Záplava chemicky vyrobených látek

TOTO století bychom mohli vhodně nazvat epochou chemie. Chemické sloučeniny, které vytvořil člověk, změnily náš život. V domácnostech, kancelářích a továrnách je spousta aerosolů, umělých sladidel, kosmetických přípravků, barviv, barev, nátěrů, pesticidů, farmaceutických výrobků, plastických hmot, chladicích prostředků, syntetických tkanin — výčet těchto látek je neuvěřitelně dlouhý.

Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) se pro pokrytí poptávky na celém světě ročně vyrobí chemické látky asi za jeden a půl bilionu dolarů. Světová zdravotnická organizace uvádí, že na trhu je nyní přibližně sto tisíc chemických látek a ročně k nim přibude asi tisíc až dva tisíce nových.

Tato záplava chemických látek však vzbuzuje otázku, jak tyto látky působí na životní prostředí a také na naše zdraví. Je jasné, že vplouváme do neznámých vod. „Patříme k pokusné generaci a ani v nejbližších desetiletích nebudeme znát všechny účinky,“ řekla jedna lékařka.

Více chemických látek — větší nebezpečí?

Podle WHO jsou chemickým znečištěním postiženi nejvíce „chudí, negramotní lidé, kteří nemají skoro žádnou možnost dostat příslušné školení či základní informace o tom, jaké nebezpečí představují chemické látky, s nimiž každý den přímo či nepřímo přicházejí do styku“. To platí zvláště o pesticidech. Chemické látky však působí na nás všechny.

Podle knihy A Green History of the World (Zelené dějiny světa) je asi dvacet procent studní v Kalifornii znečištěno — kromě jiného i pesticidy —, a to v míře, která překračuje bezpečné limitní hodnoty normy. „Kvůli kontaminaci,“ dodává kniha, „bylo na Floridě uzavřeno tisíc studní; v Maďarsku má 773 měst a vesnic vodu, která je nevhodná k používání, v Británii vykazuje deset procent zdrojů hodnoty znečištění, které přesahují limitní koncentrace stanovené Světovou zdravotnickou organizací, a v některých částech Británie i Spojených států nesmí novorozenci dostávat pitnou vodu, protože má vysokou hladinu dusičnanů“.

Další užitečnou, avšak potenciálně toxickou chemickou látkou je rtuť. Do životního prostředí se dostává z různých zdrojů — počínaje průmyslovými komíny až po miliardy zářivek. Podobně můžeme v mnoha výrobcích najít olovo — od pohonných látek až po nátěry. Stejně jako rtuť může být i olovo toxické, a to zvláště pro děti. Jedna zpráva z Káhiry v Egyptě říká, že je-li průměrné dítě vystaveno emisím olova, může se snížit jeho „inteligenční kvocient o čtyři body“.

Podle programu OSN pro životní prostředí se do Středozemního moře každý rok dostane následkem lidské činnosti 100 tun rtuti, 3 800 tun olova, 3 600 tun fosfátů a 60 000 tun detergentů. Je proto pochopitelné, že toto moře je v kritické situaci. A nejen toto moře. Organizace spojených národů vyhlásila rok 1998 za Mezinárodní rok oceánu. Všechny oceány jsou ve špatném stavu zvláště kvůli znečistění.

Díky chemickým technologiím je vyráběno mnoho užitečných výrobků, ale jejich používání a likvidace je ve velké míře na úkor životního prostředí. Připustili jsme tedy, jak nedávno řekl jeden fejetonista, „že nás pokrok drží v šachu“?

[Rámeček na straně 4]

Chemické látky a chemické reakce

Výraz „chemická látka“ se vztahuje ke všem základním látkám, které tvoří svět kolem nás, včetně více než stovky základních prvků, jako je železo, olovo, rtuť, měď, kyslík a dusík. K chemickým sloučeninám neboli kombinacím různých prvků patří takové věci jako voda, kyseliny, soli a alkohol. Mnohé tyto sloučeniny se vyskytují volně v přírodě.

„Chemická reakce“ je definována jako „proces, při kterém je jedna látka chemicky přeměněna v jinou“. Oheň je chemická reakce; přeměňuje jednu hořlavou látku — papír, plyn, vodík a podobně — ve zcela odlišnou látku nebo látky. Kolem nás a v nás neustále probíhá mnoho chemických reakcí.

[Obrázek na straně 3]

Chemické látky nejvíc ubližují chudým lidem