmu, začíná být nemoderní. Generální ředitel společnosti RSPCA Richard Hunter říká, že odkládání módních psů není nic nového. V sedmdesátých letech se to stalo afghánským chrtům a v osmdesátých letech anglickým ovčáckým psům. Je smutné, že mnozí z opuštěných psů musí být utraceni. Společnost RSPCA vyzývá lidi, kteří chtějí mít psa, aby si ho vybírali podle jeho povahy a podle svého životního stylu, a ne podle módních trendů.
Děti, rozhýbejte se!
Jedna zpráva v německém časopisu pro spotřebitele Test uvádí, že u dětí, které příliš sledují televizi, se na základě nečinnosti zhoršuje vnímání, reflexy a koordinace pohybu, a těmto dětem se proto častěji stane nějaká nehoda. Při lékařské prohlídce před nástupem do školy se u dětí v Německu zjistilo, že až 30 procent z nich má nadváhu, až 40 procent má potíže s koordinací pohybu a až 60 procent má potíže s držením těla. Němečtí učitelé tělocviku a bezpečnostních a dopravních předpisů vymysleli skříňku na hraní, která obsahuje měkké házecí talíře, míče a jiné hračky, aby tak děti přiměli k pohybu a pomáhali jim bavit se při tělesné činnosti.
Oběti obchodu se sexem
V jedněch ukrajinských novinách se objevuje inzerát s tímto textem: „Dívky: Musíte být svobodné a velmi pěkné. Mladé a vysoké. Nabízíme vám práci modelek, sekretářek, tanečnic, choreografek a gymnastek.“ Toto je typický příklad inzerátu, který uveřejňují obchodníci se sexem, aby nalákali naivní mladé ženy a zatáhli je do prostituce, píše list The New York Times. Tisíce ukrajinských a ruských žen každý rok odchází do zahraničí ve snaze finančně si polepšit. Když však přijedou do cíle své cesty v zahraničí, některým jejich zločinečtí „bossové“ odeberou cestovní pas a přinutí je pracovat ve veřejných domech. Odmítnutí může vést k bití, znásilnění, a dokonce až k příšerné vraždě. Ukrajinská psycholožka Ljudmilla Birjuková, která je poradkyní žen, jež z takového zotročení unikly, říká: „Nutí vás to těmto děvčátkům povědět, že jestliže něco vypadá příliš hezky, než aby to byla pravda, obvykle to pravda není.“
Lze osvětlováním kolena odstranit pásmovou nemoc?
Dosud se předpokládalo, že biologické hodiny člověka jsou řízeny buňkami v sítnici. Z nového výzkumu však vyplývá, že buňky citlivé na světlo lidé mají v jiných částech těla než v oku, píše francouzský list Le Quotidien du médecin. Při pokusu, který prováděli výzkumní pracovníci ve Spojených státech, bylo několik dobrovolníků osvětlováno jasným světlem procházejícím trubkou z optických vláken, kterou měli upevněnou pod kolenem, zatímco ostatní měli sice na sobě stejné přístroje, ale osvětlováni nebyli. Nikdo z těchto dobrovolníků přesně nevěděl, zda bude tomuto světlu vystaven. Měření biologických hodin byla prováděna na základě tělesné teploty a hladin hormonu melatoninu. List International Herald Tribune, který přinesl zprávu o tomto výzkumu, také píše, že cirkadiální rytmy těch, kdo byli vystaveni tomuto světlu, byly „posunuty až o tři hodiny“. Jak to přesně probíhá, není dosud známo. Výsledky by však mohly mít zajímavé uplatnění při léčbě pásmové nemoci, sezónní deprese a poruch spánku.