Chemické látky — Přátelé i nepřátelé?

V ŽIVOTĚ často při rozhodování zvažujeme výhody a nevýhody. Mnozí lidé si například koupí auto, protože jezdit autem je pohodlné. Toto pohodlí však musí srovnat s tím, jaké náklady to s sebou nese — pojištění, přihlášení, amortizace a udržování auta v pojízdném stavu. Musí také zvážit riziko zranění nebo zabití při silničních nehodách. Úplně stejná situace je s chemickými látkami — je třeba zvážit výhody a nevýhody. Vezměme si jako příklad chemickou látku s názvem MTBE (methyl terciární butylether), přísada do pohonných hmot, která zvyšuje spalování a snižuje emise vozidla.

Díky MTBE je nyní v mnoha městech Spojených států čistší vzduch, než byl celá léta. Avšak i čistší vzduch „něco stojí,“ uvádí New Scientist. Tato látka je totiž potenciální karcinogen. Uniká z desetitisíců benzínových cisteren, které jsou pod zemí, a často znečišťuje podzemní vody. Výsledkem je, že jedno město nyní musí přivádět 82 procent vody z vnějších zdrojů, a to stojí ročně 3,5 milionu dolarů. Časopis New Scientist říká, že tato katastrofa „by v Americe mohla být dlouhodobě jednou z nejvážnějších krizí podzemních vod způsobenou znečištěním“.

Kvůli škodlivému vlivu na životní prostředí a na zdraví byly některé chemické látky zakázány a úplně se přestaly prodávat. ‚Jak k tomu ale může dojít?‘ zeptáte se možná. ‚Nejsou snad nové chemické látky důkladně testovány na toxicitu předtím, než se začnou používat?‘

Problémy s testováním toxicity

Testování toxicity látek je směsicí vědy a dohadů. „Odborníci stanovující nebezpečnost těchto látek nevědí, jak jasně rozlišit ‚bezpečné‘ a ‚nebezpečné‘ působení nějaké chemické látky,“ říká Joseph V. Rodricks ve své knize Calculated Risks (Předpokládaná rizika). To platí i o lécích, z nichž mnohé se vyrábějí synteticky. „Dokonce i to nejpečlivější testování,“ říká The World Book Encyclopedia, „nedokáže vždy odhalit, kdy by lék mohl mít nečekané nežádoucí účinky.“

Laboratoře mají určitá předem daná omezení. Nemohou například v plném rozsahu napodobit chování chemických látek v různorodém a složitém vnějším světě. Mimo laboratoř jsou stovky, dokonce tisíce různých syntetických chemických látek, které mohou reagovat nejen mezi sebou, ale také s živými organismy. Některé z těchto chemických látek jsou samy o sobě neškodné, když se však navzájem spojí v našem těle nebo mimo něj, mohou vzniknout nové, toxické sloučeniny. Určité chemické látky se stávají toxickými, dokonce i kancerogenními pouze v případě, že jsou metabolicky zpracovány v našem těle.

Jak ve světle toho, co bylo řečeno, mohou odborníci určit míru bezpečnosti dané chemické látky? Standardní metoda spočívá v tom, že se pokusným zvířatům podá přesně stanovená dávka chemické látky, a výsledky se potom aplikují na lidi. Je tato metoda vždy spolehlivá?

Jsou pokusy na zvířatech spolehlivé?

Kromě etických otázek týkajících se krutosti ke zvířatům vyvolávají pokusy na zvířatech ještě další otázky. Například různá zvířata často reagují na chemické látky rozdílně. Malá dávka silně toxického dioxinu zabije samičku morčete, ale k usmrcení křečka je zapotřebí dávky pěttisíckrát vyšší! Na mnoho chemických látek reagují rozdílně dokonce i příbuzné druhy jako krysy a myši.

Jakou jistotu tedy mohou mít výzkumní pracovníci, že určitá chemická látka bude bezpečná pro lidi, jestliže na základě reakce jednoho druhu zvířat není možné spolehlivě říci dopředu, jaká bude reakce jiného druhu? Skutečnost je taková, že si tím vůbec nikdy nemohou být zcela jisti.

Chemici mají bezpochyby obtížný úkol. Musí vyhovět poptávce, uchlácholit ty, kdo se zajímají o blaho zvířat, a uklidnit své vlastní svědomí, že jejich výrobky jsou bezpečné. Některé laboratoře se proto nyní pokoušejí testovat chemické látky na lidské buněčné kultuře. Čas však ukáže, zda touto cestou lze spolehlivě zaručit, že látky nebudou škodlivé.

Když laboratorní testy zklamou

Jedním příkladem chemické látky, jež byla chybně povolena jako bezpečná, je pesticid DDT, kterého je v prostředí kolem nás stále velmi mnoho. Vědci později zjistili, že DDT zůstává v organismu dlouhou dobu, a tak je to i v případě dalších potenciálně toxických látek. Jaké tragické následky to má? Potravní řetězec, tvořený miliony nepatrných tvorů, rybami a nakonec ptáky, medvědy, vydrami a tak dále, se stává živým „trychtýřem“ koncentrujícím toxiny v konečných konzumentech. V jednom případě nebyla schopna celá populace potápek, což je druh vodního ptáka, vysedět po dobu více než deseti let ani jedno mládě!

Toto biologické hromadění je tak intenzivní, že ačkoli některé chemické látky nelze téměř ve vodě stanovit, v konečných konzumentech se koncentrují v ohromných množstvích. Vhodným příkladem jsou běluhy v severoamerické řece St. Lawrence. Mají tak vysokou koncentraci toxinu, že když uhynou, musí se s nimi zacházet jako s nebezpečným odpadem!

Zjistilo se, že určité chemické látky působí u mnoha zvířat jako hormony. Teprve nedávno vědci začali poznávat, jak zákeřný účinek mohou tyto chemické látky mít.

Chemické látky, které napodobují hormony

Hormony jsou důležitými chemickými posly v těle. Krevním oběhem se dostávají do ostatních částí našeho těla, kde určitou funkci buď stimulují, nebo potlačují, například růst těla nebo reprodukční cykly. Je zajímavé, že podle nedávné tiskové zprávy Světové zdravotnické organizace (WHO) „rychle přibývá vědeckých dokladů“ o tom, že dostanou-li se určité syntetické chemické látky do těla, zasahují do funkce hormonů v tom směru, že buď škodlivým způsobem jejich účinek napodobují, anebo jej blokují.

K těmto látkám patří PCB,a dioxiny, furany a některé pesticidy včetně zbytků DDT. Říká se jim narušovatelé endokrinních funkcí, protože jsou schopny narušit normální funkci žláz s vnitřní sekrecí, které jsou zdrojem hormonů.

Jedním z hormonů, jehož účinek tyto chemické látky napodobují, je ženský pohlavní hormon estrogen. Studie publikovaná v lékařském časopise Pediatrics naznačuje, že rostoucí výskyt předčasné puberty by u mnoha dívek mohl souviset s vlasovými výrobky, které obsahují estrogeny, a také s chemickými látkami v okolním prostředí, které účinky estrogenů napodobují.

Nežádoucí účinky může mít také to, když je působení některých chemických látek vystaven chlapec v kritickém období vývoje. „Pokusy ukázaly,“ říká zpráva v časopise Discover, „že PCB podané přesně v určitou dobu během vývoje mohou samce želv a aligátorů změnit v samičky nebo v ‚mezipohlavní‘ jedince.“

Chemické toxiny navíc oslabují imunitní systém, a to způsobuje, že zvířata mají nižší obranyschopnost před virovými infekcemi. Zdá se, že virové infekce se šíří dále a rychleji než kdykoli dříve, a to zvláště u zvířat, které v potravním řetězci stojí vysoko, jako jsou například delfíni a mořští ptáci.

U lidí jsou chemickými látkami, které mají podobné účinky jako hormony, nejvíce postiženy děti. U dětí, které se v Japonsku narodily ženám, jež před několika lety požily rýžový olej kontaminovaný PCB, „se zjistilo opoždění tělesného i duševního vývoje, poruchy chování včetně hypoaktivity a hyperaktivity, abnormálně malý penis a IQ o pět bodů nižší, než je průměr,“ uvádí časopis Discover. Testy, které byly v Nizozemsku a v Severní Americe provedeny na dětech vystavených vlivu vysokých dávek PCB, ukázaly stejné nežádoucí účinky na jejich tělesný a duševní rozvoj.

Světová zdravotnická organizace uvádí, že u mužů i u žen může s těmito chemickými látkami souviset také přibývání nádorů „závislých na hladině hormonů“, například rakoviny prsu, varlat a prostaty. V mnoha zemích je u mužů navíc zjevně trvalý pokles průměrného množství a také kvality spermií, což může souviset s rostoucím používáním chemických látek. Průměrný počet spermií u mužů je v některých zemích téměř poloviční ve srovnání s tím, jaký byl před padesáti lety!

V předchozím článku jsme citovali jednu lékařku, která řekla, že jsme ‚pokusnou generací‘. Zdá se, že má pravdu. Skutečně, mnohé chemické vynálezy užitečné byly, ale jiné nebyly. Bude tedy moudré, když se nebudeme zbytečně vystavovat chemickým látkám, které by nám mohly uškodit. Překvapivě mnoho těchto látek lze najít v našich domácnostech. Příští článek bude pojednávat o tom, co můžeme udělat, abychom se před potenciálně nebezpečnými chemickými látkami chránili.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 7]

Tyto velryby jsou tak toxické, že když uhynou, musí se s nimi zacházet jako s nebezpečným odpadem

[Podpisek]

©George Holton, The National Audubon Society Collection/PR