Unikátní západoafrické platidlo

Od našeho dopisovatele v Sieře Leone

VIDĚLI jste už někdy podobný peníz? Je to kissijské platidlo. Několik kusů tohoto platidla je vystaveno v Národním muzeu Sierry Leone ve Freetownu. Na informační tabuli je uvedeno: „Peníze tohoto zvláštního tvaru pocházejí ze Sierry Leone a z Libérie. V těch provinciích byly v oběhu až do roku 1945. Svým tvarem symbolizovaly hlavu (zaoblené okraje) a patu (ostré okraje), a proto se o nich říkalo, že mají ducha. Když zemřel nějaký náčelník, bylo zvykem, že se do jeho hrobu zastrkalo mnoho rozlámaných kisssijských mincí. Poslední známý kurs měny Kissijů byl takový, že 50 kusů tohoto platidla odpovídalo jednomu západoafrickému šilinku.“

Podle toho, co píše Basil Davidson v knize The African Slave Trade (Africký obchod s otroky), před dávnou dobou byli otroci kupováni za „kousky železa“. Jednalo se o toto kissijské platidlo? Někteří odborníci se domnívají, že ano. Jiní s takovým názorem nesouhlasí. Toto platidlo sice možná nebylo používáno na nákup otroků, ale rozhodně se za ně kupovaly manželky.

Jak bylo uvedeno výše, tyto peníze se někdy používaly k náboženským účelům, zejména ve spojitosti s nebiblickou vírou v nesmrtelnost duše. Když někdo zemřel, považovalo se za správné pohřbít ho v jeho rodné vesnici. Jestliže však zemřel daleko odtud, nebylo vždy možné dopravit tělo zesnulého domů. Řešilo se to tak, že se tam dopravila jeho duše, a to prostřednictvím kissijského platidla.

Někdo z příbuzných zesnulého se vydal do vesnice, kde došlo k úmrtí, a tam si peníz obstaral od kmenového kouzelníka, který k němu pomocí zaříkávání údajně připoutal duši zesnulého. Příbuzný pak měl za úkol donést duši (peníz) domů a pohřbít ji do rodinného hrobu.

Peníz měl zabalit do čistého plátna a vydat se na cestu, kterou musel celou vykonat v mlčení. Věřilo se totiž, že kdyby cestou s někým promluvil, duše by peníz opustila a vrátila by se do vesnice, kde ten člověk zemřel. V tom případě by se příbuzný musel vrátit ke kmenovému kouzelníkovi a znovu si peníz vyzvednout — nepochybně za další odměnu pro kouzelníka.

Jestliže bylo nezbytné, aby příbuzný během cesty s někým mluvil, mohl to udělat, pokud před rozhovorem peníz opatrně odložil, ovšem ne na zem. Jakmile peníz opět zvedl, byl znovu vázán mlčením.

Kissijské peníze měřily 33 až 36 centimetrů, takže se stěží vešly do kapsy nebo do měšce. Na tehdejší dobu však měly praktický tvar, protože se snadno daly svázat a nosit na hlavě. Bohatí lidé obvykle tyto peníze ukládali do svých podkrovních místností. Za vhodných klimatických podmínek se na penězích srážela voda a kapala do spodní místnosti. Z množství „srážek“ jste dobře poznali, jak bohatý je člověk, u něhož právě sedíte.