Mladí lidé se ptají . . .

Jak se mohu stát družnějším?

„Nikdy jsem nebyl moc hovorný. Měl jsem pocit, že kdybych něco řekl, budou se mi ostatní vyhýbat. Moje maminka je velmi plachá a myslím si, že proto jsem takový i já.“ (Artie)

PŘEJEŠ si někdy být trochu méně plachý a trochu přátelštější a družnější? Předcházející článek této série ukázal, že plachost je běžným rysem.a Není tedy nic špatného na tom, že máš sklon být tichý, vážný nebo zdrženlivý. Avšak extrémní plachost může být skutečně problémem. Přinejmenším ti může bránit v přátelských vztazích. A kvůli tomu je pro tebe možná těžké, aby ses ve společnosti zapojil a cítil se tam dobře.

S plachostí bojují často i dospělí. Mirekb slouží jako starší křesťanského sboru. Ve skupině lidí však má sklon držet se zpátky. Mirek připouští: „Myslím si, že nedokážu říct nic přínosného.“ Podobný problém má i jeho manželka Dana. Jak to řeší? Dana říká: „Mám ráda lidi, kteří jsou družní, protože vím, že dokážou udržovat konverzaci.“ Co můžeš udělat ty osobně, abys byl družnější?

Přestaň se podceňovat

Především možná musíš přehodnotit svůj náhled na sebe. Podceňuješ se, když si stále říkáš, že tě druzí nemají rádi nebo že nedokážeš říct nic zajímavého? To, že o sobě smýšlíš negativně, ti může ve snaze být společenský jedině překážet. Vždyť Ježíš řekl: „Budeš milovat svého bližního jako sám sebe“ — ne místo sebe. (Matouš 19:19) Je tedy prospěšné a vhodné, abys v rozumné míře miloval sám sebe. Může ti to dodat sebedůvěru, kterou snad potřebuješ k tomu, aby ses s jinými lidmi sblížil.

Máš-li potíže s nízkou sebeúctou, bude možná užitečné, když si v knize Otázky mladých lidí — Praktické odpovědic přečteš 12. kapitolu „Proč nejsem sám se sebou spokojen?“. Tyto informace ti mohou pomoci, aby sis uvědomil, že je toho hodně, co ty osobně můžeš nabídnout. Navíc skutečnost, že jsi křesťan, ukazuje, že Bůh na tobě vidí něco hodnotného. Vždyť Ježíš řekl: „Nikdo ke mně nemůže přijít, pokud ho nepřitáhne Otec, který mě poslal.“ (Jan 6:44)

Zajímej se o jiné lidi

Přísloví 18:1 varují: „Ten, kdo se odlučuje, bude hledat svou vlastní sobeckou touhu.“ Ano, když se budeš druhých stranit, pravděpodobně se příliš zaměříš na sebe. Text ve Filipanům 2:4 nás vybízí, abychom ‚neupírali oči s osobním zájmem jen na své vlastní záležitosti, ale i na záležitosti ostatních‘. Pokud zaměříš svou pozornost na zájmy a potřeby druhých, nebudeš pociťovat takové rozpaky. A čím více se budeš zajímat o jiné lidi, tím více tě to podnítí, aby ses snažil je poznat.

Přemýšlejme například o Lydii, o ženě, která se stala symbolem přátelského postoje a pohostinnosti. Bible říká, že když tato žena slyšela slova apoštola Pavla a byla pokřtěna, snažně Pavla i jeho společníky prosila: „Jestliže jste usoudili, že jsem věrná Jehovovi, vstupte do mého domu.“ (Skutky 16:11–15) Ačkoli byla Lydie věřící jen krátce, chopila se iniciativy, aby tyto bratry poznala — a výsledkem bylo nepochybně velké požehnání. Kam šli Pavel a Silas, když byli propuštěni z vězení? Je zajímavé, že se vrátili do Lydiina domu. (Skutky 16:35–40)

Podobně i ty zjistíš, že většina lidí zareaguje, když o ně projevíš zájem. Jak s tím můžeš začít? Následuje několik užitečných podnětů.

● Začni malými věcmi. Být družný neznamená, že se staneš oslnivým extrovertem nebo ‚lvem salonů‘. Snaž se mluvit vždy jen s jedním člověkem. Mohl by sis dát za cíl, že při návštěvě shromáždění si začneš povídat pokaždé nejméně s jedním člověkem. Snaž se usmívat. Pokoušej se udržovat zrakový kontakt.

● Prolom ledy. ‚Jak?‘ zeptáš se možná. Pokud se opravdu zajímáš o jiné lidi, pak obvykle není těžké zjistit, o čem s nimi mluvit. Jeden mladík ze Španělska, který se jmenuje Jorge, říká: „Všiml jsem si, že člověk může lépe poznat lidi, když se jich zkrátka zeptá na to, jak se jim daří, nebo na jejich práci.“ Mladý muž jménem Filip navrhuje: „Když nevíte, co říci, začněte se jednoduše lidí na něco ptát.“ Člověk samozřejmě nechce, aby se druzí cítili jako u výslechu, a tak pokud se zdá, že dotyčný nerad odpovídá na otázky, snaž se mu říci něco o sobě.

Marta, která je matkou dospívajícího dítěte, říká: „Zjistila jsem, že toho, aby se lidé cítili příjemně, dosáhneme nejlépe tehdy, když je podnítíme, aby mluvili o sobě.“ Mladá dívka Katka dodává: „Pomáhá, když lidem pochválíte jejich oblečení nebo něco jiného. Vyvoláte v nich pocit, že se druhým líbí.“ Buďte samozřejmě upřímní a vyhněte se planým lichotkám. (1. Tesaloničanům 2:5) Lidé obvykle reagují na upřímná slova, která jsou laskavá a příjemná. (Přísloví 16:24)

● Buď dobrým posluchačem. „Člověk má být rychlý k slyšení, pomalý k mluvení,“ říká Bible. (Jakub 1:19) Konverzace je koneckonců určitá výměna myšlenek, a ne sólové představení. Pokud se tedy stydíš mluvit, může to být vlastně tvojí předností. Lidé oceňují dobré posluchače.

● Přidej se. Když zvládneš umění konverzovat s jedním člověkem, začni si povídat ve skupině. Ideálním místem k získání této dovednosti jsou opět křesťanská shromáždění. Nejjednodušším způsobem, jak se zapojit do konverzace, je někdy to, když se přidáš k rozhovoru, který již probíhá. Samozřejmě, že rozlišovací schopnost a dobré způsoby jsou přitom nezbytné. Nevměšuj se do rozhovoru, který je zjevně důvěrný. Když je však jasně patrné, že skupina lidí se nezávazně baví, snaž se k nim připojit. Buď taktní, hovor nepřerušuj a snaž se, aby ses uklidnil. Chvíli poslouchej a když se začneš cítit příjemně, nebude možná tak těžké něco poznamenat.

● Neočekávej od sebe dokonalost. Někdy si mladí lidé dělají příliš mnoho starostí s tím, že něco řekli špatně. Jedna italská dívka, která se jmenuje Elisa, si vzpomíná: „Vždy jsem se bála, že když něco řeknu, vyzní to nevhodně.“ Bible nám však připomíná, že všichni jsme nedokonalí, a proto nejsme schopni dokonale mluvit. (Římanům 3:23; srovnej Jakuba 3:2.) Elisa říká: „Uvědomila jsem si, že to jsou mojí přátelé. A ti budou mít pochopení, jestliže něco řeknu nevhodně.“

● Zachovej si smysl pro humor. Je pravda, že člověku je trapné, když řekne něco neomaleného. Fred ale poznamenává: „Když se zkrátka uvolníš a zasměješ se tomu, tak tento moment brzy pomine. Pokud ale připustíš, aby tě to znervóznilo, sklíčilo nebo trápilo, pak děláš z komára velblouda.“

● Buď trpělivý. Uvědom si, že ne každý bude reagovat okamžitě. Nepříjemná pomlka při konverzaci nemusí nutně znamenat, že tě ten člověk nemá rád nebo že by ses již neměl snažit s ním mluvit. Lidé jsou někdy pouze roztržití — nebo plaší podobně jako ty. V těchto situacích snad pomůže to, když takovému člověku dopřeješ trochu víc času, aby se v tvé přítomnosti cítil uvolněný.

● Snaž se mluvit s dospělými. Dospělí, zvláště zralí křesťané, mají někdy velké pochopení pro mladé lidi, kteří se potýkají s plachostí. Neboj se tedy dát se do hovoru se starším člověkem. Katka říká: „Mezi dospělými se mohu uvolnit, protože vím, že mě nebudou kritizovat, zesměšňovat nebo ztrapňovat, jako to dělají moji vrstevníci.“

Podněcováni láskou

Tyto podněty ti sice mohou pomoci, ale žádný jednoduchý recept na překonání plachosti neexistuje. Z dlouhodobého hlediska se nejedná o uplatnění nějaké šikovné techniky nebo nějakého postupu. Jde v podstatě o to „milovat svého bližního jako sám sebe“. (Jakub 2:8) Ano, jde o to, aby ses naučil zajímat se o jiné lidi — zvláště o své křesťanské bratry a sestry. (Galaťanům 6:10) Pokud máš ve svém srdci opravdovou lásku, pak překonáš strach a nejistotu a vynaložíš úsilí, aby ses s jinými lidmi sblížil. Jak řekl Ježíš „z hojnosti srdce mluví ústa“. (Matouš 12:34)

Mirek, o němž byla zmínka v úvodu, říká: „Čím více jsem se snažil poznat jiné lidi, tím snazší pro mě bylo mluvit s nimi.“ Jinými slovy, čím více se cvičíš v tom, abys byl družnější, tím to pro tebe bude snazší. A když si budeš vytvářet nové přátelské vztahy a budeš cítit, že tě lidé více uznávají, nepochybně budeš mít pocit, že výsledek stál za to úsilí.

[Poznámky pod čarou]

[Obrázek na straně 13]

Buď iniciativní a zapoj se do rozhovoru