„Dlouhodobý úkol dokončen“

PŘED padesáti lety veřejně promluvila jedna starší žena, a svět jí naslouchal. Stalo se to 10. prosince 1948 v Paříži. V nedávno postaveném paláci Chaillot se tehdy sešlo Valné shromáždění OSN, a předsedkyně Komise pro lidská práva při OSN vystoupila s projevem. Eleanor Rooseveltová, statná vdova po bývalém americkém prezidentovi Franklinovi D. Rooseveltovi, pevným hlasem přítomným řekla: „Dnes stojíme na prahu velké události v životě OSN i v životě lidstva, a tou událostí je schválení Všeobecné deklarace lidských práv Valným shromážděním.“

Paní Rooseveltová přečetla jednoznačné znění preambule Deklarace i třiceti článků této Deklarace a Valné shromáždění dokument schválilo.a Dlouhým potleskem potom dali členové OSN „první dámě světa“, jak se jí s úctou říkalo, vřele najevo, že si její neobvyklé vedoucí úlohy váží. Na konci dne si paní Rooseveltová v rychlosti zaznamenala: „Dlouhodobý úkol dokončen.“

Z mnoha názorů jedna deklarace

Dva roky předtím, v lednu 1947, se dala do práce komise OSN. Jakmile komise začala pracovat, bylo jasné, že sestavit dokument o lidských právech, s nímž by souhlasili všichni členové OSN, bude neuvěřitelně těžký úkol. Od samotného počátku se hluboké neshody osmnáctičlenné komise projevovaly v nekonečných diskusích. Čínský delegát měl pocit, že by tento dokument měl obsahovat Konfuciovy filozofické názory, katolický člen komise prosazoval nauky Tomáše Akvinského, Spojené státy bojovaly za americkou Listinu práv a Sověti tam chtěli včlenit názory Karla Marxe — a to jsou jen některé z vyhraněných názorů, jež tehdy byly vyjádřeny.

Neustálé hašteření členů komise bylo pro paní Rooseveltovou zkouškou trpělivosti. Při přednášce na pařížské Sorbonně v roce 1948 se zmínila, že se vždy domnívala, že péče o velkou rodinu, kterou dříve měla, již vyzkoušela její trpělivost do krajnosti. Nicméně „předsedat Komisi pro lidská práva vyžadovalo ještě více shovívavosti,“ údajně řekla k pobavení svých posluchačů.

Zkušenosti, které měla jako matka, však byly užitečné. Jeden reportér tehdy napsal, že když paní Rooseveltová jednala s členy komise, připomínala mu matku „předsedající velké rodině často hlučných, někdy neklidných, ale v zásadě dobrosrdečných kluků, kteří potřebují být občas přísně ukázněni“. (Eleanor Roosevelt —A Personal and Public Life, Osobní a veřejný život Eleanor Rooseveltové) Pevnost byla u ní spojena s určitým půvabem, a tím dokázala přesvědčit ty, kdo s ní nesouhlasili, aniž by si je znepřátelila.

Dva roky schůzek, stovky dodatků, tisíce údajů a tisíc čtyři sta hlasovacích kol prakticky o každém slovu a každém odstavci — to všechno předcházelo vzniku dokumentu, v němž komise uvedla seznam lidských práv, na které mají nárok všichni lidé na celém světě, muži i ženy. Dokument dostal název Všeobecná deklarace lidských práv. Bylo tak splněno poslání, které se občas jevilo jako nedosažitelné.

Velké naděje

Nepředpokládalo se samozřejmě, že hradby útisku spadnou při prvním zatroubení rohu. Přesto však přijetí Všeobecné deklarace vzbudilo velké naděje. Tehdejší předseda Valného shromáždění OSN, Dr. Herbert V. Evatt z Austrálie, předpovídal, že „miliony mužů, žen a dětí na celém světě, žijících mnoho mil od Paříže a New Yorku, budou od tohoto dokumentu očekávat pomoc, vedení a podněty“.

Od té doby, co Dr. Evatt řekl tato slova, uplynulo padesát let. Mnoho lidí během té doby pokládalo Deklaraci za vodítko a používali ji k posuzování toho, do jaké míry jsou na celém světě dodržována lidská práva. Co při tom zjistili? Odpovídají členské státy OSN tomuto měřítku? A jaká je situace v oblasti dodržování lidských práv na světě dnes?

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček na straně 4]

Co to jsou lidská práva?

Organizace spojených národů definuje lidská práva jako „práva, která jsou naší přirozenosti vlastní a bez kterých bychom nemohli žít jako lidské bytosti“. Lidská práva jsou také popsána jako „společný jazyk lidskosti“ — a to je přiléhavé. Schopnost naučit se mluvit nějakým jazykem je naší vrozenou vlastností, která z nás dělá lidi, a stejně tak vrozené jsou i další potřeby a vlastnosti, jimiž se odlišujeme od ostatních tvorů na zemi. Lidé mají například potřebu poznání, uměleckého vyjádření a duchovního smýšlení. Člověk, jemuž není umožněno tyto základní potřeby uspokojit, je nucen žít způsobem, který je nedůstojný člověka. A tak ve snaze ochránit lidi před takovou situací „používáme místo pojmu ‚lidské potřeby‘ výraz ‚lidská práva‘“, vysvětluje jedna právnička zabývající se lidskými právy, „protože v právním jazyce slovo ‚potřeba‘ není tak silné jako slovo ‚právo‘. Tím, že je použito slovo ‚právo‘, je uspokojení lidských potřeb povýšeno na něco, na co má každá lidská bytost mravní i zákonný nárok.“

[Rámeček a obrázek na straně 5]

Všeobecná deklarace lidských práv

Spisovatel a nositel Nobelovy ceny Alexander Solženicyn označil Všeobecnou deklaraci jako „nejlepší dokument“, jaký kdy OSN napsalo. Letmý pohled na obsah tohoto dokumentu ukazuje, proč s ním mnoho lidí souhlasí.

Základní myšlenkovou linii této Deklarace vyjadřuje článek 1: „Všichni lidé se rodí svobodní a rovni v důstojnosti a právech. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.“

Na tomto základě vymezují autoři Deklarace dvě skupiny lidských práv. První skupinu vyjadřuje článek 3: „Každý má právo na život, svobodu a osobní bezpečnost.“ Tento článek je základem pro občanská a politická práva, která jsou uvedena v článcích 4 až 21. Druhá skupina lidských práv je založena na článku 22, který mimo jiné uvádí, že každý má nárok na uskutečnění práv, jež jsou „nezbytná k jeho důstojnosti a k svobodnému rozvoji jeho osobnosti“. Je to podkladem pro články 23 až 27, které vyjadřují lidská hospodářská, sociální a kulturní práva. Všeobecná deklarace byla prvním mezinárodním dokumentem, jímž byla i tato druhá skupina práv zařazena mezi základní lidská práva. Byl to také první mezinárodní dokument, v němž byl výraz „lidská práva“ použit.

Brazilská socioložka Ruth Rochaová srozumitelným způsobem vysvětluje, co nám Všeobecná deklarace říká: „Nezáleží na tom, k jaké rase patříte. Nezáleží na tom, zda jste muž nebo žena. Nezáleží na tom, jakým jazykem mluvíte, jakého vyznání jste, jaké politické názory zastáváte, z jaké země či rodiny pocházíte. Nezáleží na tom, zda jste chudí či bohatí. Nezáleží na tom, z jaké části světa pocházíte; zda vaše země je královstvím nebo republikou. Tato práva a tyto svobody mají mít všichni lidé.“

Od doby, kdy byla Všeobecná deklarace přijata, byla přeložena do více než dvou set jazyků a stala se součástí ústavy mnoha zemí. Dnes se však někteří významní lidé domnívají, že je zapotřebí Deklaraci přepracovat. Generální tajemník OSN Kofi Annan s tím však nesouhlasí. Jedna úřední činitelka OSN citovala jeho slova: „Není třeba dělat úpravy v deklaraci, stejně jako není třeba přepracovávat Bibli či Korán. To, co je třeba upravit, není text Všeobecné deklarace, ale chování stoupenců této Deklarace.“

[Obrázek]

Generální tajemník OSN Kofi Annan

[Podpisek]

Foto UN/DPI od Evana Schneidera (únor 97)

[Obrázek na straně 3]

Paní Rooseveltová drží Všeobecnou deklaraci lidských práv

[Podpisek]

Paní Rooseveltová a symbol OSN na stranách 3, 5 a 7: Foto OSN